Jak v životě člověk je sám,
jak srdce má posedlé touhou po neznámu,
připomínám si, že ještě sebe mám,
před světem hraju velkou dámu.
Duše prázdná, na srdci bolest a strach,
bloudím bezprizorně, jak křoví na poušti,
snaha o pocit nějakého bytí,
po letech z něj zbude jen prach.
Cítíš se bezradný, ztracený, nešťastný,
nikdo ti nepomůže,
snad ani nemůže.
Slzy do očí derou se a ty nenávidíš celý svět,
ta nespravedlnost!
Život je jen sled dobrých a špatných rozhodnutí,
a jejich zkurvenejch následků.
Otevřít oči, zvednout hlavu a jít dál,
nemyslet, neplakat a nevybočit z davu,
jen si měj svou vlastní hlavu,
pak shoříš v pekle.
A kdo ne?