Prosinec 2008

O novém roku, bolesti a jiných depresivních tématech

21. prosince 2008 v 20:09 | Kejtyna |  ×Něco o mě×
Tak je tu další rok na spadnutí. Říká se na nový o slepičí krok, nebo tak nějak. Podle mě si spíš lidé obouvají sedmimílové boty od krejčíka z pohádky a šineme si to sedmimílovými kroky daleko.
Nový rok je tady a já si za pár uplynulých měsíců uvědomila, že blogy jsou spíš pro (bez urážky) třináctileté fanynky Tokio Hotel nebo pro dvanáctileté kluky, kteří kam nemají dávat obrázky aut či hacknute mp3jky než pro začínající žurnalistku (dovolíte-li mi se takto zváti).
Ovšem nechci tu polemizovat o fanoušcích skupiny Zezáhrobí, to ne (nejspíš by mě mohl potom někdo velice nápadně se podobající věrné kopii Billa Kaulitze ušlapat v parku nebo tak něco).
Spíš mě zajímá pojem fyzická bolest. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak mě napadlo, že fyzická bolest je vlastně relativní pojem. Vždyť co je to bolest? To je pouze stav těla, ne duše. Razím tezi, že se můžeme od fyzické bolesti odpoutat. Vlastně to není z mé hlavy, mám dojem, že už to řekl někdo přede mnou (že by Dálajláma? ).
Narozdíl od psychické bolesti tu fyzickou můžeme "pustit z hlavy". Psychické bolesti se čověk nezbaví, ta trvá mnohem déle než bolest fyzická. Už dlouho se chystám si přečíst Tuláka po hvězdách od Jacka Londona, ale pořád se k tomu nějak nemám. Tato kniha se přímo zabývá tím, jak člověk silou vlastní vůle může oddělit duši od těla.