Září 2008

Morandi - Angels

30. září 2008 v 6:35 | Kejtyna |  ×Hudba×
People..stop fighting, angels are crying We can be better, love is the answer Search inside, are there anymore tears to cry ? Don't you wonder why ? Why you feel so alone all against the world (World, world..) Search back time, when you used to sing along To the music of your song Song effect you can change, it's not too late People..stop fighting, angels are crying We can be better, love is the answer.. Search inside, are there anymore tears to cry ? Don't you wonder why ? Why you feel so alone all against the world (World, world..) Search back time, when you used to sing along To the music of your song Song effect you can change, it's not too late (People..stop fighting, angels are crying We can be better, love is the answer) x4 Love is the answer..

Simon Wiesenthal - Slunečnice

28. září 2008 v 16:26 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
,,Dělí nás jen půlhodina od svobody, ale pouhých pět minut od smrti. "
Nejprve bych moc ráda na úvod sem přidala něco málo o autorovi - tento člověk se za svého života zasloužil o spoustu spravedlnosti, proto jemnohdy dobré číst úvodníky na přebalech...
Simon Wiesenthal, (31. prosince 1908 Bučač - 20. září 2005 Vídeň) byl židovský aktivista v Rakousku, který zasvětil velkou část života vyhledávání uprchlých nacistických válečných zločinců a pachatelů holocaustu. Proto byl často označován za lovce nacistů, i když toto označení sám odmítal. Za svůj židovský původ byl za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech.(Zdroj: Wikipedie)
Co se týče knihy co jsem přečetla....její podtitul zní 'Vyprávění o vině a odpuštění' a vskutku to nic jiného není, takže pokud čekáte unikátní literární zážitek, tak se jej nedočkáte. Sice pan Wiesenthal nebyl nijak výjimečný spisovatel, ovšem to, co prožil v pracovních táborech a v ghettech výjimečné bylo.
Celá kniha je vlastně o jeho pobytu ve Lvově (jeden z 12, takže o další knihyměl postaráno), kdy se nachomýtnul při práci v jednom lazaretu k umírajícímu nacistovi. Nacista mu vyprávěl, jak odstřelovali jeden dům, kde bylo plno lidí a jak tehdy musel zabít rodinu i s malým dítětem. Tahle představa jej ve dne v noci děsila, přesto chtěl umřít s čistým štítem, proto chtěl, aby jej nějaký Žid vyslechl a odpustil mu. Simon tak neučinil. Potom však musel hodně přemýšlet, zda mu přece jen neměl odpustil...
Pro fanoušky literatury ze druhé světové je to literatura jako vyšitá. Ovšem měla jsem z knihy dojem, že autor z jedné myšlenky hned nemusel dělat celou knihu...Prostě nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě a obojího v "knize" nebylo moc...mnozí pamětníci shrnou své zážitky do jedné knihy, ale pan Wiesenthal napsal jeden jediný...nemám mu to za zlé, pravděpodobně to byl zážitek nejsilnější...
Takže kniha byla každopádně zajímavá, i když v ní netekla krev proudem. =)

Evropě to osladíme

25. září 2008 v 9:10 | Kejtyna |  ×Úvahy×
V lednu nám má začít půlroční vláda EU. To je OK ale už jste viděli proboha ten spot? To je hrůza...
Politik v tom vidí budoucnost, jiskru, a klade velký význam naší republice. Dějepisec se věnuje tomu, že my jsme ti, co tu ubohou kostku vynalezli. A co vám řekne laik? Nejspíš to, že tenhle spot skvěle poukazuje na to, že si té naší vlády tropí blázny, vlastně ani to ne, že celému světu ukazují, že naše vláda nic nedělá, protože si klidně může stavět z kostek cukru veelikánské zdi. Že tu máme anorektické modelky, které tajně ujídají cukru a pedofilní staříky, co po ních házejí očkem.
Dobrý znalec lingvistiky v tom ovšem vidí hlubší význam - jak my to té Evropě jen osladíme? Bysme jí nejspíš mohli pěkně zakroutit krkem, že ano?
No to se už dlouho nestalo, že bychom vládli Evropě. Vždycky jsme byli ti, co poslouchali a teď někdo má poslouchat nás? No my jim ukážeme! My jim to pěkně osladíme!

Mika Waltari - Egypťan Sinuhet

19. září 2008 v 18:57 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
Jak teď prožívám svůj knižní maraton, tak za tuhle položku se mohu jen stydět. Přečíst tuto knihu mi trvalo víc než měsíc. Snad mě omlouvá počet stran - u staršího vydání je to 640 u novějšího kolem osmi set, ale je to vlastně jen o velikosti písma.
Takže jak stručně popsat tuhle knihu? Kniha o všem a o ničem. Jak jsem slyšela různé názory lidí na ni, mám z toho dojem, že ji nikdo správně nepochopil. Na přebalu je kniha představena jako epos - podle mě je to pouho pouhý denník, lidé v nakladatelství jej do této kategorie zařadili pouze proto, že děj se odehrává za dob velkých faraonů a že autor (žijící v dvacátém století takže žádný afričan) nazval kapitoly knihami.
Sinuhet - muž na vždy osamělý. I tak by se dala titulovat kniha. Názory na ni se liší člověk od člověka. Někdo to pochopil tak, že kniha vyzvedává nesmyslnost válek. Někdo (kdo to četl hoodně dávno) to pochopil tak, že kniha je o jedné ženě. Tak jaká je vlastně podstata té bichle? Nevím, zda já ji pochopila správně, ale i když žen i válek tam bylo nespočet, tak tam šlo o to, že hrdina zjišťuje, že nejenom božstvo, ale i veškeré lidské bytí je zbytečné. Kniha zpočátku divoká a nespoutaná končí pochmurně a osaměle. Přesto, že děj se rozbíhal do stran a autor se věnoval především válkám, tak jsem byla do knížky neskutečně zažraná, především ke konci. Proto nehodlám příliš rozebírat děj pro ty, co mají v plánu si ji přečíst (a nebojte se počtu stran, to se čte opravdu jedním dechem).
Nevím, zda to bylo knize ku prospěchu či ke škodě, ale velice často se tam opakovaly jisté fráze. Bylo jich tam mnohem víc, ale uvedu jen pár:
  • O zítřku předem nikdo nic neví.
  • Kdokoli jednou pil vodu Nilu, ten svou žízeň neuhasí vodou nižádné jiné země.
  • Tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších.
  • Zlato je jako prach u mých nohou.
Další věc, na kterou kniha poukazovala, byla síla lidské mysli. Opravdu bylo neuvěřitelné, jak si někdo něco dokázal vsugerovat a jeho tělo poslouchalo jeho mysl.
Egypt je známý svým polyteizmem. Přesto však ve městě Veset, kde se převážně děj odehrává, je pouze jeden bůh - Amon. A když se jednoho krásného dne objeví jiný bůh - Aton - nastane tvrdá a krvavá bitva.
Jelikož má být Sinuhet provždy osamělým všichni lidé, až na výjímky, jež miloval, zemřou. Ať již jeho rukou, či je zavraždí někdo jiný, ba oni sami. To jediné bych snad mohla autorovi vytknout. Moc krve. Bylo tam prolito až příliš mnoho krve. A lidé zůstali nevrlí a zatrpklí. A osamělí.
"Vědění se nemá pokořit před mocí" (Mika Waltari)

Na závěr bych popřála hodně štěstí všem knihomolům a bibliofilům. A já se jdu vrhnout na další knížku.

Na Slavinskem domje moj - to jest naše hymna

17. září 2008 v 18:33 | Kejtyna |  Prostě něco!
Na tohle video jsem narazila náhodou, když jsem hledala "reklamní" spot České republiky. Spot jsem sice nenašla, ale našla jsem Slovinsky nazpívanou naši hymnu (Tyl se obrací v hrobě) amatérsky a vševědsky přeloženou do angličtiny s krásnými záběry amerického prezidenta, které měly prezentovat náš stát. Posuďte sami.
Za povšimnutí stojí jistě i komntáře na stránce s videjem. Takovou anarchii jsem dlouho neviděla =D Ale zpět k videu a naší údajné hymně -je neuvěřitelné jak někdo tak nepodloženě předkládá takové kraviny. Vskutku nemám slov =D Vlastně ano:
Na slavjinskem domje mooooooj, na slavjinskem, domje mooj.