×Náboženství×

Šílení předkové a nesmyslné tradice

4. července 2007 v 21:44 | Kejtyna
Zase jsem se nějakou oklikou dostala k náboženství. Když už ale nemám o čem vyprávět, tak náboženství se dá omýlat do aleluja. Avšak při slově tradice, se snad každému vybaví lidé v kroji a podobné ptákoviny. V tom případě vás obviním z krátkozrakosti. Což nevidíte dál?
Víte, tradice nejsou jen činnosti, které se dodržují z dřívější doby až do nynějška. Tradice mohou být i ty, které se dodžovaly dříve. Asi to nedává smysl, říkáte si, co to tu píše za bláboly? Počkejte chvílu, já se nějak vymáčknu...
Já chtěla psát o středověku.Avšak náhle si uvědomuju, že středověk vládne na východě mnohdy i nadále. Takže nepodceňujme naše "světové spolubydlící". Jak to jinak říct =) Doufám, že už je vám jasné, jaké "tradice"mám na mysli. Pálení čarodějnic, popravy, náš "kastovní systém" při němž byly velké rozdíly mez poddanými a šlechtou. Skáču skrz stoletími, vím. Avšak všechny tyto nechutně nesmyslné činnosti byly konány, dají se nazývat tradicemi a stále ještě někdte přetrvávají (narážím tím na popravu Saddáma Husajna, i když ten si to zasloužil...).
Jácí byli naši předkové? Byli to pověrčiví cvokové, fanaticky se upínající k víře? Nebo to byli moudří lidé, díky nimž máme žárovku, gramofon a papír? Odpověď bych mohla neutralizovat: jak kdo, jak kde, jak kdy. Všechny ty hnusné vědi psané kurzívou odsuzuji. Nevím,komu mám být vděčna za to, že se to již neprovozuje. Ale co ty hnusy, které přetrvávají doposud? Opět narážím na zaostalejší země. Takové halení žen do pytlů, jinak ani nošení burky nejde nazvat, je podle mě barbarský zvyk. O afrických kmenech ani nemluvě. Ale to už je kapitola sama o sobě.

Náboženská víra = zárchrané lano, nebo oprátka kolem krku?

30. května 2007 v 18:30 | Kejtyna
Wikipedie definuje náboženství jako ustálenou soustavu představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel, ustálenou soustavu věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně. Nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo. Náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi.
Mí věrní čtenáři jistě ví, že mým stylem není přesně kopírovat definice nějkterých fakt. Ani teď nehodlám zavádět novoty. Taky zde nehodlám potvrzovat či popírat existenci jakéhokoliv božstva.Myslím, že inteligence všech mých čtenářů je natolik vysoké, že takové základy vědí.
Četla jsem jeden citát. Nepamatuji si jej doslovně, ale byl něco v tom smyslu, že lidské ruce dokáží vše, co si naše mysl usmyslí. Je to tak. Čemu uvěříme ,to dokážem. Snad proto potřebujem víru. Musíme něčemu, v něco věřít, abychom mohli žít. Vezměme si křesťanství - je pro přece naděje ve vysvobození a návrat Ježíše Krista.
Naděje je světlem srdce a dává nám sílu čelit zítřku.
Lidé žijí svou vírou. Po celá staletí lidé umírali pro své přesvědčení. Bylo by to obdivuhodné, kdyby zabíjeli sebe, protože jim nikdo nechtěl věřit respektive nechtěl věřit v to, co oni. Ne, oni vraždili proto, že jim nikdo nevěřil. Celý středověk byli křesťané pronásledováni. A co v 2.sv. válce? To zas byli Židé. A i v dnešní době přetrvává náboženská nevraživost. Ehm, myslíte, že muslems, muslimové lítaj letadlama jen proto, že nemaj rádi Bushe? Já myslím, že ne...
Ale to už hraničí s náboženským fanatismem. No a ne snad? A táhnou k nám do Evropy. Ne jako buddhisté, nenásilně, právě naopak. A co když udělají státní převrat? Nakonec to dopadne tak, že budeme muset nostit ty jejich kukly (burky). Náboženství je mnoho, jen těžkolze určit, které z nich je správné.Já nechci aby to znělo nějak zaujatě,protože jsem si myslela, že ty řeči o muslimech jsou jen rasistycké výplody mysli mé matky, ale od doby, co jsem viděla film, tušm jmenoval se Bez dcery neodejdu, bylo to o američance, která se provdala za Muslima, přijela se za ním s dcerou podívat do jeho vlasti a rodina ji nechtěla pustit zpět. Prostě tam musela zůstat a zvyknout si. Muž ji bil a nikomu to nepřišlo divné...
Když už jsme u toho fanatismu - tak co takové ty sekty? Nejznámější z nich - Svědci Jehovovi - se snaží utvrdit své okolí v tom, že hlavní osobou je Jehov.Nevím, nemohu dát sektám nálepku ŠPATNÉ, protože tohle všechno znám jen teoreticky. Většinu mám načtenou, takže já nemohu vědět, zda všechny sekty jsou opravdu špatné. Jenomže všechna mě dostupná literatura a zdroje popisuje sekty, jako věc, která vás vtáhne a již není cesta návratu. Platí tam utopická společnost, kdy vy, jakopoddružný člen sekty nesmíte vlastnit žádný majetek.
Víte různá náboženství mají různé názory a nařízení. Mnohé zákony jsou podle mě dost zastaralé až škodné. Třeba křesťané neuznávají polygamii (což je dobře) naopak mormoni ji povolují. Islám též dovoluje mnohoženství avšak pouze 4 ženy. Smůla co? Nebo si vezměme jen způsob pohřbívání: ve starovkém egyptě, kde uznávali polyteistické náboženství, tam mumifikovali. Křesťané dělají hrobečky s křížky , kladou na ně květiny, židé zase dělají hroby se šlamounovými hvězdami a zdobí je kamínky. Takže takový je pohled na smrt jednotlivých náboženství. Starověcí Egypťané věřili, že život je jen průpravou pro posmrtný život.....a křesťané spalováním jako by hlásali ,,z popelu jsi se zrodil, v popel se zase proměníš".
Existuje také spousta domorodých náboženství, uznávaných někde v africe. Říká se, že co vesnice, to náboženství.
Ale co sexuální omezování z hlediska náboženského? Tak třeba křesťané neuznávají antikoncepci ani kondomy, protože brání početí a začátku nového života. (o interrupci ani nemluvě). A jistě víte, že u křesťanů se provozuje první pohlavní styk až po svatbě.
A tohle jsem našlana jedné buddhistické stránce:Buddhismus se dívá na sex zcela uvolněně, jako na cokoliv jiného. Tělo je vzácný nástroj k dávání štěstí, radosti a ochrany nám i ostatním bytostem. Je ovąem důleľité, zda i sexualitu zaměřujeme spíš pro radost druhých a sami ji pak máme tím větší (takové zvláštní efekty štědrosti :-) a nebo zda myslíme jen na radost vlastní. Ta můľe být pro mnohé i utrpením. A to nejen při dávání fyzické lásky, ale i při jejím nedávání nebo při manipulacích s lidmi jejím prostřednictvím. Buddhismus bere všechny jevy sice uvolněně, ale v souvislostech a říká, že máme hlavně dávat lásku, štěstí a chránit bytosti, ale že to taky máme dělat chytře a soucitně.
Taky malý rozdíl. Buddhismus má takový volný názor na sex, zatímco křesťané jej mají brát jen jako nutnou, reprodukční činnost. A taky od křesťanských kněží mohou buddhistští mniši souložit.
Náboženský fetišismus je původně uctívání neživých přírodních nebo umělých předmětů - fetišů, jimž se připisují magické vlastnosti. Je formou animismu. Příkladem takovéto úchylky může být používání náboženských pomůcek jako například křesťanského kříže nebo judaistického svícnu pro sexuální praktiky.
h
Po kliknutí na celý článek se vám zobrazí mapa rozdělení náboženství ve světě.

Něco ze základních věcí

21. května 2007 v 22:29 | Kejtyna
Již jsem se jednou zmiňovala o tom,že já se nemohu považovat za buddhistu. Proto nejsem ani kovaná ve těchto pravidlech, ale velmi se buddhistům obdivuji.
V páli síla, v sanskrtu šíla je indický termín používaný v hinduismu a buddhismu, který je do češtiny většinou překládán jako morálka nebo etika. Vychází z úmyslu nepůsobit druhým bytostem utrpení. Nejedná se jen o soustavu zákazů určitého špatného nebo neprospěšného jednání učiněného tělem a řečí. Ale šíla také znamená, že v každém okamžiku je přítomno čisté vědomí a záměrné sebeovládání nespáchat neprospěšný čin přicházející v úvahu a s tím současně vyvstávající rozhodnutí.
V buddhismu šíla tvoří první ze tří částí duchovního tréninku - známý trojlístek morálka, soustředění, uvědomění (v páli síla, samádhi, sati). Tvoří tak základní předpoklad dalšího duchovního rozvoje. V rámci ušlechtilé osmidílné stezky zahrnuje tzv. pravou řeč, pravé jednání a pravé živobytí. Šíla je také druhou páramitou (Ctností), což je morální čístota v činech, slovech a myšlenkách a její dovedení k dokonalosti je předpokladem realizace buddhovství.
Šíla také tvoří jednu ze tří částí často používané formulky "dána, síla, bhávaná", která ve zkratce vyjadřuje praktický aspekt buddhismu (dobročinnost, mravnost a pěstování mysli), a spolu s nimi patří mezi deset Záslužných činů (puňňa kirija vatthu).
Dasa-síla je deset zásad platných pro buddhistické mnichy:
  • nezabíjení živých bytostí
  • nepřivlastňování si toho, co nebylo darováno
  • cudnost (celibát)
  • nelhaní
  • nepožívání opojných látek
  • nepožívání jídla po poledni
  • zdržení se tance, zpěvu, hudby a divadla
  • nepoužívání voňavek, líčidel, ozdob, šperků, krásných oděvů, atd.
  • nepoužívání luxusních lůžek
  • nevlastnění pěnez, zlata ani stříbra
Tak alespoň tohle je důvod, proč bych já nemohla být buddhistkou. Kromě toho že nezabíjím živé bytosti a nikdy nevlastním peníze to vůbec nesplňuju. Ach jo...

V co věří buddhisté?

27. ledna 2007 v 15:34 | Kejtyna
Říkat, že buddhisté věří v karmu je jako myslet si, že pro buddhisty je voda mokrá. A jako správní buddhisté bychom měli věřit, že oheň pálí!
V meditaci se s inteligencí díváme na svoje zkušenosti a na celý svět. Podle Buddhy je to způsob, jak pohlížet na jakoukoliv situaci a pochopit, co je na ní skutečné a co nám opravdu sděluje - vidět její realitu. Tak se chová Buddha a my všichni máme možnost stát se Buddhou, ať už jsme či nejsme buddhisté. Všichni máme schopnost poznat přirozený klid své mysli, kde není zmatek. Můžeme použít přirozenou jasnost mysli a zaměřit ji na cokoliv chceme. Ale nejprve musíme zkrotit svoji mysl praxí šamatha.
Možná spojujeme meditaci s něčím duchovním, protože i chvilkový prožitek klidného spočívání nám připadá jako něco úžasného. V tu chvíli mysl již nepoletuje a nezabývá se spoustou věcí. Například sledujeme východ slunce nebo zavane větřík a najednou se úplně vyladíme na své prožitky. Říkáme si: "Tak tohle je velmi duchovní zážitek, náboženský zážitek. Stálo by to za básničku a možná bych o tom měl napsat domů". Ale ve skutečnosti jsme se pouze na okamžik sladili se svou myslí. Mysl byla v přítomnosti a harmonii. Předtím jsme byli tak zrychlení a zmatení, že jsme ani nezaznamenali svěžest vánku na své tváři. Naše mysl nebyla schopná soustředit se ani tak dlouho, aby dokázala sledovat dvouminutový východ slunce. Teď jsme schopni udržet mysl na jednom místě tak dlouho, abychom si všimli svého okolí a mohli ho ocenit. Teď jsme skutečně zde. Po pravdě, být v přítomnosti je velmi obyčejné. Každý z nás je schopen dostat svoji mysl pod kontrolu a vycvičit ji tak, aby byla flexibilní a užitečná.
To není pouze cílem buddhistické cesty, ale je to smysl lidského života.

Něco co řekl Dálajláma....

27. ledna 2007 v 15:31 | Kejtyna
dalajlama Dalai Lama "Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili." dalajlama
  • "Použijeme-li své hlubší vědomí, bude nám mysl sloužit všestraněji. Proto lze vlastnosti mající počátek v mysli neomezeně rozšiřovat." dalajlama
  • Čím víc se staráme o štěstí druhých, tím silnější je náš vlastní pocit blaha.
  • Hněv a rozčilení zvyšují náchylnost k nemocem.
  • Až zemřeme, nebudeme si moci vzít sebou nic, pouze semena své celoživotní práce a duchovní znalosti.
  • Hlavní příčinou utrpení je egoistická touha po vlatním pohodlí a spokojenosti.
  • Soucit a sounáležitost nejsou znamením slabosti, ale síly.

Mentáůní koncentrace

30. prosince 2006 v 13:48 | Kejtyna

Mentální koncentrace

Mentální koncentrace spočívá v postupném stahování mysli od smyslových předmětů a pojmových představ, takže soustředění mysli nebude kolísat a bude upřeno na předmět, až se mysl ustálí a zklidní a dovolí tělu i mysli zakusit úchvatnou extázi. Když člověk dosáhne "duševní nehybnosti", zakouší duševní a tělesnou extázi a má také mysl plně pod kontrolou. Takové mysli je možno bez námahy použít ke koncentraci na jakýkoliv hodnotný předmět. Současně se nástroj koncentrace naplní nadpřirozenými duševními silami a může vykonávat zázraky a jiné nadzemské činy.
Hlavní hodnotou šamathabhávany je to, že pokud se získáním šamathabhávany dosáhne vipašjany neboli pronikavého vhledu (vnoru), který uskutečňuje šúnjatu, je možné zcela odstranit jev samsáry. Navíc to přináší mnohé další dobré výsledky. Ze šamathabhávany se například odvozuje téměř veškerá znalost trijány:
  1. šrávakajány
  2. pratjékajány
  3. mahájány
Jestliže se koncentrace provádí s cílem dosáhnout buddhistických útočišť, stává se koncentrací buddhistickou. Jestliže se koncentrace provádí s cílem bódhičitty, stává se mahájánovou buddhistickou koncentrací. K tomu, aby byla šamathabhávana úspěšná, musí být splněny následující podmínky:
  1. Místo k meditaci musí být v ústraní, klidné a klimaticky vhodné. Hluk meditaci narušuje.
  2. Člověk, který medituje, musí být spokojený a musí mít málo potřeb. Měl by se odpoutat od všech světských nečistot a měl by být odhodlán neoddávat se žádné nemorálnosti v činech ani v řeči.
  3. Musí jasně pochopit instrukce a metody hluboké meditace. Měl by si být plně vědom toho, že za žádostivost se platí a že svět jevů je pomíjivý.
Podle ušlechtilého bódhisattvy Maitréji se šamathy dosáhne opuštěním pěti nedostatků a přijetím osmi do nitra zaměřených mentálních schopností. Pět nedostatků, kterých je nutno se zbavit, tvoří:
  1. Ochablost (nedbalost), která pramení z lhostejného přístupu k meditaci.
  2. Zapomnětlivost týkající se předmětu meditace.
  3. Přerušování, kterým mysl buď zleniví, nebo se intenzívně rozruší (kvůli chtíči).
  4. Neschopnost tomuto přerušování zabránit.
  5. Imaginární přerušování a přijímání falešných protiopatření.
Pěti nedostatkům se lze vyhnout, přijmeme-li osm do nitra zaměřených schopností. Jsou to:
  1. Víra v klady meditace a schopnost je rozlišovat.
  2. Upřímná touha meditovat a schopnost to učinit.
  3. Vytrvalost a radostná nálada.
  4. Začátek mentální a fyzické extáze.
  5. Svědomité úsilí koncentrovat se na předmět meditace.
  6. Svědomité hlídání jakéhokoliv sklonu k lenivosti nebo silnému rozrušení. Za předpokladu, že mysl se dělí na pět částí, musí jedna část omezovat mysl jako celek, aby nezlenivěla nebo se silně nerozrušovala, když se ostatní čtyři části společně koncentrují na předmět meditace.
  7. Okamžitá připravenost působit proti nebezpečí odvedení pozornosti v okamžiku, kdy si toho člověk povšimne.
  8. Zmírnění protiopatření, jakmile protiopatření dosáhne žádaného účinku. Praxe a cvičení osmi do nitra zaměřených mentálních schopností odstraňuje pět nedostatků a vyúsťuje v postupné zvyšování síly koncentrace. Tento proces musí projít devíti stupni mentální koncentrace.

Meditace

30. prosince 2006 v 13:47 | www.budhismus.cz

Meditace

Meditace probíhá jako několikastupňový vizualizační proces, jehož úkolem je naučit meditující najít cestu do svého nitra. Tato tantrická cesta ke spáse není útěkem ze světa, ale cestou do nitra světa, způsobem sjednocení protikladů. Všechna buddhistická meditace dosahuje svého vrcholu v rozjímání a pochopení neosobního charakteru vlastního těla a všech duševních funkcí i světa zkušenosti, všech elementů existence a egocentrismu. Nazývá se meditace anattá.
Když provádíte meditační cvičení, spíše než abyste sledovali svůj dech, raději se s ním postupně ztotožněte, jakobyste se jím začali stávat. Dech, dýchající a dýchání pomalu splynou; dualita a rozdělení se rozpustí. Aby meditace mohla nastat, musí být vytvořeny klidné a příhodné podmínky. Než získáte kontrolu nad svou myslí, potřebujete napřed zklidnit její prostředí. V této chvíli je mysl jako plamen svíčky - nestálá, mihotavá a stále se mění a třepotá v prudkých větrech našich myšlenek a emocí. Plamen bude hořet klidně jenom když zklidníte okolní vzduch. Začít spatřovat přirozenost mysli a spočívat v ní lze, až když utišíte neklid svých myšlenek a emocí. Na druhé straně jakmile pomocí meditace naleznete rovnováhu, hluky a rozptýlení všeho druhu budou mít daleko menší účinek.
Smyslem meditace není její délka. Smyslem je to, jestli vás cvičení skutečně přivádí do jistého stavu bdělosti a přítomnosti, ve kterém jste trochu otevření a schopní spojit se s podstatou svého srdce. Při meditaci musí být mysl upřena na jediný předmět, aby se vyvinula "jednobodovost mysli". Existují různé meditační techniky, z nichž jedna je zde popsána, totiž technika mentální koncentrace. Při duchovním praktikování užíváme meditaci k tomu, abychom se obeznámili s daným objektem. Tímto objektem nemusí být nějaká fyzická věc, jako třeba Buddhův obraz. Tímto objektem může být duševní stav, jako třeba trpělivost, kterou v sobě kultivujeme právě meditativní kontemplací. Stejně tak jím může být i rytmický dech, kterým koncentrujeme svou rozháranou mysl.
Buddha obrazek
 
 

Reklama