×William Shakespeare×

Sonet č. 57

9. srpna 2009 v 12:21 | Kejtyna
Když jsem tvůj otrok, tak co můžu chtít,
než ve dne v noci čekat na tvůj rozkaz,
jak by se dal můj čas líp naplnit,
než nemyslet a klanět se ti po pás.
Hodiny běží světem bez konce,
pro tebe hlídám je, můj pane, stále,
necítím hořkost, přijmu dokonce,
až mi dáš, svému služebníku, vale.
Ptát se tě na pletky, to byl byl jed,
to jako žárlivost a závist vyzní,
jsem otrok, a tak musím přihlížet,
jak jiné, jiné obšťastňuješ přízní.

Láska je slepá, dělej si, co chceš,
nemám to za špatnost a za faleš.

ORIGINÁL:
Being your slave, what should I do but tend
Upon the hours and times of your desire?
I have no precious time* at all to spend,
Nor services to do, till you require.
Nor dare I chide the world-without-end hour
Whilst I, my sovereign, watch the clock for you,
Nor think the bitterness of absence sour
When you have bid your servant once adieu;
Nor dare I question with my jealous thought
Where you may be, or your affairs suppose,
But, like a sad slave, stay and think of nought
Save, where you are how happy you make those.
So true a fool is love that in your will,
Though you do any thing, he thinks no ill.

Sonet č. 34

1. července 2009 v 0:08 | Kejtyna
Pročpak jsi sliboval krásný den bez oblaků,
proč jsi mne nechal jít bez pláště na cesty,
když mne pak překvapil čas plný nízkých mraků,
ve kterých ses mi skryl jak v dýmu také ty?
Abys teď setřel déšť s mé rozpraskané tváře,
nestačí, jestliže zasvitneš z oblaků:
Kdopak by chválil lék,kdo by stál o lékaře,
jenž ránu zacelí a nechá plno švů?
Ani tvůj stud mnou strast nezmírní - marná snaha:
I když ty lituješ, já nesu její tíž,
zármutek toho,kdo ublížil, nepomáhá tomu,
kdo musí nést tu křivdu jako kříž.
Ale ty slzy, ach, ty perly lásky tvé,
ty slzy bohaté vykoupí všechno zlé.

ORIGINÁL:
Why didst thou promise such a beauteous day,
And make me travel forth without my cloak,
To let base clouds o'ertake me in my way,
Hiding thy bravery in their rotten smoke?
'Tis not enough that through the cloud thou break,
To dry the rain on my storm-beaten face,
For no man well of such a salve can speak
That heals the wound and cures not the disgrace:
Nor can thy shame give physic to my grief;
Though thou repent, yet I have still the loss:
The offender's sorrow lends but weak relief
To him that bears the strong offence's cross.
Ah! but those tears are pearl which thy love sheds,
And they are rich and ransom all ill deeds.

Sonet č. 66

30. června 2009 v 23:52 | Kejtyna
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

ORIGINÁL:
Tired with all these, for restful death I cry:
As to behold desert a beggar born,
And needy nothing trimmed in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,

And gilded honour shamefully misplaced,
And maiden virtue rudely strumpeted,
And right perfection wrongfully disgraced,
And strength by limping sway disabled,

And art made tongue-tied by authority,
And folly, doctor-like, controlling skill,
And simple truth miscalled simplicity,
And captive good attending captain ill.

Tired with all these, from these would I be gone,
Save that to die, I leave my love alone.

Sonet č. 95

30. června 2009 v 23:49 | Kejtyna
Jak umíš učinit milou a líbeznou tu hanbu, jež jak červ na růži ze zahrady zle třísní kvetoucí jméno, jimž tebe zvou!

A v jakou sladkou ctnost ukrýváš svoje zrady! I ten, kdo hovoří o tom, jak trávíš dni, a lehkovážně se dotkne tvé nestálosti, třebas tě pokáral, je to zas chválení, sotva tě jmenuje, už tě všech výtek zprostil!

Ach, jaký palác se dostal těm neřestím,které si našly dům v tobě,můj znejmilejší, kde závoj krásy vždy přikryje každý stín a kde je pro pohled všecko hned líbeznější.
Važ si té výsady, ty moje drahé srdce : i nejostřejší nůž se ztupí v špatné ruce!

ORIGINÁL:
How sweet and lovely dost thou make the shame
Which, like a canker in the fragrant rose,
Doth spot the beauty of thy budding name!
O, in what sweets dost thou thy sins enclose!
That tongue that tells the story of thy days,
Making lascivious comments on thy sport,
Cannot dispraise but in a kind of praise;
Naming thy name blesses an ill report.
O, what a mansion have those vices got
Which for their habitation chose out thee,
Where beauty's veil doth cover every blot,
And all things turn to fair that eyes can see!
Take heed, dear heart, of this large privilege;
The hardest knife ill-used doth lose his edge.
 
 

Reklama