׎ivot×Smrt×

Kremace a její souvislost s holocaustem

7. června 2008 v 18:55 | Kejtyna
"Pomni že prach jsi a v prach se obrátíš" tak praví Bible. Jenomže nevím jak vy, ale podle mě je kremace poměrně morbidní věc. A navíc škodí životnímu prostředí. Při kremaci se totiž produkuje rtuť ze zubních plomb zesnulých. Ekologové už dlouho upozorňují, že krematoria jsou hodnocena jako největší producenti rtuti v ovzduší. Ročně tímto způsobem vypustí do ovzduší 14 tun odpadu a to jen v ČR. Když to vezmu suma sumárum na celém světě tak je to cca 109 tun rtuti.
Lidé se nechávají spalovat již od roku 1874. S příchodem křesťanství do Evropy pohřeb žehem upadl v nemilost a pomalu mizel. Ke křesťanství totiž patří víra ve zmrtvýchvstání zemřelých a kremace byla zpočátku považována za popření této víry. Se vzrůstem velkoměst však začalo ubývat místa pro hřbitovy, a tak se v 19. století začalo s průmyslovým zpopelňováním zemřelých.
V židovském nábořenství je kremace zakázána, je to považováno jako nelidské zacházení s lidskými ostatky. Vychází tak z biblických pramenů a myslím, že jejich odpor ke kremaci po šoa (budu používat raději toto synonymum pro holocaust, protože samo slovo holocaust je poněkud zavádějící, především pro ty, co umí hebrejsky).
Víte, v současné době mi přijde kremace jako takové další odvíjení neviditelné niti, které začalo již při šoa. Kdo na to došel, že jsme prach? Já si teda nemyslím, že by Adam byl uťápaný z hliny. Možná byli Židé popraveni a spáleni a někteří křesťané se nechaí jenom spálit, ale i tak mi to připomíná šoa. Jasně, rozdíl tu je. Tihle lidi to dělají dobrovolně (teda né ti mrtví, ti už jaksi nemohou, ale pozůstalí...).
Ovšem smrt je každýho věc, takže vám do toho nechcu kecat. Ale víte, že když se dřív lidé upalovali, tak to nikdy nebylo za odměnu? (pokud to ovšem nebyli masochisti nebo František Palacký).

Holocaust

20. února 2008 v 8:15 | Kejtyna
Dobréé ráno. Velice výstižný titulek, viďte? Protentokrát upustím od sáhodlouhých definic stáhnutých odněkud. Asi každý máme v holocaustu jasno a tak nechám obázky, aby to řekly za mě. (pro ty co neví, tak Holocaust (resp. holokaust) je označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době 2. světové. Někteří termín rozšiřují i na pronásledování a vraždění dalších etnických a náboženských skupin, homosexuálů či politických odpůrců režimu.)
Za ostnatým drátem
Depresivní pohled na "svět odjinud"
Doleva nebo doprava? Děti které mají alespoň trochu německé rysy půjdou do Německa na převýchovu, aby alespoň trochu nahradily zráty, které má Třetí Říše na vojácích. Ty, které neměly tolik štěstí jdou do plynu.

Svět plný protikladů

6. září 2007 v 14:54 | Kejtyna
Vím, že se pořád motám ve stejném okruhu témat, alejá si nemůžu pomoct. Po shlédnutí části jednoho dokumentu, jsem měla nutkání tento článek napsat.
Ještě pořád mám v mysli ten obrázek: Po drsné poušti kráčí dvě černé osoby. Jedna z nich je dítě. Ta nese v náručí druhé dítě. Všechny postavy jsou jenom kost a kůže. Doslova a do písmene. Mrtvolky na pochodu. Bylo to strašné. Poměrně velká hlava oproti chodícím kostřičkám. Sierra Leona je údajně jedním z nejhorších míst na světě.
Hladomor v NigeruHladomor v Nigeru
Připadají vám tyhle snímky hrozné? Srovnejte si je se svým zjevem v zrcadle. No a co, že máte pár kil nadváhy. Tam ty děti, stovky, tisíce, statisíce dětí umírají denně na hlad. Nemají co jíst. Víte co? Hladomor ohrožuje 11 000 000 afričanů. Obézních lidí je 1 000 000 000. Je to dobře nebo špatně?
Módou je se cpát. Dnešní život je rychlý a uspěchaný. Lidé v pracovním vytížení nestíhají jíst a tak se uchylují k fast foodům. Módou je se ubírat v nicotných depresích. Vstát ráno, podívat se do zrcadla a říct si :"To jsem zase já. Mám velký zadech, pořádný pivas a i když jsem muž, mám větší prsa než moje stará. " A člověk trpící depresí se uchyluje k jídlu. Beztak už si postavu nespraví. Moderní lidé mají mindráky a velký obvod pasu. Poněkud si neuvědomují, že by mohli dělat něco užitečnýho. Trochu jižněji, existují lidé, kteří jenom existují. Tyhle problémy nemají.Oni mají jen jediný problém. Přežít.
Myslíte si, že jim nemůžete pomoct? Jo, asi jim už nikdo nepomůže, proto se slezou všichni zazobanci dosvejch pitomejch klubů a budou hrát golf. Mají miliony, každý víkend letí do jiné země večeřet soukromým tryskáčem, ale na lidi, kteříměsíc nedostanou do úst naprosto kašlou.
Každý můžeme pomoct,stačí hledat. Adoptovat dítě, stát se dobrovolníkem. Cokoliv. Cokoliv. Pak může i váš život být k něčemu užitečný.

Holka nebo kluk?

10. srpna 2007 v 8:03 | Kejtyna
Nedávno jsem četla v časopise Vesmír o vlivu rodičů na pohlaví dítěte. Nebudu se tu o tom rozepisovat, beztak by to byl jenom odvar z toho článku, ale tady najdete test, kde můžete zjistit jaká je možnost, že vaše dítě bude kluk/ holka.

Je eutanázie věčný problém?

28. července 2007 v 11:15 | Kejtyna
Eutanázie neboli dobrovolná smrt. U nás je zakázána jinde ji provozují. Proč však zákonodárcům eutanázie vadí a proč se na ni spousta lidí "škaredě dívá"?
To máte tak. Je to podobný jako u interrupce. Názory na ni jsou sporné. Tam se taky jedná s lidským životem a kdekdo je proti. Brzké a lidmi zařízené usmrcení je u nás odsuzováno. A když to člověk sám povolí, bez ohledu na to, že stejně umírá a chce jen zmírnit bolesti, je to považováno za sebevraždu.
Říká se, že každý má právo na život, to je pravda, ale v tom případě má i každý právo ten život skončit.
Eutanázie (také euthanasie) je obvykle definována jako usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda), v některých méně obvyklých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumením bolestí, neuspišující však smrt nemocného. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda.
Tady to máte. Je to špatný, píchnout někomu injekci s následkem smrti. Jo, je to tak. Ale představte si, že ten člověk stejně umře a vy mu tu "cestu" ´jenom usnadníte. Takový člověk s rakovinou se před smrtí zmítá v obrovských bolestech, trpí halucinacemi a poslední hodiny života jsou pro něj utrpení. Zkuste si to přestavit.
Píše se o tom v zákoně. A dost obsáhle. Vesměs se to nese v duchu takovém, že bude stíhán ten, kdo provede na území ČR eutanázii. Eutanázie je brána jako sebevražda a lidé, kteří ji poskytli jsou stíháni za nápomoc sebevraždě. Budou uvězněni na 6 měsíců až 3 roky, pokud usmrtí mladšího 18 let, těhotnou ženu či duševně chorého, tak se může tret navýšit až na 6 let.
Je tu však výjimka: Osnova čs. trestního zákona z r. 1936 u ustanovení § 271 odst. 3 předpokládala tento text: "Usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho neodvratnou, nedalekou smrt a tím jej vysvobodil z krutých bolestí způsobených nezhojitelnou nemocí nebo z jiných tělesných muk, proti nimž není pomoci, může soud trest mimořádně zmírnit nebo od potrestání upustit."
Jsou tu i jiné formy eutanázie. Je tu skutečný případ železničního dělníka, který při nehodě uvízl v hořícím vagónu v tunelu a bylo jisto, že uhoří, a jenž volal na četníka, který sice stál nedaleko, ale pomoci mu nemohl, aby jej nenechal uhořet, ale zastřelil jej, a případ italského poslance, jenž byl při zemětřesení zavalen troskami tak, že nebylo možno jej vyprostit, přičemž měl rozdrcené údy a otevřené útroby a jeho rodina musela přihlížet utrpění umírajícího, jenž je prosil, aby jej usmrtili. Je popisován případ, kdy matka usmrtila svou třináctiletou dceru postiženou malomocenstvím, u níž jí lékaři sdělili, že její stav je beznadějný a brzy zemře.
Myslím že u nás by se měly zákony zakazující eutanázii zmírnit a posílit někde jinde. Můžeme si vzít příklad z jiných států.

Trest smrti - minulost?

24. července 2007 v 10:55 | Kejtyna
Trest smrti neboli poprava je nejvyšším trestem.Španělé pro to mají krásné jméno - la peine de mort. Byl provozován ve středověku a je až neuvěřitelné, že se ještě teď může někde provozovat.
Vzhledem ke své definitivnosti (nemožnosti jakékoli nápravy po jeho vykonání) se jedná o trest velmi kontroverzní. Jeho zastánci uvádějí, že se jedná o jediný spravedlivý trest za vraždu a jiné závažné zločiny, znemožňuje recidivu a má významné odstrašující (preventivní) účinky. Odpůrci upozorňují kromě morálních argumentů souvisejících s právem každého na život především na nebezpečí justičního omylu, který je v tomto případě nenapravitelný. V posledních desetiletích byl trest smrti zrušen ve většině evropských a jihoamerických států, mezi zeměmi, které ho i nadále praktikují, jsou mj. Spojené státy americké a Čína.
Soubor:Todesstrafe2.png

Význam barev:
  • modrá: zrušen pro všechny delikty
  • světle modrá: zrušen pro normální delikty (avšak jen mimo válečného stavu)
  • zelená: nezrušen, ale za posledních 10 let nebyl uplatněn
  • oranžová: je uplatňován proti dospělým
  • červená: je uplatňován i proti mladistvým
Jen si to představte. Uděláte blbost, který později litujete, ale je pozdě. Půjdete pod oprátku. Co takový Saddám Husajn dostal za svý hříchy trest smrti oběšením.
Jak už bylo shrnuté nehoře je u nás zrušen především kvůli tzv. justičním omylům při provedení trestu smrti. To je jednoduché. Oni jej odsoudí a po pár letech se zjistí, že důkazy byly mylné a on byl nevinný. Z nebíčka jej už asi těžko odvolají a dají mu finanční náhradu, prostě smůla.Ale když viník dostane doživotí, tak i po těch 10 letech jej můžou propustit a omluvit se mu. Taky jsou tu morální zásady. Představte si, kdyby tady někde, třeba i u vás ve měste vyrostlo popraviště. Prostě jen tak, páč to nemají kde dělat. Ovšem, mají i moderní plynové komory, které se používají pro popravu pomocí smrtící injekce. Ale i tak, chtěli by jste žít ve městě, kde se vraždí "oficiálně"?
Když se tak zamyslím, tak trest smrti není jen to, co si představíme pod tím pojmem. Co taková krevní msta, vendetta ? Může jít taky o jistý trest. Nebo klasický, český, úkladný zločin. Když to vezmem kol do kola mnohdy to bývá taky jen proto že chce někoho pomstít...Asi se moc koukám na televizi, že? Když se vrátím k trestu smrti, tak na wikipedii byly způsoby "trestání":
Existuje mnoho dalších způsobů trestu smrti. Obvykle se jedná o historické způsoby: ukřižování, ukamenování, estrapáda, rozdupání slonem, upálení, stětí mečem a mnohé další. Některé z těchto historických způsobů jsou ale stále v některých zemích uplatňovány (např. ukamenování v Íránu, stětí mečem v Saúdské Arábii).
Když to vezmu převzatě, tak taková eutanázie je trestem smrti životu.

Pianista

28. června 2007 v 18:20 | Kejtyna
Tenhle film mě zaujal. Docela drsné, podle života. Vřele doporučuju.
Film Pianista je příběhem Wladyslawa Szpilmana, skvělého pianisty a uznávaného interpreta Chopinových skladeb. Příběh začíná v okamžiku, kdy ve varšavském rádiu zní Chopinovo Nokturno v C# moll v jeho podání. Píše se rok 1939 a Szpilmanovi je 28 let. Polsko je napadeno německými vojsky, která brzy přicházejí i do jeho hlavního města Varšavy. Téměř okamžitě jsou uplatněny tvrdé restrikce vůči zdejší židovské komunitě. Szpilman a jeho rodina - rodiče, bratr a dvě sestry - žili až dosud spokojeným životem, brzy jsou však také donuceni podřídit se ponižujícím pravidlům. Kromě toho, že jim docházejí peníze a jídlo, musí pod hrozbou přísného trestu nosit na rukou Davidovu hvězdu. Nátlak se postupně zvyšuje a rodina je na tom stále hůře. Brzy jsou donuceni prodat obrazy, stříbro, nábytek a nakonec i Szpilmanovo drahocenné piáno. Největší ranou je však rozhodnutí, podle kterého mají být všichni Židé umístěni do uzavřeného areálu, obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto. (oficiální text distributora)
Wladyslaw Szpilman doopravdy žil. Napsal knihu Pianista která popisovala 2. světovou válku z jeho úhlu pohledu.
Je těžké vybrat pasáž, která by knihu charakterizovala, ale mě zaujala část, kde je popsáno, jak lidský život ztratil jakoukoliv cenu, smrt číhala na každém kroku a nezáleželo na vině: cituji str. 141:
"Po chodníku běžel asi desetiletý chlapec. Byl bledý a tak vyděšený, že zapomněl před jedním z blížících se četníků smeknout čepici. Němec chlapce zastavil, beze slova vytáhl revolver, přiložil mu ho ke spánku a střelil. Dítě kleslo na zem, křečovitě zatřepalo rukama, napnulo se a zemřelo. Četník klidně zasunul revolver do pouzdra a šel po svých. Podíval jsem se na něj, jeho obličej neměl brutální výraz ani nevypadal podrážděně. Byl to normální klidný člověk, který právě splnil jednu ze svých méně důležitých každodenních povinností a hned poté na to zapomněl, měl důležitější starosti."
Wladyslaw Szpilman zemřel ve Varšavě 6.července 2000 ve věku 89 let, jeho kniha zůstala na věky. Doporučuji všem, přečíst si jeho svědectví, i když to rozhodně není žádná "zábava", ale alespoň symbolicky bychom tak mohli uctít památku, všech těch obětí, které se konce 2.světové války nedožili.

Strach - nakolik jej povolit a kdy jej brzdit?

18. června 2007 v 19:04 | Kejtyna
Máte strach? Máte strach ze strachu? Bojíte se smrti?
Strach může mít spoustu forem. Přímo chorobným strachem bývá paranoia nebo fobie.
Strach jepocitznepokojení z blížícího se zla nebo problémů; negativní cit, nepříjemnáemoce, nepříjemný zážitek s neurovegetativními dopady, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dýcháním, bušením srdce, zvýšením krevního tlaku a pohotovostí k obraně nebo útěku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach motivuje k vyhnutí se zlu nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.
Přestože je strach obvykle předmětově orientovaný, může vzniknout i bez předmětu ze svého fyzicko-psychického základu.
Strach zažil snad každý z nás. A neříkejte, že né. Uvědomme si, že strach je negativní emocí. Alena druhou stranu, nebýt strachu, z čeho by umělci pak čerpali? Takové "EMO" obrazy by bez té kapky strachu byly o ničem, veselé knihy a filmy nikoho nezajímají. Strach byl je a bude. Strachu se dá předejít nebo zamezit. avšak nizkdy nezmizí....

Mír zachrání několikdesítek milionů životů aneb svět v číslech

26. května 2007 v 12:40 | Kejtyna
Dnes mi došly materiály, které jsem si objednala ke kampani Česko proti chudobě. Je to opravdu zajímavý. Nechci to tu moc rozebírat, ale zajistila jsem, že kdybychom zrušili všechny válečné konflikty a zbraně, ušetř íme životy nejen potencionálním válečným obětem, ale i chudým lidem.
Jak?
1ponorka =jídlo na 1 měsíc pro 53 000 000 dětí =70 000 000 očkovaných dětí
"Chudoba není něčím, co se prostě "jen tak děje", jako třeba déšť. Naopak. Je to něco, s čím se dá za poměrně krátký čas leccos udělat "
Jeoffrey D. Sachs, ředitel Projektu tisíciletí OSN

Jó děvče, takový je život

16. května 2007 v 21:38 | Kejtyna
To jest věta, která mě neuvěřitelně prudí a vždycky mě zvedne z židle. Ku příkladu tady někomu vykládám o hrůzách světa a ten dotyčný si jen povzdychne: ,,To víš, to je život. " Tím vlastně nepčímo říká, že já s tím stejně nic nenadělám, tak proč se tím zabývat že?Asi má pravdu, já s tím nic nenadělám, když tu ztrácím čas se zbytečným člověkem. Ale tu nejde jen o lhostejný přístup k věci.
jde o to, že nikdo z vás, nikdo z vás, co čtete tenhle článek neznáte život. O životě jsem četla mnoho avšak si nemyslím, že někdo, kdo psal všechny ty "výstižný " citáty, střílel od boku. Nikdo nezná život, a já to neodsuzuju. Ale promiňte mi, hrát si na bůhví koho a poučovat mě že "takový je život" je poněkud příliš. Skvěle to vystihl člověk, jenž poprvé vyřknul:Když ti někdo řekne "život je těžký", zeptej se ho, s čím ho srovnává. Já s ním naprosto souhlasím. A podle čeho soudíte, že život je zrovna takový?
Je to stejné, jako když si ledé stěžují, že mají nedostatek času. Jak si čas zorganizujete, tolik jej máte. A když mne odbydete slovy ,,nemám čas" je mi jasné, že nemáte čas na mě. Čas závisí na prioritách.
Já život neznám. Snad znám zlomek svého života, ale....Víte co lidi? Starejte se o svý malicherný problémy a nesuďte život. Může se vám taky stát, že až za mnou přijdete, jen porčim rameny, dramaticky nadzvihnu obočí a vzdychnu si: ,,Vždyť to znáš. Takový je život..."
Trocha citátůo životě (pro inspiraci)
  • Dobrých dnů není málo. Prožít šťastný život však přesto není snadné.
  • Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.
  • Když si lidé naříkají na život, je to téměř vždy proto, že od něho žádali nemožné věci.
  • Život je krásný, ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.
  • Život je tragédie pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí.
  • Život je utrpení, nejlépe se vůbec nenarodit. Ale takové štěstí má dnes sotva jeden z tisíce.
  • Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.
  • Je lepší ztratit v životě vteřinu, než ve vteřině život.
  • Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
  • Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.
  • Nežijeme proto, že jsme se narodili, ale proto, abychom vychutnali každičký moment svého bytí.
  • Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až ho budeš opouštět.
Je spousta krásných citátů o životě. Ale i dost ošklivých. třeba tento: Život je jak žebřík do kurníku, krátký a posraný. Nacházím jej všude a podle mě postrádá smysl. VždyŤ skutečně žít, to je zázrak a málokdo má štěstí život skutečně užít. Každý někam spěchá, něco dělá, jí,píše, myslí, píše, jde, plave a nežije. Můžete mi odporovat,že žije při každé z těch činností a já vám odpovím citátem:
Naučili jsme se plavat jako ryby, létat jako ptáci, tak teď je na čase naučit se žít, jako lidé. Není to sice odpověď, ale mě to stačí. Zastevme se a pojďme žít. Život není krátký. Je tak dlouhý jak mu dovolíme být takovým.

Interrupce: ANO × NE?

2. května 2007 v 15:35 | Kejtyna
Tak, při pravidelném brouzdání na netu jsem objevila článek. Článek sic ne moc obsáhlý, ale za to vypovídal za vše:
Z deníku nenarozeného dítěte
5. října
Dnes začal můj život. Moji rodiče o tom ještě ani nevědí. Jsem malá jako semínko jabloně, ale jsem to už já. A jsem holka. Budu mít blonďaté vlasy a modré oči. Všechno je téměř jasné, dokonce i to, že budu mít ráda kytičky.
19. října
Někteří říkají, že vlastně vůbec nejsem člověk. Člověk že je jenom moje máma. Ale já jsem člověk, stejně tak jako je drobek chleba skutečným chlebem. Moje máma je a já jsem také.
25. října
Moje srdce začalo samo od sebe bít. Od dnešního dne bude po zbytek mého života neúnavně něžně tlouct! A když se po mnoha letech unaví, zastaví se a já zemřu.
2. listopadu
Dnes jsem zase o něco vyrostla. Moje ruce a nohy dostávají tvar. Ale ještě si budu muset chvilku počkat, než na těch nožičkách doběhnu do máminy náruče, než moje ruce natrhají pampelišky a obejmou tátu.
12. listopadu
Na mých rukou se objevují malé prsty. To je legrační, jak jsou mrňavé! Budu jimi hladit mámu po vlasech. A budu chtít její vlasy ochutnat a ona určitě řekne: "Ne, ne, ne, zlatíčko…"
20. listopadu
Teprve dnes řekl doktor mojí mámě, že žiju pod jejím srdcem. Musí být určitě moc šťastná! Jsi šťastná, mami?
25. listopadu
Moje máma a táta pro mě jistě vymýšlejí nějaké jméno. A to ani nevědí, že jsem holka. Možná vymysleli Aničku, ale já bych se radši jmenovala Katka. Už jsem pěkně velká.
24. prosince
Zajímalo by mě, jestli máma slyší tlukot mého srdce. Některé děti přicházejí na svět trochu nemocné. A doktoři svýma něžnýma rukama pak dělají zázraky, aby jim pomohli. Ale moje srdce je silné a zdravé. Tluče pravidelně: bum - bum - bum… Máš zdravou dceru, mami!
28. prosince
Dnes mě moji rodiče nechali zavraždit.
Já vím. Je to hrozný. A nemyslím jen konec onoho dítěte, jež "psalo" deník, ale těch všech co byly takto zabity. Já vím, mnohdy je to nevyhnutelné, přesto bych to já nikdy nedokázala.
Během potratu je žijící dítě vyrváno z matčiny dělohy - obvykle je vysáto vakuovým zařízením a vyhozeno pryč. Potrat se většinou provádí mezi 9. až 12. týdnem těhotenství. Dítě je zabito: matka může být poškozena na celý život, jak fyzicky tak psychicky.
Já nevím, podle všeho - náboženství i desatera zdravotníků ma život velkou cenu. Ano má? Tak kdo to smackal s tou interrupcí? Co? Když život má takovou cenu proč někde lidé umírají na hlad a jinde zase matky platí drahý prachy za zabití malýho človíčka?
Teď bych si půjčila slogan webové stránky http://svobodavolby.cz která hlásá: Žiješ, protože tě rodiče chtěli. Vskutku je to tak. Je opravdu velmi malé procento lidí co se narodilo nechtěně.
Podle mě je interrupce něco špatnýho. Nemusím už opakovat, že při zdravotních problémech, kdy matka potratí bez jakéhokoliv lidského přičinění, ale jinak... ovšem každý má právo volby.

Déšť ať pozdraví se s afrikou

6. dubna 2007 v 10:36 | Kejtyna
http://www.kejtys.blog.cz
Ještě si myslíš, že máš plno starostí? Rozhlédni se okolo sebe a děkuj za všechno co máš. Máme štěstí, máme víc než potřebujeme, abychom byli šťastní. Přestaňme si stěžovat a pomáhejme si!
Desítky, stovky dětí umírají někde TAM na podvýživu či na jiný nemoce. Je to strašný. Žijí a umírají v hrozných podmínkách. Kdo jim pomůže? TAM nejsou míněny jen chudé africé oblasti, ale i chudé asijské státy jako je např. Indie, Kazachstán aj.
Ano, existují různé charitativní organizace či lidé, kteří adoptují na dálku, ale je jich málo. Příliš málo... vemte si, kolik je v africe lidí respektive dětí a kolik lidí odtud, ze západu jim chce pomoci? Já jich moc neznám. Bohužel.
www.kejtys.blog.cz

Písnička pro Afriku

Rozpraskané rty a vyschlé dny i noci
pomoc na cestě a věčně bez pomoci
Sta hladových dětských očí z pohlednic
Děti rozstou, jejich svět však roste víc.
Déšť ať pozdraví se s Afrikou

Černé mraky bouře hromadí se temně
Bez úlevy leží pod nimi ta země

Déšť ať pozdraví se s Afrikou
bolest odplaví nad Afrikou

Slzy, prach a bláto, bomby, samopaly
Drahé limuzíny, od kol krev se valí
Bez nadějný úděl je náš dávný dluh
Dokážeme někdy rozetnout ten kruh?

Déšť ať pozdraví se s Afrikou
bolest odplaví nad Afrikou

Kde pomoci?

Jsou tu odkazy, většinou je to adopce dětí na dálku.
Jde tam o to, že vy za ně budete platit to, čehož by oni nikdy nedostaly-
jídlo, domov, lékařské ošetření, školu. Dostanete jeho fotku,
můžete si s ním psát dopisy, zašlou vám jeho vysvědčení apod. Pouze se nesmí posílat dárky, protože by mohly vznikat díky závisti konflikty mezi dětmi a taky pro jejich kulturu nemají dary žádnou hodnotu.

Obrázek “http://www.elpisfound.cz/img/download2.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Tento článek by ©Kejty je volně šířitelný!

Být, či nebýt? Toť je můj dotaz.(hodina filosofie)

18. března 2007 v 11:32 | Kejtyna
Tak jsem brouzdala po wikipedii (ani náhodou. hledala jsem referát do dějáku) a narazila sem tam - čistě náhodou - na Gottfrielda Wilhelma Leibnize. A ten člověk povídá:
Si Deus est, unde malum? Si non est, unde bonum?
(Jestliže je Bůh, odkud je zlo? Jestliže není, odkud je dobro?)

To mě primělo k vážnýmu zamyšlení. Tak kruci je nebo neníí? (Teda doufám, že to nečet ten satanista, se kterým jsem nedávno chatovala). Ne. Nebudu tady polemizovat o existenci Boha.Za to by mě asi buddha moc nepochválil .
Ale jde vidět, že "taký blbý dotazy" si lidi kladou od počátku věků, od roku raz dva- pokud na to ještě někdo nedošel, tak ten pán je z 18. století. Nějakej filosof, ale to není podstatný.
Přijde mi to zajímavý, páč tenhle člověk zastával směr myšlení racionalismus.
Jé ale to je zajímavý. Byl tam taky nějakej pan Freud a ten se zajímal o něco zajímavějšího:
Myslel si, že problém je ukryt v podvědomé části mysli. Díky stylu "diagnóza + terapie" docílil vyplynutí problému do racionální části mysli. Freud zastával teorii, že mozek je rozdělen do tří částí:
  • superego - osobní morálka jedince
  • ego - individuální zkušenosti
  • ID- pudová tendence, podle principu slasti
Z těchto částí byly superego a ID iracionální.
Dále definoval vývoj sexuálního pudu:
  1. Orální období (0. - 1. rok; kojenci)
    Erotogenní zóna (dále e. z.) → ústa
  2. Anální (1. - 2. rok)
    E. z.: vyprazdňovací funkce
  3. Falické (2. - 3. roky)
    E.z.: genitálie
    Oidipovské drama = oidipovský komplex (není to to jak jede syn po matce nebo dcera po otci???)
    Falický chlapec → kastrační komplex - muži se bojí o svůj penis → potlačení touhy po matce → ztotožnění se s otcem
    Falická dívka → strach z otcova penisu → žárlivost na matku → ztotožnění se s matkou přes občasné roztržky a stálý respekt a láska k otci
  4. Latentní (7. - 12. let)
    Zamrzá sexuální pud
  5. (13. a více let)
    Zralé prožívání sexuálních pudů
    To je nějaká kravina... Proč by se muž bál o svůj penis? Teda ten Freud to byl ale...
    Ale jo, voni byli chytří...třeba takový Voiltare řekl: "Svoboda začíná právem říct, že dvě a dvě jsou čtyři." , takže počítat uměli...
    >>Postačujícím lidským údělem je život vedený láskou a orientovaný věděním.<<
    Lepší, mnohem lepší...

Sebevražda aneb ,,já už život nepotřebuju!"

13. února 2007 v 17:47 | Kejtyna
www.kejtys.blog.cz
Poslední dobou stále slyším o sebevraždách, dokonce se nedávno v mém okolí i jedna stala, proto jsem se rozhodla napsat o tom článek.
A teď nevím jak začít. všechna slova co jsem si připavila se mi vypařila z hlavy.....
Sebevražda je v celku riskantní podnik a vy si při tom můžete setsakramentsky, ač se to nezdá, ublížit.
Není to vůbec jednoduchá věc, hlavně na bezchybné provedení a vůbec, pamatujte si, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a že je lepší být blbě živej, než dobře mrtvej.
Já vás tu ale rozhodně nebudu poučovat o tom, jak se zabít, nebo něco podobnýho.
Jako blogař, který má celkem přehled vím, že tady na blozích je "suicide" celkem běžným tématem.Zabíjí se vlastně lidi hodně citliví a nešťastný. To je jasný. Takže je vlastně sebevražda s jistého úhlu pohledu i romantická věc.
Podle mě však není dobrý se vraždit. Oběšení, podřezání žil, skok z okna, předávkování pilulkami nebo skok pod vlak. Ani jedno neyřeší vaše problémy.
Ať si říká kdo chce co chce, ale jen zbabělci před problémy utíkají. Nekdy mám taky děsnou "depku" to asi každý, ale taková "kamigaze" by se měla promyslet. Víte, lepší si to pořádně nechat projít hlavou, než udělat blbost, které bude někdo litovat. Ne vy, nýbrž vaše okolí. Možná se vám s nadhledem budou vaše problémy zdát....banální?
Slyšela jsem už i olidech, kteří též citově strádali, ale zabít se nedokázali. Když si jen jemně podřezali žíly, aby je někdo našel v takovém stavu, bylo to volání o pomoc. Křik do pusta. ,,Dostaňte mně odtud, prosím!" Někdy vám však "ujede vlak" a vy se doopravdy zabijete.
Někdy totiž ten, pro koho skáčete není připraven vás chytit.

  • Nezdařilá sebevražda a její následky
I to se může stát. Ale co pak?
Tohle jsem našla na jednom forku:
Nevim co mě to popadlo, už o tom sice dlouho uvažuju ale včera jsem se odhodlala a bleskově ani nevim z jakýho důvodu a kdy mě to napadlo, jsem do sebe nakopala 4 krabičky prášků, konkrétně Enap-H tři krabičky po třiceti tabletách kterej snižuje krevní tlak a celou krabičku paralenu plus, myslela jsem že tohle by porazilo i vola jenže...prvních 6 hodin jsem strávila bez jakýkoliv známky života, nemohla jsem se pohnout nemohla jsem nic, jen jsem cítila tlukot srdce, kterej se po všech mých snahách ne a ne utišit. Dalších 6 hodin jsem strávila ležením v posteli, páč hýbat jsem se stále nemohla a přemýšlením o celý týhle akci. Ted je to dvanáct hodin a já jsem čilá jako rybička, to není normální....
A co zdravotní následky? Nějaký zdravotní problémy, játra...A taky, "vyléčený sebevrah" bude mít jeden VELKEJ problém. Nikdo mu už nebude věřit. Jednoduše z nej bude člověk, kterému přeskočilo, nějak se pomát' a teď se pořád musí sledovat.....

Šíleně mě štvou řeči o sebevraždě. Není dne co bych o ní neslyšela...prudí mě to! Co to je ksakru za módu co? Cigarety a žiletky to je snad smysl vašeho života? Život je přece TAK krásně jen se musí žít a užít. Sebevražda je věc, která se musí probrat ze všech stran a pohledů, protože mnohdy to bývá Velká chyba...
Lidi, buďme silní, překonejme to!

Člověk může být opravdu silný jen tehdy, když už nemá nic, co by mohl ztratit.
© copyright Kejty

www.kejtys.blog.cz

Rozhovor dvou miminek

10. února 2007 v 22:07 | Tse-tse
Na jedné stránce jsem narazila na takovou fakt pěknou věc....teda....mě se líbí:)
  • V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
    http://www.tamilarea.com/Babys/twins.jpg

- Věříš v život po porodu?

- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No, to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic než vleklá stísněnost v temnu.

- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

- No, ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Osel pro život

7. února 2007 v 15:55 | Kejtyna
Jednoho dne starý osel spadl do staré studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. Nakonec si uvědomil, že nepotěebuje ani studnu, ani osla a rozhodl se studnu i s oslem zasypat.
Požádal pár sousedy, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet hlínu, písek i smetí do studny. Napřed osel začal hlasitě brečet, ale pak se utišil.
Ještě tam hodili pár plných lopat a pak se farmář podíval. Tam uviděl něco nečekaného. Jak lopata plná smetí padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu a smetí, tím výše vyšlápnul. A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že vyskočil a odběhl.

Co z toho plyne?

Život na tebe občas bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to otřást a šlápnout výše.
Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. My můžeme tak vylézt i z těch nejhlubších studen. Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát. Otřesme ze sebe špínu a udělejme krok nahoru!
Pamatuj si 5 jednoduchých pravidel pro spokojenost:
1. Osvoboď srdce od nenávisti. Odpusť těm, co ti ublížili.
2. Neptrap se minulostí ani budoucností. Co bylo, to bylo a co bude stejně nevíme.
3. Žij jednoduše a měj radost z toho co máš.
4. Dávej více.
5. Očekávej méně.
www.kejtys.blog.cz

Kdy zemřete? Výpočet smrti (berte to s rezervou)

28. ledna 2007 v 15:24 | Kejtyna


Zemřete prevděpodobně dne 2.9.2075 ve věku 82 let.
Zbývá vám sekund:

Deprese

26. ledna 2007 v 13:06 | Kejtyna
-> v psychologii je to označení dlouhodobě pokleslé nálady jedince
Má skličující charakter. Subjekt upadá do trudnomyslných úvah a světa nazírání. Pociťuje často úzkost a osamocenost. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Cítí se ublíženecky, na obtíž, méněcenný. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty. Deprese je nemoc a netrvá krátkou chvíli, její léčba je pomalá. Způsobují ji nepříjemné až tragické situace a trýznivé vnější a vnitřní podněty (např. provinění se proti svému svědomí)

Depresí netrpí jen duše, ale celé tělo
Deset až patnáct procent lidí prožije v životě nějakou formu deprese.

Všichni si občas stěžujeme na to, že máme depresi. Tento výraz obvykle používáme tehdy, když se nám nedaří, jsme smutní a unavení. Někdy může být depresivní nálada reakcí na nějakou tragickou událost - vážné onemocnění, ztrátu někoho blízkého apod. Neznamená však nemoc. V takovém případě smutek a zoufalství odpovídají situaci.
Problém ale nastává, když nálada neodráží skutečnost a negativní emoce se objevují příliš často, trvají příliš dlouho anebo je jejich intenzita nepřiměřená. Pak teprve můžeme hovořit o depresi. Někteří lidé jsou k ní náchylnější, jiní jí odolávají snáze. Vědci už před časem potvrdili, že dědičnost hraje při jejím vzniku významnou roli. Nelze ovšem říci, že by za nemoc odpovídal jeden gen, může jich být řada. Geny se vzájemně ovlivňují a na vzniku onemocnění se podílí také prostředí.

Narušuje také imunitu

http://accel7.mettre-put-idata.over-blog.com/0/00/94/22/covers/tom-mcrae---tom-mcrae---cover.jpg

Deprese, Stress I.

25. ledna 2007 v 15:04 | Kejtyna
Známe to všichni. Den Blbec (nkdy je jich i více a nejen dnů) a zrovna poblíž není nikdo, kdo by vás utěšil. Ovidius tvrdí, že slzám je nutno dát průchod, protože jimi se zbavujeme hněvu. To ani, ale co dál?
Ze smutku se nezrodí žádný čin.
Stefan Zweig
Proto můžeme být nešťastní ale jak se té "depky" zbavit?
Jak se zbavit deprese...
Každý potřebujeme nějaké to mítečko, kam si zalést a pořádně se politovat. Na to si prosím najděme čas, ať z té depky, nedostaneme depku...A teď konkrétně na "léčení"...
Já osobně doporučuji čokoládu. Je to delikatesa a také obsahuje "hormon štěstí", který nám ten pocit dodá. Smutek také můžeme utopit -nejenom v alkoholu- ale i ve vaně. Taková koupel, všude kelom zapálené svéčky, voňavá pěna do koupele....opravdu to pomáhá...Můžete si také uklidit pokoj, mnoho lidí to doporučuje, pokud si chcete uspořádat duši, musíte začít pokojem =)
Příp. si též vyrazit ven, jen tak, projít se...(pokud bydlíte ve městě a nikde není žádná "volná příroda", tak to nedoporučuji. Spěch města je stresující...)

Příčiny depky

Ačkoliv depresi dobře poznáme a umíme ji u velkého počtu lidí i vyléčit, bohužel stále není známa její příčina. Nejbouřlivějším rozvojem prochází zejména zkoumání faktorů genetických, biochemických a vlivů sociálního prostředí. V zásadě můžeme depresivní poruchy rozdělit dle uvažovaného původu na dvě skupiny.
První je vyvolána známým poškozením nebo onemocněním mozku (úraz, dlouhodobá choroba), již rozpoznanou tělesnou chorobou, nebo je způsobena některými léky či drogami. Příčina je tedy u této skupiny známa.
Druhá skupina tzv. primární deprese je způsobena dle moderních vědeckých poznatků nedostatkem přenašečů nervových signálů mezi jednotlivými mozkovými buňkami a změnou citlivosti nervových zakončení (tzv. receptorů). Mezi látky, které se v lidském mozku účastní této činnosti, patří např. serotonin, norandrenalin, dopamin aj. O biochemických změnách v mozku nemocných a genetické dispozici tedy dnes není pochyb. Logickým důsledkem je, že za hlavní pokládáme biologické způsoby léčení.
Dalším faktem je, že přibližně u třetiny nemocných najdeme podobné potíže i u příbuzných -- z tohoto faktu vznikl předpoklad o vrozené poruše funkce v centrálním nervovém systému. Ne každý, kdo má nemocného příbuzného, však onemocní. Potíže může, ale také nemusí vyprovokovat psychická zátěž, vůči níž jsou tito lidé geneticky zvýšeně citliví. Výraznou zátěží je například porod dítěte. Deprese je chorobným stavem výrazně odlišným od "smutku všedního dne", především vyšší intenzitou a nepřiměřeně dlouhým trváním depresivních příznaků. U obou těchto stavů může předcházet psychická zátěž, u primární deprese je jen poslední a nespecifickou kapkou, která mechanismus vzniku poruchy nastartuje.

Může depresi vyvolat i tělesné onemocnění?

Deprese u tělesných chorob není výjimkou a zejména to platí u starších lidí. V našich ordinacích se ocitají lidé s rozvíjející se depresí po infarktech srdečního svalu, s vysokým krevním tlakem, mozkovými příhodami, Parkinsonovou chorobou, cukrovkou, revmatizmem, endokrinními nemocemi (snížená sekrece hormonů štítné žlázy, onemocnění nadledvin) a s různými druhy autoimunitních chorob.
Dalšími jsou nádorová onemocnění, u nichž dochází k sekreci hormonů, poškození mozku, nemoci snižujících hladinu kyslíku v krvi, roztroušená skleróza, deficity některých vitaminů (B12, kyseliny listové, niacinu...), záněty jater, záněty mozkových blan a mozku, AIDS, tuberkulóza. Dle společných výzkumů s lékaři jiných oborů zjišťujeme, že deprese může výrazným způsobem zhoršovat průběh jednotlivých chorob. Víme zcela jistě, že zvyšuje úmrtnost na tyto choroby.

K zamyšlení...

31. prosince 2006 v 11:57 | Kejtyna
Země jako vesnice Kdyby se celá populace planety Země smrskla na vesnici o stu obyvatel, kde by však zůstal zachován poměr všech lidských odlišností - jak potom by tahle maličkatá, různorodá vesnička vypadala? Tak to přesně bylo předmětem pátrání Philipa M. Hartera, lékaře z nemocnice u Stanfordské univerzity.

Tady jsou výsledky jeho výzkumu:

Ve vesnici by žilo:

55 Asiatů, 21 Evropanů,
14 obyvatel ze Západní polokoule,
8 Afričanů
52 žen,
48 mužů
30 bělochů,
70 ostatních ras
30 křesťanů,
70 osob jiného vyznaní
89 heterosexuálů,
11 homosexuálů
6 lidí by vlastnilo veškerý světový majetek
6 by bylo z USA
80 by žilo v domě, který by neodpovídal současnému standardu
70 by neumělo číst
50 by trpělo podvýživou
1 by byl na prahu smrti
1 by byla těhotná
1 by měl vysokoškolské vzdělání
1 by vlastnil počítač


Následuje několik úvah k zamyšlení:

Žijete-li v pěkném bytě, máte-li dost jídla a umíte-li číst, jste členem velmi úzké skupiny.
Pokud se vzbudíte toto ráno a budete více zdraví než nemocní, jste šťastnější, než celý milión lidí, který nepřežije tento týden.
Pokud jste nikdy nebyl v bitvě, nezažil osamělost uvěznění, utrpení mučení, nebo sevření hladu... jste na tom lépe než 500 milionů lidi tohoto světa.
Pokud můžete chodit na mše do kostela, aniž byste se museli obávat ponížení, zatracení, mučení nebo smrti, jste šťastnější než miliarda lidí, kteří nemají to štěstí.
Pokud máte jídlo v lednici, oblečení na sobě, střechu nad hlavou a kde spát... jste bohatší než 75% lidi na této planetě. Máte-li peníze v bance, ve své peněžence a střádáte si do kasičky, jste mezi 8% nejbohatších lidí světa.
Pokud jsou vaši rodiče stále naživu a svoji... jste velmi vzácný případ.
Držíte-li hlavu zpříma, s úsměvem na tváří a jste skutečně vděční... jste požehnáni, protože většina lidi má tu možnost, ale nedělá to.
Držíte-li něčí ruku, objímáte-li někoho nebo se jen dotýkáte jeho ramene, jste požehnáni, protože umíte nabídnout léčivý dotek.
Pokud můžete číst tuto zprávu, jste požehnáni dvakrát, protože na vás někdo myslel, a co víc, jste šťastnější než více než dvě miliardy lidí, kteří nedokážou číst vůbec.
Mějte hezký den, spočítejte si svá požehnání a připomeňte všem ostatním, jaké mají vlastně štěstí.
Obrázek “http://tn3-2.deviantart.com/fs9/300W/i/2006/005/a/3/Planet_by_Rdidirksson.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 
 

Reklama