×Moje výtvory×

Poezie všedního dne

13. dubna 2017 v 16:59 | Kejtyna
Někdy bych byla ráda, kdyby ze mě vypadlo něco moudrého,
jako z Karla Kryla,
avšak veškerou svou romantickou duši i svého poetu malého,
jsem před lety zabila.

Namísto něj nastoupil Ironik.
Ošklivý, tvrdý a silný jako býk.
Nikoho nemá rád,
bohužel ani sebe,
tápe, čeká pád,
a nevěří v nebe.

Ledy zimy otají,
a přijde jaro. Potají.
A paprsky slunce pohladí tvou tvář
a ty náhle uvidíš tu zář.
V ní spatříš sám sebe
a svou duši potrhanou.

Napřáhneš své ruce v naději,
že dostaneš se z toho neštěstí,
odevzdáš vše a vydáš se na cestu, která nikam nevede,
doufajíc v lepší život.

A na té cestě uvidíš člověka bez charakteru.
Tomu se vyhni, ten nezná hranice.
Záda ohnutá, ruce bolavé,
na rtech ironický úsměv.

Tomu se vyhni, ten člověk jsi ty.

Nostalgie

11. července 2016 v 21:03 | Kejtyna
Jsme stále spolu,
a přece tak sami.
A je málo lidí,
kteří chtějí být s námi.
A ti, jež s námi býti chtěli,
ti už nás dávno opustili.

Jsme stále spolu,
ač jímá nás nejistota,
z našeho života
a z celého toho světa.
Člověk se stále za něčím honí,
nevidíc svůj cíl,
jak ubohý pes,
co ocas svůj by rád chytil.

Jsme tu pořád. A spolu.
Na kordy, na nože
občas spolu sdílíme i lože.
A cokoliv řeknete může být a bude použito proti vám.

Večerní romance

25. února 2016 v 23:34 | Kejtyna
Jak v životě člověk je sám,
jak srdce má posedlé touhou po neznámu,
připomínám si, že ještě sebe mám,
před světem hraju velkou dámu.

Duše prázdná, na srdci bolest a strach,
bloudím bezprizorně, jak křoví na poušti,
snaha o pocit nějakého bytí,
po letech z něj zbude jen prach.

Cítíš se bezradný, ztracený, nešťastný,
nikdo ti nepomůže,
snad ani nemůže.

Slzy do očí derou se a ty nenávidíš celý svět,
ta nespravedlnost!
Život je jen sled dobrých a špatných rozhodnutí,
a jejich zkurvenejch následků.

Otevřít oči, zvednout hlavu a jít dál,
nemyslet, neplakat a nevybočit z davu,
jen si měj svou vlastní hlavu,
pak shoříš v pekle.

A kdo ne?

Můj malý žurnalistický úspěch :)

29. srpna 2008 v 12:52 | Kejtyna
Tak mi konečně vyšel článek v novinách...Takže zájemci jej najdou ve Slováckých novinách v rubrice Čtenář-reportér a (ne)zájemci jej najdou zde:
Irish dew podruhé v Brodě Dne 17. 8. 2008 jsme i my na Uherskobrodsku pocítili závan z Irska. Ovšem nebyly to studené větry Atlantiku, nýbrž spíše vánky Golfského proudu. Zavítala sem totiž česká skupina Irish dew (Irská rosa) a všechny nás příjemně naladila. Prostřednictvím jejich hudby jsme měli možnost zavítat nejen do mystického Irska, ale i na Divoký západ a poté jsme se navrátili do Čech. Čtyři pohlední muži na pódiu se odvázali a ukázali nám všem, že to s nástroji opravdu umí. Jejich kouzlení s nimi bylo potěchou oka i ducha. Teskné tóny hbitě střídaly ty živé, a ani jsme se nenadáli, jako bychom se přenesli o dva tisíce let zpátky do dob Keltů. Díky skvělé hudbě se nám do mysli dral obrázek osob prostě oděných, radostně tančících kolem ohně, stolů prohýbajících se jídlem i zelenavých kopců, kterých je v Irsku plno. Rychle na nás přenesli svou radost a potěšení z jejich muziky. Dominantní housle i flétna, rozmanité tóny akordeonu. Pestrý výklad jejich "bosse" Václava Veselého nám všem připomněl putování Keltů z východní Evropy i vývoj jejich hudby. Zazněla od něj i roztomilá omluva za "pouhou" instrumentálnost jejich repertoáru. Což podle mě vůbec neubíralo jejich hudbě na kráse, ba právě naopak. Po nádherně prožitých dvou hodinách spousta z nás neváhala a šla zakoupit CD. A mně nezbývá než doufat, že skupina Irish dew znovu brzy zavítá do Uherského Brodu.

Pár záběrů z LFŠ Uherské Hradiště

6. srpna 2008 v 3:03 | Kejtyna
Tak tu mám zachycený jeden den z Filmovky...snad se fotky budou líbit =)
Mimochodem - tento muž není bezdomovec, jak by si kdekdo mohl myslet...(a jak mi on sám důrazně sdělil...)

<>
Na fotce to bohužel nejde moc vidět, ale tenhle borec chodil po celém Hradišti jenom v ponožkách...nejprv jsem jej měla za blázna, ale po dvou hodinách strávených v mých nových úžasných jehlách jsem zjistila, že to nebyl zas tak špatný nápad...hned bych s ním měnila.

Nekokodákej, nebo ti dám přes držku!

8. července 2008 v 11:46 | Kejtyna
Aneb o hrubosti dnešních předškoláků...
Já jsem hrozný člověk. Prostě mi to nedá, abych se něčem nerýpala. Vy starší, vyšimli jste si, že k vám ti prckové nevzhlížejí se zbožnou úctou s jakou jsme my kdysi vzhlíželi k "dospělákům"? A že a s v akčních filmech či v krvavých hrách vyznají mnohdy děti chodící do první třídy mnohem lépe než vy? Či dokonce znají více vulgárních výrazů než vy?(Ne, ne. To přeháním. Ale ty, co znají, užívají se stejnou obratností jako vy.)
První takový náznak předčasné verbální vyspělosti jsem pozorovala u svého malého bratra tak před týdnem. To volal na svého bratrance: ,,Peťo Vole, pojď sem, Vole! " To jsem teda překvapeně vzhlédla od rozečtené Jany Eyrové. Nevím, zda si myslí, že je "Vole" Peťovo prostřední jméno, nebo co, každopádně to znělo z úst šestiletého dost drsně.
Ale co mě dostalo bylo, když můj mentálně i fyzicky nevyspělý ovšem verbálně velmi vyvinutý bratr křičel na slepici (kamarádku),,Nekokodákej, nebo ti dám přes držku!" Nevím, zda mě tak překvapila ta personifikace slepice a její povýšení na tvora rozumějícímu jeho hrubé výhružce či to, jak by chtěl ubohé malé slepici s ještě menším mozečkem "dát přes držku".
Nejde však jen o tohoto špunta. Takových je spousta. Když jsem ještě na základce pomáhala v družině, tak tam mě málá, osmiletá holka (!) úplně v klidu a s přehledem poslala do prdele. No jo, už to zní, jako senila, který se pohoršuje nad tou dnešní mládeží. Za našich mladejch let bejval svět jako květ...bejvávalo bejvávalo bejvávalo dobře...tak je to v tom kánonu (kanónu).
No jo, ale je to dobou a naší masmediální posedlostí. Rodiče si udělali z počítačů a televiz jednoduše chůvy. Jasne, je to levné a jednoduché a taky špatné. Vůbec váženým rodičům nezáleží na tom, co svým dětem valí do hlavy. Plno sexu, drog, alkoholu a násilí. A vo tom to je. Navíc spousta velkých (pouze fyzicky, psychika je na úrovni šestiletého dítěte) propaguje své násilí před malými dětmi, což má podle mě katastrofální dopady jak na jejich slovní zásobu, tak na jejich okolí. Brutalita stoupá. Tak ať žije, když už nic, ne?

Jarní romance

12. května 2008 v 17:03 | Kejtyna
Upozornění: Všecky fotky použité v tomto článku jsou mým vlastním dílem, proto zastřelím, uvařím a rozčtvrtím kohokoliv kdo jen pomyslí na to, že by je zkopíroval.
Začalo jaro,je nádherný počasí, tak proč si někam nevyjet. A když už jsme u toho, tak proč ne někam do zahraničí, na hrad. Nabízí se jich spousta, ale za povšimnutí stojí takový Beckov, který je v Beckově (cca. 50 km od Uherského Hradiště). Pro hlasuje též fakt, že blízko se nabízí krásná přírodní rezervace.
Beckov je spanilá zřícenina. Mám odtamtud asi stovku fotek, ale proč jimi zahlcovat blog. Beztak nikdo články nečte, jen se kouká na vobrázky. Naši milí sousedé se snaží tuto trosku zrekonstruovat do původní podoby. Zatím to moc nejde vidět, ale myslím a pevně v to věřím, že se jim to snad povede.
U hradu jsou dva židovské hřbitovy. Co se mi podařilo rozluštit na náhrobcích tak pochází (ti mrtví) někdy z let 1900-1930. Drtivá většina těch náhrobků byla psána v hebrejštině. Něco málo pak v němčině. Spousta z nich byla rozlámaná, poničená ale na druhou stranu se z nich také mnoho zachovalo. Zarazilo mne, nakolik si lidé neváží této památky a jak dokáží vandalizovat vše, na co přijdou. Krabičky od cigaret, špačci, obaly od bonbonů, skleněné lahve. Na druhé straně však byly pomníky porostlé mechem, na některých z nich ještě kamínky z doby, kdy žil nějaký příbuzný dotyčného nebožtíka (pro ty, co to ještě neví, tak Židé si nenosí na hřbitovy květiny a svíce, ale kamínky). Pohladím pomník oprýskaný živly i stářím a položím na něj kamínek, který jsem našla na louce v trávě. Je to zvláštní pocit.
A toto je záběr z Prírodnej rezervácie nevímjaké. Na snímku jsou čtyři vstavače tridentaty. V česku jsou to kriticky ohrožené druhy (tuším, že i na Slovensku jsou chráněné). A ani netušíte jekou námahumi dalo tuhle fotku vyfotit a nechytit pijáka.
Navíc si u té kapličky kasaly sukně nějaké jeptišky na náš pánský doprovod. Taky si myslím, že je ten celibát musí pěkně deptat. Už se ani moc nedivím, že v některých římských klášterech mohou vstupovat pouze ženy co mají sukně po kolena a delší a nemají výstřih. A třeba mou matku tam nechtěli pustit vůbec, prý tam ženy nesmějí.To jo, umím si to představit: taková banda nadržených mnichů, jak se ženou včele s opatem za nějakou slečinkou v minisukni na krátkém podpatku...idylka =D
Ještěrka obecná - male and female. Na dvoře se nám prohání ještěrky. Je to fascinující, tak proč je nevyfotit? Moc se jim nechtělo pózovat, takže mi to dalo celkem zabrat. ale jak vidíte - celkem se mi zdařilo.
Já mám ještěrky ráda. Jsou to príma živočichové. Tedy jsem si to alespoň myslela. Dokud mě při jednom mazlení jedna z nich nekousla do nosu. Možná nemají uši, ale zuby mají zajisté, jelikož jimi rozmělňují mouchy. Trvalo mi pět minut, než jsem ji z toho nosu dostala. Ještě teď tam mám její otisk.

Monarchova myš

9. dubna 2008 v 15:20 | Kejtyna
Minulý týden skrz internet přeletěla zpráva: Našla se myš, která údajně nahlodala kosterní pozůstatky Rudolfa II. Myš, která měla na svědomí toto hrozné znehodnocení pozůstatků již tkví na onom světě, stejně jako objekt její touhy.
Myš náhle zesnula pravděpodobně několik hodin po požití kusu starcových pozůstatků, které jsou uchovány v katedrále Svatého Víta. Poté se údajně odpotácela do šatny údržbáře a tam, v jeho košili odžila svou poslední hodinku. Z posledních sil se mu ještě zahryzla do kapsy.
Tento nález vyvolal žhavou diskuzi mezi historiky v pražském národním muzeu. Císař Rudolf tedy nemusel zemřít přirozenou smrtí, jak se předpokládalo, ale mohl být otráven. Kým? Případem se nyní zabývá pražská kriminální policie.
Tyto fotografie byly pořízeny vlezlými paparazzi ihned po veřejném odhalení nálezu.
BTW dělám si prdel. Tuhle krysku sem vyfotila já =D

Barbie - miláček davů, po kterém jiní hází rajčaty

25. března 2008 v 18:37 | Kejtyna
Jako bonus, malé autentické video, které to snad řekne i za mě. Aqua - Barbie Girl
Všichni je známe. Panenky Barbie. Dříve dokonalé blondýnky s větším poprsím a krásnými nožkami. V posledních letech, se začaly objevovat Barbie také s jinými barvami vlasů, aby firma Matell s.r.o. nedostávala tolik anonymních dopisů o diskriminaci zrzek, brunetek a černovlásek. Se skřípáním zubů zařadili do prodeje i černošky a šikmooké "kočky" z Asie. Avšak ploché nebo tlusté "bárbíny" vyrábějí ještě pořád jenom Číňani.
Pokud už teď někdo z vás mlátí hlavou o klávesnici a ptá se sám sebe jestli mi přeskočilo, příp. jestli si náhodou ještě nehodlám "hodit do růžovoučkýho dyzajnečku". To ne, jen mě napadla taková zajímavá úvaha. Kdo, nebo co je vlastně ta Barbie?
Barbie je světově nejznámější a nejprodávanější panenka, poprvé představená na American International Toy Fair (největší veletrh hraček na západě) 9. března 1959. Panenku vyrábí společnost Mattel, Inc.Většina panenek Barbie a jejich příslušenství je vyráběna v poměru přibližně 1:6.Vynálezce panenky barbie byla paní Ruth Handlerová.Vytvořila jí pro svou dceru Barbarru,po které panenku také pojmenovala.(zdroj:wikipedie)
Barbie je však dokonalá až příliš. Zdánlivě nereálný výjev, avšak jeho nevydařené kopie můžete vidět všude, kamloliv se podíváte. Její míry však lidskému tělu neodpovídají, dokonce ani postavám modelek. Žena, která by chtěla věrně kopírovat Barbie, by musela mít míry 99-47-86. Pro srovnání, naše (ex)Miss World Taťána Kuchařová se pyšní mírami 90-63-90. Což i tak je pro většinu normálních lidí nereálná představa. Někteří odborníci tedy tvrdí, že Barbie může u dívek vyvolat nespokojenost s vlastním tělem a následně poruchy příjmu potravy.

Chci tím říct, že blond vlasy, vyzáblá postava a krásný noíhy se staly ideálem krásy. Mnoho mladých holek si tuto iluzi o dokonalosti vsugerovalo natolik, že se jí nevědomky snažily vyrovnat. A taktedy po roku 59 mohly vyrazit do ulic davy vyzáblých odbarvených "bloncek" na vysokých podpadcích. A ovšem, abych nezapomněla - všechny stylově v růžovým. Panenka Barbie je neestetický kýč, který kazí dětem vkus. Nepodněcuje jejich fantazii, podporuje uniformnost a pohodlnost.
Já vlastně osobně nic proti "Bárbínkám" nic nemám. Já sama též vyrůstala s armádou panenek Barbie a jedním sexy Kenem (kterého jsem si, přiznávám, nechala dodnes - tohle je zas moje pohádka =D). Avšak podle mě by se podobné kulty neměly brát moc vážně. pohleďme třeba na milovanou i nenáviděnou Paris Hilton - ta je dokonalým prototypem Barbie. Ale zase se k ní ta její image hodí. Ruku na srdce - neumím si ji vážně představit v teplácích a ve vytahaném triku. Stejně tak ani žádnou z těch supervystylyzovaných panenek Bé.

Černobílá zem

12. března 2008 v 13:59 | Kejtyna
Ne, tenhle článek nebude pojednávat o rasistické tématice, ačkoliv ten titulek se tak tváří. Bude to o naprosto banálním tématu. Všimli jste si někdy na chodníku takových malých bílých obálků, když se zadaří tak koleček? Vítejte ve světě žvýkaček.
První žvýkačka vyráběná k obchodním účelům se objevila až roku 1848. Vyráběl ji John B. Curtis se svým bratrem. Tak, jako u mnohých nových výrobků, i zde trvalo určitou dobu, než se lidé s výrobkem seznámili a začali ho ve větším množství kupovat. V očekávání většího úspěchu se v roce 1850 přestěhovali z Bangoru do Portlandu a kromě své "smrkové" žvýkačky začali vyrábět také "parafinovou" žvýkačku. Během doby "smrková" žvýkačka ztrácela na popularitě, částečně kvůli nečistotám, které se tam z pryskyřice dostávaly a které se nedaly odstranit.
První patent (bylo to číslo 98 304) na žvýkačku obdržel 28. prosince 1869 William Finley Semple z Ohia. Semple však žvýkačku nikdy komerčně nevyráběl.
Velký zlom přišel téhož roku odjinud. Bývalý mexický president Antonio Lopez de Santa Anna koupil šťávu z gumovníku v naději, že ji prodá. Přemlouval Thomase Adamse, fotografa a vynálezce, aby ji koupil. Adams chtěl tuto šťávu vulkanizovat a použít ji místo kaučuku. Vulkanizace se mu však nedařila. Všiml si však, že Santa Anna často tuto ztvrdlou šťávu žvýká. Zklamán svými neúspěchy s vulkanizací, uvařil malou dávku gumovníkové šťávy v kuchyni a vytvořil tak žvýkačku. Poté dal Adams menší dávku žvýkačky do místního obchodu na zkoušku: žvýkačka šla na odbyt.(zdroj:encyklopedie)
V dnešní době máme nepřeberné množství těchto žvýkacích blbinek. Vyrábějí se v různých příchutích, tvarech a barvách. A tak potkáme kde koho, jak si pěkně žvýká. Je ovšem pozoruhodné, jak se člověku prostě nechce jít ke tři metry vzdálenému koši a rači tu gumu flusne na zem. Sice - kdo bez chyby buď kamenem (bum), ale já sem osobně žvýkačku ještě na zem neplivla (a navíc při mém štěstí bych na ňu ještě šlápla...) když už neskončí v koši nebo někde jinde, tak ji nalepím do autobusu jednomu chlapovi, co je hrozně hroznej (jo, je to dětinský, ale on je taky pěkně trapný).
A tak, když procházíme. příp. stojíme na nějakém nádraží, ve vzdálenosti nanejvýš 10 cm jsou od sebe pěkně nalepené žvejky na zemi. Prostě chuťovka. A když jdete po městě kamkoli, tak totéž. U nás na vesnici to sice není natolik intenzivní, ale faktem je, že ani tady to není výjimkou. Je to jednoduše chutný a velmi jednoduchý vyplivnout žvýkačku na zem. A jak jsou ty chodníky potom kráásně flekaté, co? No jedna báseň. Tak si pěkně plivejte dál, čuníci.
Historicky nejstarší žvýkačka na světě. Je z doby kamenné takže pochází asi tak 5 000let před námi.

Podzimní kámoš (myslím ježek)

26. listopadu 2007 v 11:40 | Kejtyna
....a pak šťastně utekl...a zazvonil zvonec,a to je konec.

A co bude dál?

20. října 2007 v 22:46 | Kejtyna
Film Mezi řádky mi vyrazil dech. Film z rasistického prostředí dětských gangů a o jedné učitelce, která si věří, že změní osud těch dětí. A opravdu se jí to podaří.
Podle mě je to jeden z mála kvalitních filmů, propojující problémy současnosti. Přibližuje teenagergům holocaust a jednoduše má myšlenku. Spousta filmů má myšlenku. A nemyslím zrovna takovou, kdy se zamýšlíte nad tím jestli se ti dva spolu vyspí, vezmou nebo se dojde na tu vraždu a náhlý únik financí.
Taky když jsem viděla půlhodinku z nějakého filmu o budoucnosti, nevím jak se jmenoval, ale hrdina byl voják, nechali jej zmrazit, aby vyzkoušeli, jak to funguje, jenomže zatím se stal v armádě převrat a na pokus se prostě zapomnělo. O nějakých pět set let se sesunem "bordelu" otevřela rakev ve které byl hrdina zmrazen. Psal se rok 2505 (tak už vím, jmenuje se to Absurdistán) a země je na rozpadu. Celý svět je primitivní a trapný.
Prý je to komedie. Podle mě spíš postmoderní horror. Představte si, že nějaký váš pra pra pra potomek se něčeho takového dožije (pokud ovšem nedoplatí na globální oteplování). Celá civilizace bude tak moderní až zdegeneruje.
Asi mám tak trochu zvrácený pohled na smysl komického filmu. (asi se přestanu dívat na filmy s absurdními názvy) Jenomže co vy víte, že bude po nás? Možná nás to nemusí zajímat, ale možná se opravdu jednou věda bude zabývat jen tím, jak prodloužit erekci, nebo jak zabránit vypadávání vlasů.

Kam ten svět spěje?

19. října 2007 v 23:10 | Kejtyna
shakiraTak jsem se na netu dostala na nějaký server. Nic tak děsnýho, myslela jsem sji,jenomže když jsem objevila tyhle upoutávky, okamžitě jsem změnila názor. Internet je taky taková rés publikos. Jesice docela blbý přirovnávat neta k republice, ale "věc veřejná" postmoderně pojata je.
jacksonTady si každý dělá co chce. Péčko je tu zadarmiko, a lidem k vzrušení stačí napsat nějakou eroticky laděnou povídku a je to. Nebo ještě lépe, zaplatit si účet na Beautiful agony a mít před sebou orgasmus co chvíli. Za secese byly noviny veelká móda. Teďsi člověk noviny koupí jenom proto, že je k tomu "dývídýčko" a nebo proto, že nemá doma co číst na záchodě (to můj případ není.my tam máme Hammingwaye a bude pěknej trapas jestli sem to méno napsala blbě).

careyA tak mě dokáže neuvěřitelně naštvat taková ptákovina. Blbí co to čtou,blbější co to píšou. Víte, přesně takové věci zabírají naši paměť. Nasáváme tolik zbytečných informací.Vsaďte se, že byste mi zhlavy mohli popsat minimálně patnáct reklam.

britney
No co, život je takovej.Alepakse nedivte, že z vás budou za pár let lidénaprosto vymaštění (teda ze mě taky, pokud budu ještě vlastnit blog) kteří budou mít v hlavě "přebanalizováno".
Jak tomu zabránit? Co já vím...já tu jen kritizuju =D
paris

Zase je v tom politika

12. října 2007 v 15:11 | Kejtyna
Je pátek. 12 října 2007 a podzim serázně hlásí ke své nevraživosti.Drobný déšť smáčí načervenalé listí. Teplota na venkovních teploměrech se pohybuje tuším okolo šestnácti stupňů, neli míň. Proto mne hluboce udivuje když vidim otevřený zmrzlinový stánek, tím spíš, když je na tabuli křídou napsané, že dnes je zmrzlina za 3 kč. Nebýt toho, že mě šíleně bolí v krku, snad bych si i koupila. (ataky že tam stály houfy dětí čekajících). Zajímalo by mě, co přispělo k náhlému poklesu ceny o necelých 43% ?
Podle mě, je to velice rafinovaná obchodní strategie. Ta ženská, co to tam prodává, sice vydělá pár korun, ale tím že si tam nažene tolik lidí, má vysoký tržby. Třeba za takový den jí tam přijde stovka děcek. To má tři kila.Vzhledem k sychravýmu počasí nejspíše děti chytí chřipku, minimálně rýmu a kašel. Tím se zvedne počet návštěv u obvodních lékařů. Mají z toho prachy. Lékaři jim předepíší léky, dejme tomu v ceně 50kč. To jest pět litrů. Jenomže takovým 20% léky nezaberou a uženou si z toho zápal plic. Se zápalem plic se musí do nemocnice. Nemocnice z toho má body. A tak si představte, že pět z těch dvaceti umře. Nákladný pohřeb, pomník, rakev, vykopat hrobeček, fotka, věnce, smuteční hostina....z toho jdou zase prachy. A proč to všechno? Kvůli pitomému kopečku zmrzliny za tři koruny.

Je lepší být holý, nežli poprskaný aneb moudra mého bratra

21. září 2007 v 14:21 | Kejtyna
Tak sem zase jednou dám moudra svýho malýho brášky takové malé dítě,ale uvažuje jako dosplej (BTW zrovna před chvílí jsem ho podplatila svým notebookem, jenom aby mě na chvíli nechal na pokoji...doufám, že si na tom nebude trvat, jinak mě tu už nespatříte...)
Hláška, která je i v titulku článku Být holý je lepší než být poprskaný, mě naprosto dostala. Člověk nikdy neví, co z toho pěti (ale už brzo šesti, že jo Tome!) letého děcka vypadne. Posledně když jsem se s ním hádala začal něco o komunikaci. Ach ty děti =D
Tyhle děcka maj úžasnou fantazii. Tak jsem si vzpoměla, že jsem někde četla, co dělat v případě nějakého utonutí na opuštěném ostrově nebo tak něco, tak tam taky psali, že se děcka nemusíme- te bát nechat samotné, páč se zabavěj svojí fantazií, ale to jen tak, mimo mísu. No, já jen že když jsem s ním šla ze školky(tam byl on, ne já) a náhodou jsme se stavili na kaštánky- z čehož byl mimochodem šťastný jako blecha, tak dokázal vymyslet neuvěřitelný věci. Když se nám už nedařilo nic najít, tak jsem mu sem tam podstrčila nějaký ten nalezený, ať má kluk radost. Byl s toho dost vyjukanej, von si totiž v duchu přál, jak mi později sdělil, aby na něho z nebíčka spadl nějaký kaštan. A zrovna v tu chvíli sem ho já bombardovala nenápadně tím mím utěšitelem. Jenomže proč to vykládám. Vzhledem k tomu, že má neuvěřitelnou schopnost vymyslet si šílené ptákoviny, začal mi vykládat o tom, jak to v nebíčku háže Ježíšek z košíku dětem, které si o to poprosí. Už jsem od něho slyšela leccos, ale tohle je naprosto nový směr smýšlení. Myslím, že jako článek je to trochu slabší, ale prostě není čas ani inspirace. Tak mi držte palečky, ať si dokážu ten počák ubránit ==D

Kudlanka

31. srpna 2007 v 14:37 | Kejtyna
Já nevím, ale nějak mě to focení havěti začalo bavit. To budu mít po tatínkovi =D dovolte mi přivítat kudlanku nábožnou.

Vlk se nažere a koza zůstane celá aneb o všeobecné spokojenosti a českých příslovích

28. srpna 2007 v 17:53 | Kejtyna
Tak jsem přemýšlela nad tím vlkem a kozama. Je jasné o čem to pojednává, ale tak by mě zajímalo, jak to vzniklo. Když vlci chodili na kozy, tak je většinou zkonzumovali, a ne že by si vybrali něco jiného, třeba že by jim nasypali ovsa a milý vlk se nažere sic mu toho bude špatně, ale koza zůstane... ať mu tam dají cokoliv, tak vždycky dá přednost tomu čerstvému masíčku.
Krom toho, mi to přijde dosti archaické úsloví. Kde seženete v dnešní době, v našem podnebném pásmu vlka? Mělo by se to nějak přenést do naší doby, aktualizovat. Něco jako Úchyl si přijde na svý, koza zůstane celá ...
Ale to není jediné přísloví, které se minulo s 21. stoletím. Co třeba Žádný učený z nebe nespadl. Cože? V době letadel, vrtulníků a balonů? Nebo to má snad znamenat, že z nebe padaj jenom tupci?
Práce kvapná málo platná. Myslím, že tohle opravdu není na místě. Měla bych sice verze pro oživení tohoto oblíbeného rčení našich rodičů, ale taky je možné že by to změnilo, celý smysl...
Chci tím jen říct, že jen co se týče našeho jazykového bohatství, tak i tam jsou velké mezery.

Můj šneček =D

27. srpna 2007 v 11:51 | Kejtyna
Tak sem narazila na krásný model pro focení...zkritizuju si to sama, nemusíte se namáhat. Je špatně nastavená korekce, poněkud rozmazané a ten pitomý šnek se furt hýbal!!!

Když repelent, tak pořádně

16. srpna 2007 v 13:15 | Kejtyna
Když vidím u hlavičky repelentu písmena slibující maximální účinek, nevěřila bych, že to berou až tak doslovně. Když mi můj pětiletý bráška nastříkal tuto opěvovanou látku, která má jen odpuzovat a hubit komárky, klíšťata a ovády, pochopila jsem její sílu. Okamžitě se mi začal roztékat červený lak na nehtech a boty, které mám už čtyři roky stále jako nové počaly ztrácet barvu, která se okamžitě ujala namých nohách. Dostavilo se i svědění pokožky. Já to neházím na ten repelent. Jistě mě kousl komár, kterého to zahubilo.
Čím to? Možná díky složení:
propán-butánfrakce destilace ropy
etanoldruhý nejnižší alkohol. Je to bezbarvá kapalina ostré, ale ve zředění příjemné alkoholické vůně, která je základní součástí alkoholických nápojů. Je snadno zápalný a je proto klasifikován jako hořlavina 1. třídy.
fenoxybenzylalkohol
dimetylcyklo propánkarboxylát
nezjištěno
diethyl-m-toluamidlátka odpuzující hmyz. Její název může být vyjádřen různě - N,N-diethyl-m-toluamid, nebo se používá zkratka Deet. Jednoznačně definuje tuto chemickou látku CAS kód 134-62-3
Jojo. Od doby, co jsem to zjistila, si tím běžně odlakovávám nehty. Ale co ti, kteří se řídí návodem k použití? Aplikujte pravidelnými nástřiky ve vzdálenosti asi 30 cm na nekrytá místa pokožky, včetně obličeje a vlasů , poté přípravek dlaní rozetřete. Dále se tam píše o tom, jak to nepoškozuje vlnu, bavlnu a nylon.
Zajímalo by mě, co za vola to psalo. Mám dojem, že ten repelent v životě ani neviděl, natož aby to zkoušel. Ty boty na tom byly fakt špatně a nechci vidět ty chudáky, co si stříkli repelent na obličej. Hold maximální účinek ten musí byt.

Místo činu: Škola

30. července 2007 v 20:30 | Kejtyna
Tak tenhle článekmá být něco, jako když lidi píšou v létě o zimě, v zimě o tom, kam pojedou na prázdniny. No a tak já píšu o škole.
Když Marie Terezie zavedla školná docházku, doufala v duchu Osvícenství, že díky dostatečnímu vzdělání napraví zlo ve světě. Děti začaly chodit do školy a chodily rády...
Voila, o 300 let později, moderní doba, děti nechtěj chodit to školy. Ba hůř, některé v dnešní době ještě stále nemohou! Nehodlám tady asi jako každý student nadávat na školu. To ne, já jsem za školu ráda.
Ale je hrozný vědět, že někde jinde na světě někdo neumí číst ani psát a v dnešní době "McDošú" a "KFCéček" nemá co do úst.Na světě žije odhadem čtvrt miliardy dětí, které nemohou chodit do školy a většinou pracují - nejvíce z nich v zemědělství. Dvě třetiny děti, které nechodí do školy, jsou dívky.
Prostě šílenost. Někdy mám stále pocit, že žijeme ve středověku - kdy bohatí (my, z rozvojových zemí) mohli a chudí (afrika, indie a tak) ne. Prostě šílenost.
 
 

Reklama