Duben 2017

Poezie všedního dne

13. dubna 2017 v 16:59 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Někdy bych byla ráda, kdyby ze mě vypadlo něco moudrého,
jako z Karla Kryla,
avšak veškerou svou romantickou duši i svého poetu malého,
jsem před lety zabila.

Namísto něj nastoupil Ironik.
Ošklivý, tvrdý a silný jako býk.
Nikoho nemá rád,
bohužel ani sebe,
tápe, čeká pád,
a nevěří v nebe.

Ledy zimy otají,
a přijde jaro. Potají.
A paprsky slunce pohladí tvou tvář
a ty náhle uvidíš tu zář.
V ní spatříš sám sebe
a svou duši potrhanou.

Napřáhneš své ruce v naději,
že dostaneš se z toho neštěstí,
odevzdáš vše a vydáš se na cestu, která nikam nevede,
doufajíc v lepší život.

A na té cestě uvidíš člověka bez charakteru.
Tomu se vyhni, ten nezná hranice.
Záda ohnutá, ruce bolavé,
na rtech ironický úsměv.

Tomu se vyhni, ten člověk jsi ty.