Poezie všedního dne

13. dubna 2017 v 16:59 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Někdy bych byla ráda, kdyby ze mě vypadlo něco moudrého,
jako z Karla Kryla,
avšak veškerou svou romantickou duši i svého poetu malého,
jsem před lety zabila.

Namísto něj nastoupil Ironik.
Ošklivý, tvrdý a silný jako býk.
Nikoho nemá rád,
bohužel ani sebe,
tápe, čeká pád,
a nevěří v nebe.

Ledy zimy otají,
a přijde jaro. Potají.
A paprsky slunce pohladí tvou tvář
a ty náhle uvidíš tu zář.
V ní spatříš sám sebe
a svou duši potrhanou.

Napřáhneš své ruce v naději,
že dostaneš se z toho neštěstí,
odevzdáš vše a vydáš se na cestu, která nikam nevede,
doufajíc v lepší život.

A na té cestě uvidíš člověka bez charakteru.
Tomu se vyhni, ten nezná hranice.
Záda ohnutá, ruce bolavé,
na rtech ironický úsměv.

Tomu se vyhni, ten člověk jsi ty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama