Sonet č. 95

30. června 2009 v 23:49 | Kejtyna |  ×William Shakespeare×
Jak umíš učinit milou a líbeznou tu hanbu, jež jak červ na růži ze zahrady zle třísní kvetoucí jméno, jimž tebe zvou!

A v jakou sladkou ctnost ukrýváš svoje zrady! I ten, kdo hovoří o tom, jak trávíš dni, a lehkovážně se dotkne tvé nestálosti, třebas tě pokáral, je to zas chválení, sotva tě jmenuje, už tě všech výtek zprostil!

Ach, jaký palác se dostal těm neřestím,které si našly dům v tobě,můj znejmilejší, kde závoj krásy vždy přikryje každý stín a kde je pro pohled všecko hned líbeznější.
Važ si té výsady, ty moje drahé srdce : i nejostřejší nůž se ztupí v špatné ruce!

ORIGINÁL:
How sweet and lovely dost thou make the shame
Which, like a canker in the fragrant rose,
Doth spot the beauty of thy budding name!
O, in what sweets dost thou thy sins enclose!
That tongue that tells the story of thy days,
Making lascivious comments on thy sport,
Cannot dispraise but in a kind of praise;
Naming thy name blesses an ill report.
O, what a mansion have those vices got
Which for their habitation chose out thee,
Where beauty's veil doth cover every blot,
And all things turn to fair that eyes can see!
Take heed, dear heart, of this large privilege;
The hardest knife ill-used doth lose his edge.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 peetrushka peetrushka | Web | 30. června 2009 v 23:56 | Reagovat

ahoojky bez urazky ale tvuj blog se mi nelííbíí!!
!!
papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama