×Něco o mě×

O novém roku, bolesti a jiných depresivních tématech

21. prosince 2008 v 20:09 | Kejtyna
Tak je tu další rok na spadnutí. Říká se na nový o slepičí krok, nebo tak nějak. Podle mě si spíš lidé obouvají sedmimílové boty od krejčíka z pohádky a šineme si to sedmimílovými kroky daleko.
Nový rok je tady a já si za pár uplynulých měsíců uvědomila, že blogy jsou spíš pro (bez urážky) třináctileté fanynky Tokio Hotel nebo pro dvanáctileté kluky, kteří kam nemají dávat obrázky aut či hacknute mp3jky než pro začínající žurnalistku (dovolíte-li mi se takto zváti).
Ovšem nechci tu polemizovat o fanoušcích skupiny Zezáhrobí, to ne (nejspíš by mě mohl potom někdo velice nápadně se podobající věrné kopii Billa Kaulitze ušlapat v parku nebo tak něco).
Spíš mě zajímá pojem fyzická bolest. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak mě napadlo, že fyzická bolest je vlastně relativní pojem. Vždyť co je to bolest? To je pouze stav těla, ne duše. Razím tezi, že se můžeme od fyzické bolesti odpoutat. Vlastně to není z mé hlavy, mám dojem, že už to řekl někdo přede mnou (že by Dálajláma? ).
Narozdíl od psychické bolesti tu fyzickou můžeme "pustit z hlavy". Psychické bolesti se čověk nezbaví, ta trvá mnohem déle než bolest fyzická. Už dlouho se chystám si přečíst Tuláka po hvězdách od Jacka Londona, ale pořád se k tomu nějak nemám. Tato kniha se přímo zabývá tím, jak člověk silou vlastní vůle může oddělit duši od těla.

Ty nealko sračky aneb jak mě vyšla draho cesta k abstinenci

3. července 2008 v 12:47 | Kejtyna
Ze zdravotních důvodů nemůžu pít. Někdy je to výhoda, ovšem, když je kolem vás 60 lidí "totálně na mol", dalších šest souloží za keřem a pět jich zvrací za rohem, jeden pospává v pozici Střelec na stole a vy tam nad nimi stojíte s kelímkem Tesco vody, tak by jste raději patřili mezi ně, než aby jste si připadali jako trotl.
No co, řekla jsem si kdysi dávno, svět se nezboří, tak ze mě bude abstinent. Přece jenom existují ještě nějaké náhražky s minimálním obsahem alkoholu, že... Silvestr 2008 krásný Nový rok s nealkoholickým pivem. A taky s prázdným žaludkem. Zvracela jsem po tom čtyřikrát. Tahle chabá náhražka píva mi přijde docela vhod až se rozhodnu stát se bulimiktičkou. Bude zaručeně fungovat. Ještě teď je mi z toho na blití jen co si na to Pito vzpomenu...už nikdy více.
Nedávno jsem na jednom fóru narazila na nealkoholické víno. Překvapilo mě, že se dealkoholizuje i víno. Co je potom víno bez alkoholu? Chutná to potom jako víno? Na tyto otázky jsem měla možnost si v brzké době odpovědět. Na konci školního roku, záverečná chlastačka: Dealkoholizované víno, Carl Jung, 13490kč.
Všude plno "tvrdého" a "píva" a to mý víno tomu dodávalo, no... Každopádně, jsem brzy TOMU přestala říkat Víno. Přetransformovalo se TO v"Tu nealko sračku". Protože, to Ta nealko sračka byla. Nic hnusnějšího (a navíc dražšího) jsem ještě nepila. Chutnalo to jako plesnivý ovocný džus. A vždycky se našel nějaký dobrodinec, který mi do toho ještě něco nalil, takže to zapáchalo jinak, tudíž jsem se nemohla tužit tím, že jsem celou sedmičku vyžehla sama, poněvadž jsem to musela vylít...
Takže s dealkem sekám. Pokud ovšem nebudu chtít zkusit nějaký ten aperitiv případně sekt bez alkoholu...ale asi ne, poněvadž ceny Těch nealko sraček jsou opravdu vysoké...na studenta, který je pak musí vylít...
Pro zájemce:

Slepičí únik aneb veselé Velikonoce!

20. března 2008 v 12:37 | Kejtyna
Mého milovaného bratříčka zase jednou napadla exkluzivní myšlenka. Chtěl si nafotit slépky (kury domácí, pro ty, co nejsou z moravy) jako autentický obraz Velikonoc. Něco jako velikonoční králíček, nebo kuřátko, no řekněte, nejsou ty tučné, chlupaté příšerky, které velice často konzumujeme, roztomilé?
Slepice bohužel naše nadšení nesdílely. Už jsme zráceli naději, avšak dle mého tvrzení, že korupce vládne světu, se i nám podařilo puťky podplatit. A pak že jsou blbé...
Proto vám všem přeji krásné prožití těchto sadictických svátků! Veselé slepičonoce!

Italské šílenství aneb jak jíst špagety?

25. února 2008 v 18:10 | Kejtyna
Špagety. Nenávidím je. Jako chuťově celkem ujdou, kdo by neměl rád dlouhý nudle namočený v kečupovitý omáčce příp. s nějakým masem. Ale proboha, jaký to diletant vymyslel způsob konzumace?

Ano, velice jednoduché. Namotáme na vidličku na lžičce, sundáme vidličku (klidně to můžete sníst i s ní, šak to znáte, proti gustu žádný dišputát...) a zbytek snad již znáte...
Ovšem, pokud ne, tak názorný a velice zajímavý příklad jsem našla na youtub.
Prostě dobrůtka. Teda alespoň mnohem lepší, než ten snobácký způsob konzumace. Navíc to trvá hrooozně dlouho, tudíž za tu dobu těstoviny vychladnou (jen co trvá namotat to na tu vidličku...prostě dlouhý proces) a vy na to přestanete mít chuť. Vlastně chyba byla vymyslet špagety tak dlouhé...30cm je prostě příliš. Stačila by polovina. Nebo třetina.
Co k historii?Zatímco legenda má za to,že Marco Polo přinesl recept na zádech špagety z Číny, dřívější důkaz ukazoval tyto těstoviny byly vyrobeny v Itálii přinejmenším od 4. století BC. V říjnu 2005, mísa nudlí 4000 roků stará byla objevena v čínském archeologickém místě jak reportovala BBC.
Špagety se tedy konzumují lžičkou a vidličkou, což je tradiční Neapolský zvyk. Mnoho Italů jí špagety pouze s vidličkou jako většina jiných continentálních míst. V Asii, mnoho lidí používá hůlky pro konzumaci(což je podle mě poněkud lepší než používat na to plesnivou vidličku se lžícou).

100 otázek

22. prosince 2007 v 17:05 | Kejtyna
Na každého jednou dojde...pokliknutí na Celý článek najdete 100 otázek a kupodivu i mých odpovědí

Ať žijí hody

6. října 2007 v 18:29 | Kejtyna
Znáte hody, že jo? Kdo na nich osobně nebyl (o čemž silně pochybuju) tako nich alespoň slyšel v pohádkách. A byly nebyly - tedy spíš byly a ještě jsou - hody v malém městečku na jihu moravy v Uherském brodě.
Ale dost kravin. A teď nevímjak se k tomu dostat. Ale jako správný literár, který si věří, že se umístív celostátní soutěži Polibek můzy a pojede do Prahy na její vyhlášení, to nějak zaobalím.
Včera, bylo nebylo (dost už) jsem jela s pár lidma na ty slavný hody. A že jo, hody jsou jenomjednou za rok (jakkde a jak u koho) tak proč si nedopřát něco nezdravýho.Tak jsem si koupila úžasný hamburger za úžasnou cenu (ani náhodou). Strašně jsem sena ten kus žvance těšilo, ale předčil má očekávání. Z toho umaštěného papíru na mě koukala okoralá natvrdlá bulka jejíž útroby tvořil salát Kdysizelený, něco jako kus masa utopený v tuku, který z něj hojně odkapával, ošklivý téžokoralý salám který zažil svoje a k tomu jako bonus snad celá flaška kečupu s divnou tekutinou která svou barvou připomínala velmi vzdáleně hořčici. To všechno tam bylo ve velmi hojné míře až ten hambáč byl od toho celý zaprasený že se to mohlo klidně jmenovat fujburgr v blivajzu (no prostě něco jako jablka v županu ). No já nemít takový hlad, tak to zahodim do nejbližšího koše.
O kousek dál byl stánek s nápoji,tak proč si nekoupit. Celá natěšená na dobrý burčák sleduju mladíka, jak se neobratně snaží z lahve od vína zacpané ubrouskem nalít ten fujtajbl. Chce za to dvanáct korun, s úsměvem mu podávám dvacku. Labužnicky si dám první hlt. Jenomže místo nasládlé chuti burčáku mám na jazyku cosi, co bylo burčákem nejmíň před sto lety. Zvědavě se podívám do kelímku. Našedlá tekutina nejspíš ředěná benzinem. Mám tisíc chutí to vyplivnout a zahodit, jenomže škoda peněz. S kyselým obličejem vypiju ještě půlku kelímku, a teprve pak ten sajrajt vyliju. Tohle se může stát jenom mě.Poslat na ně hygieniky! A obchodní inspekci! (nebo stánkovou inspekci) Nejenomže prodají nezletilému skoroalkohol ještě k tomu v takové kvalitě! A hamburgráři jak by smet.
Po pár jízdách na adrenalinových atrakcích (ještě že jsem jela zadarmiko, nebo bych taky brblala) mi bylo legulérně blbě. A doma jsem pak při vzpomínce na hamburger a burčák blila snad celou věčnost. Já ty hody miluju. A jsem zvědavá co mi přinese příští rok.
P.S.Ale jídlo a pití už si nesu jenom z domu.
PP.S. Dělejte to taky tak, aťje řiť. To pak budou mít stánkaři tržby =D Všichni pěkně chlebíček s řízečkem a čajíček ve flašce.

Noty a kytara

6. května 2007 v 19:26 | Kejtyna
Já nevím, tak nějak mi nedalo, abych sem nenapsala něco o svém miláčkovi Lucidě (nebojte, nejsem lesba, to je moje kytara =))) Nehodlám sem psát nějaké sáhodlouhé ódy o čemkoliv souvisejícím s ní. Stačí pár fotešek.
Heh, moje neoblíbenější skladba. Ač primitivní, tak super.
Trapas co? Dávat si kytaru na blog....ale co už, já už jsem taková....

Pár fideos.......F.R.I.E.N.D.S.

24. února 2007 v 18:52 | Kejtyna
Omlouvám se, pokud to tu někomu vadí, ale já Přátele prostě žeru tak si namohu pomoci od těch fidejí....

Sesterstvo putovních kalhot

3. února 2007 v 12:19 | Kejtyna
The sisterhood of the traveling pants (já nevěděla kam to dát....)

Spřátelení blogísků...

25. prosince 2006 v 20:39 | Kejtyna
Lidi pošlete mi ikonku nebo odkaz a hodím si vás mezi oblíbené v menu, nebo přímo sem ;)

Prozatím spřátelené:


Charmed forever


Soutěž o nej blog...vyhrát, může jen jeden...

24. prosince 2006 v 16:39 | Kejtyna
Ták lidišky. Jsem v soutěži o nej blog...
www.noproblema.blog.cz
 
 

Reklama