Srpen 2008

Můj malý žurnalistický úspěch :)

29. srpna 2008 v 12:52 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Tak mi konečně vyšel článek v novinách...Takže zájemci jej najdou ve Slováckých novinách v rubrice Čtenář-reportér a (ne)zájemci jej najdou zde:
Irish dew podruhé v Brodě Dne 17. 8. 2008 jsme i my na Uherskobrodsku pocítili závan z Irska. Ovšem nebyly to studené větry Atlantiku, nýbrž spíše vánky Golfského proudu. Zavítala sem totiž česká skupina Irish dew (Irská rosa) a všechny nás příjemně naladila. Prostřednictvím jejich hudby jsme měli možnost zavítat nejen do mystického Irska, ale i na Divoký západ a poté jsme se navrátili do Čech. Čtyři pohlední muži na pódiu se odvázali a ukázali nám všem, že to s nástroji opravdu umí. Jejich kouzlení s nimi bylo potěchou oka i ducha. Teskné tóny hbitě střídaly ty živé, a ani jsme se nenadáli, jako bychom se přenesli o dva tisíce let zpátky do dob Keltů. Díky skvělé hudbě se nám do mysli dral obrázek osob prostě oděných, radostně tančících kolem ohně, stolů prohýbajících se jídlem i zelenavých kopců, kterých je v Irsku plno. Rychle na nás přenesli svou radost a potěšení z jejich muziky. Dominantní housle i flétna, rozmanité tóny akordeonu. Pestrý výklad jejich "bosse" Václava Veselého nám všem připomněl putování Keltů z východní Evropy i vývoj jejich hudby. Zazněla od něj i roztomilá omluva za "pouhou" instrumentálnost jejich repertoáru. Což podle mě vůbec neubíralo jejich hudbě na kráse, ba právě naopak. Po nádherně prožitých dvou hodinách spousta z nás neváhala a šla zakoupit CD. A mně nezbývá než doufat, že skupina Irish dew znovu brzy zavítá do Uherského Brodu.

Jane Austenová - Pýcha a předsudek

18. srpna 2008 v 9:43 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
Když jsem shlédla stejnojmené divadelní představení, řekla jsem si, že tu knížku si rozhodně musím přečíst. Možná si časem najdu i ten film, který natočil Joe Wright podle téhle knihy...
Autorka si našla velmi dobré prostředí i čas. Vlastně si vybrala to, které ona sama tak důvěrně znala- přelom 18. až 19. století. Komplikovaný příběh o lidských neřestech. Vždy, když jsem četla knížku, která měla více než 200 stran a víc než 10 postav kniha mě přestala bavit, v postavách a ději jsem měla zmatek.
Ovšem Austenová tomu učinila zadost, když ke dvě stě stranám přidala dalších sto deset, postav v knize bylo nespočet a navíc ještě spousta míst, kde se děj odehrával. Avšak ani tím kniha neztrácí na svém kouzlu. Ba právě naopak. Sice podle mě nepatří k těm superčtivým knihám, ale pořád je to kniha, kterou jsem otevírala s radostí.
Musím uznat, že se autorka povznesla nad svou dobu. Málokdo v osmnáctém století by našel tolik odvahy a nelíčil ženu jako slušnou puťku, ale jako drzou a svéhlavou osobnost.
Děj je spletitý a zajímavý. Snad kdybych dopředu nevěděla jak to dopadne...Kniha se mi líbila a doporučila bych ji všem, co se chtějí dozvědět něco o lidské pýše a předsudku =). A teďvážně, je to spíš taková "holčíčí" četba, už i proto, že se děj odehrává většinou v dámské společnosti a hlavní hrdinkou je jak jinak než žena...enjoy it!

Rozkošný spam

15. srpna 2008 v 19:34 | Kejtyna |  ×HOAX×
Já si jednoduše nemohla pomoct, abych sem to, co mi přišlo na mejl nedala...snad vás to pobaví stejně jako mě. Kontaktuji vas za ucelem sberu dat smerujicich
k manzelskému zivotu, odpovezte prosim,
mate-li zajem. Pokud mluvite jinym jazykem
nez cesky, je mozné - anglicky - francouzsky -
spanelsky - nemecky nebo rusky (cyrilice).
Cesky zatim nemluvim.

I'm contacting you for dating purposes
leading to a marital life, reply back
if interested only. And if you speak
any other langues than Czech, including
english-french-spanish-german or
russian (cyrillics) Since i do not speak
a word of Czech.

Roberto (France)

My letter:

http://mae.blogsarena.com/328/en.html

Pár záběrů z LFŠ Uherské Hradiště

6. srpna 2008 v 3:03 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Tak tu mám zachycený jeden den z Filmovky...snad se fotky budou líbit =)
Mimochodem - tento muž není bezdomovec, jak by si kdekdo mohl myslet...(a jak mi on sám důrazně sdělil...)

<>
Na fotce to bohužel nejde moc vidět, ale tenhle borec chodil po celém Hradišti jenom v ponožkách...nejprv jsem jej měla za blázna, ale po dvou hodinách strávených v mých nových úžasných jehlách jsem zjistila, že to nebyl zas tak špatný nápad...hned bych s ním měnila.

Candace Bushnellová - Sex ve městě

5. srpna 2008 v 12:22 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
Dlouho jsem se rozmýšlela nad tím, zda sem tuhle knížku vůbec uvést. Není nikterak duchaplná a člověku moc nedá...
Knihu jsem vyhledala na základě všeobecně známého i když v Česku ne moc úspěšného stejnojmeného seriálu. Avšak jak jsem ihned po otevření knihy zjistila, není jen pro příznivce seriálu.Autorka tam osobitým stylem popisuje svérázné a někdy bizarní situace, které se vám při sexu snad ani stát nemohou. Na můj styl moc škatulkuje a globalizuje. Možná je to účel, snad to má své vlastní kouzlo, ovšem dělit muže na ty, co spí s modelkami a na ty co s modelkami nespí mi přijde poněkud degradující pro "civilistku" jak Buschnellová svižně nazvala "obyčejnou" ženu.
Naopak se mi na knize líbí, že povzbuzuje erotiku i v pokročilejším věku (co se týče mého okolí "kolem čtyřicítky" tak mám dojem, jako by většina z nich zapomněla co to vůbec ten sex je...).
Ovšem co se mi na knize vůbec nelíbí je vratká dějová linie. Vlastně skoro žádnou linii nemá. Člověk vůbec neví, kam to směřuje. A pokud jste fanoušci (spíš fanynky) onoho seriálu, tak si pište, že v "seriálové předloze" budete mít guláš. Protože v knize lze pouze o globalizování sexu. Až někdy uprostřed narazíte na jakousi Carrie Bradshawovou a pana Božského. Ovšem čtyři kamarádky tam nejsou až tak přesně. Sice se tam objeví jména jako Samanta Jonesová, Skipper, Stanford Blach aj. ovšem fanšmejkr pochopí, že koupí knihy udělal velkou chybu.
Tak co na závěr? Já mám z knihy smíšené pocity, takže bych doporučila, ať se nezahrnujete iluzemi či velkým očekáváím a se střízlivou myslí si klidně knihu přečtěte. Ovšem nečekejte nic převratného.

Stavíme kolem sebe bariéry?

4. srpna 2008 v 11:14 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Víte, původně jsem chtěla psát pouze o bariérách jazykových. Ale když tak nad tím přemýšlím, tak se lidé zabarikádovávají do sebe, staví kolem sebe zdi.
Tak jsem zase a opět pendlovala mezi Slovenskem a Maďarskem. Je zvláštní, že Slovenské pohraničí je přímo zahlceno dvojjazyčnými nápisy. Tam si ani nezajdete na záchod aniž by jste nenarazili na upozornění napsané slovensky i maďarsky. Názvy ulic, otvírací doby, upozornění, výzvy, programy letního kina, názvy prodejen, jídelní lístky. Čím to je? Možná tím, že přes most Márie - Valérie sem proudí davy maďarských turistů. Člověk by očekával, že to samé uvidí i na druhé straně Dunaje. Ovšem chyba lávky. Na druhé straně Dunaje se člověk musí dorozumívat jenom rukama nohama. A na jídelním lístku si nepřečtete kromě HOT DOG a případně ještě HAMBURGEER vůbec nic.
Znovu se ptám: čím to je? Možná tím, že Slovensko je politicky slabší země. Možná kvůli cestovnímu ruchu. Možná také proto, že Slováci jsou učenlivější a lépe se jim učí ten ugrofinský jazyk (na pohraničí nenajdete Slováka co by neuměl Maďarsky) a nebo jsou Maďaři na takové věci natvrdlí? Buď jak buď komunikace za hranicemi Slovenska je velmi komická. Učte se anglicky, učte se německy, stejně vám to bude na nic. Prodejci na tržnicích i kdekoliv jinde neprojeví žádnou snahu komunikovat s vámi jakýmkoliv jiným jazykem. Prostě staré dobré rukama-nohama je pořád v kurzu.

Kylie Minogue & Nick Cave - Where the wild roses grow

3. srpna 2008 v 20:42 | Kejtyna |  ×Hudba×
Krásná písnička....vážně boží...díky, Míšane =)
CHORUS:
They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day

From the first day I saw her I knew she was the one
As she stared in my eyes and smiled
For her lips were the colour of the roses
They grew down the river, all bloody and wild

When he knocked on my door and entered the room
My trembling subsided in his sure embrace
He would be my first man, and with a careful hand
He wiped the tears that ran down my face

CHORUS

On the second day I brought her a flower
She was more beautiful than any woman I'd seen
I said, 'Do you know where the wild roses grow
So sweet and scarlet and free?'

On the second day he came with a single rose
Said: 'Will you give me your loss and your sorrow?'
I nodded my head, as I layed on the bed
He said, 'If I show you the roses will you follow?'

CHORUS

On the third day he took me to the river
He showed me the roses and we kissed
And the last thing I heard was a muttered word
As he stood smiling above me with a rock in his fist

On the last day I took her where the wild roses grow
And she lay on the bank, the wind light as a thief
As I kissed her goodbye, I said, 'All beauty must die'
And lent down and planted a rose between her teeth