Červenec 2008

Mír, bratři, mír

30. července 2008 v 11:18 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Mír. Docela často skloňované slovo. A nejen v proslovech "missek", které naivně básní o tom, že by chtěly mír ve světě. Odjakživa se stavějí náměstí Míru a nesmíme též opomenout Noblovy ceny míru. Slovo mír nese bezpochyby pozitivní význam. Já již o míru psala před necelým rokem a půl. Trochu víc jsem se piplala v anarchii. Teď by mne však zajímalo jediné: Je světový mír možný?
Mír vyžaduje absenci války. Spousta cyniků tvrdí, že světový mír je utopie. Taky mezi ně patřím. Lidé od počátku věků vedli spory. Ať již malé nebo v mezinárodním měřítku. Umíte si představit, že by jste nevedli žádné spory? Žádné bizarní sousedské pře? Že by si Bush s Talabáním podali ruce a společnými silami by pomohli "sejmout" Bin Ládina? Že by bohatí Argentinci (nejen) přestali stavět silnice přes údolí indiánů? Jaké by to bylo, kdyby všichni lidé na světě byli spokojení a nikomu by se nevedlo špatně.
Dívám se na to skepticky a znovu opakuji, že světový mír je NEMOŽNÝ. Všichni chtějí světový mír. Jistě dvě světové války a třetí válka v Zálivu nám stačila. Tak proč ku*va proč si tu budujeme protiraketové obrany? Tomá pouze dráždíme hada bosou nohou, přiléváme oleje do ohně. To je jakobysme říkali Jistě, my Vám, naši Ruští přátelé, věříme, ale co když vám v těch vašich komunistických bednách rupne a šupnete nám sem jednu atomovku? Navíc - radar NENÍ náš. Ten je americký. Takže amíci si pěkně umyjou ruce, oni tam nic nemají, sověti se zlobí na nás, vlk se nažere a koza zůstane celá (miluju jinotaje).
Když zadáte na googlovi světový mír, zobrazí se vám tam něco kolem 155 000 nalezených stránek. To není moc na to, že za heslo "Paris Hilton" vám to vyhodí něco kolem 2 580 000 česky (!) psaných stránek. Jistě by to byl velmi nerozhodný boj Paris × světový mír.
Podle mě zůstává sousloví světový mír pouhým slovem, hezkým gestem, frází. Ano, frází. Ubohou, neustaranou, lehkomyslnou, zjádra obdivovanou frází. Frází, která se prostě používá. Ať už v projevu královny krásy nebo prezidenta republiky. Něco jako když se vás angličan zeptá místo pozdravu "jak se máte?" také se neptá na vaše momentální duševní či fyzické rozpoložení. Je to jen fráze. A světový mír, vlastně jakýkoliv mír, je jen další utopická fráze.

Edith Hahn Beer - Byla jsem ženou nacistického oficíra

20. července 2008 v 12:43 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
Tuhle knížku jsem dostala od svého bývalého třídního učitele. Jelikož má na knihy dobrý vkus, tak jsem byla upřímně zvědavá, jaká bude.
A byla výborná. Teď to hodnotím z pohledu literárního. Protože to, co bylo uvnitř se popsat nedá. Byla tam shrnutá celá druhá velká přesně taková jaká byla. Příběh o ženě, která přežila holokaust. Je to něco naprosto jiného než byl Pianista od Wladyslawa Szpilmana. A také to nebylo tak naivní a nevědomé jako Říkali mi Leni od Zdeňky Bezděkové. Bylo to svěží a zároveň drsné. Prolínala tím veškerá skutečnost II. světové války, kterou jsem kdy viděla jakkoliv kulturně zpracovanou. Útok na Pearl Harbor, árizace dětí z okupovaných zemí, drsnost ruských vojsk, autorka se zmiňovala i o Simonu Wiesenthalovi, o muži, který stíhal nacisty (chystám si od něj přečíst taky nějakou tu knížku).
Knihu nebudu hodnotit jako obykle, protože to, co je v ní, není fikce. Je to skutečný příběh židovky, kterou okolnosti donutili k tomu, aby zanevřela na své náboženství, víru i rodinu a stala se úplně novým člověkem. A tak místo někoho, po kom se může šlapat, se z ní stala uznávaná árijka, která si vzala nacistu. Její život byl opravdu velmi zajímavý, asi tak, jako každého člověka, kterého poznamenalo šoa.
Je fascinující a dojemné zároveň, jak Židé ve svých pamětech nezapomenou podotknout kolik momentů jim zachránilo život. Museli to být děti Štěstěni nebo pořádní blázni, protože těch náhod bylo tolik, že sama při čtení hledím, jak se jim vůbec podařilo přežít...stačil by jeden chybný krok...
Knížku každopádně všem doporučuji.

Charlotte Brontëová - Jana Eyrová

15. července 2008 v 12:55 | Kejtyna |  ×Kulturní deníček×
O tomto románu jsem už hodně slyšela a tak jsem netrpělivá a příjemně natěšená otevřela postarší vazbu. Bohužel jsem byla překvpená. A nepříjemně.
Čekal mě na 377 stranách rozvláčný děj, který člověka při čtení unavuje, vyprávění je seskládané ze spousty nepodstatných detailů. Na konci sice zjišťuji, že nepodstatné detaily nebyly zas tak zbytečné, nicméně pokud autorka nepsala "z hlavy" a pokud tedy měla jistou představu o tom, kudy se bude děj ubírat, mohla to napsat mnohem jednodušeji.
Brontëová ve svých dílech nikdy neopomene na francouzštinu, která jí nikdy nebyla cizí a také na obraz mladé angličanky, které imponují starší muži, a která se z nouze stane vychovatelkou. Děj knihy samotné mi nepřišel nikterak svěží a od Brontëové jsem něco podobného očekávala. Mladá dívka, sirotek, se od zlé tety dostane do klášterní školy, odtamtud již jako učitelka odjede na soukromé panství v Thornfieldu, jakožto vychovatelka pro malou dívku Adélku. Jednou za čas tak přijíždí pán domu, jistý pan Rochster. A zde již každého asi napadne, jak ta kniha dopadne. Jejich vzájemné sympatie se postupně stupňují. Avšak když spolu stanou před oltářem, tak Jana zjistí , že pan Rochester je již jednou ženatý, proto utíká (tady jsem přeskočila 100 stránek, které popisovaly její život na útěku). Ale nakonech se k němu vrátí, pan Rochester je slepý (netuším jak k tomu přišel) a za tři dny je svatba. A podvou letech manželství zázračně začne vidět. Happy end!
Kniha nebyla zas tak špatná, jisté části byly i docela čtivé, i když po stranu 91 jsem měla pocit že nad knihou usnu. Co jí můžu ještě vyčist jsou rozhovory ve francouzštině. Byly sice vysvětleny vzadu knihy, ale na to jsem narazila náhodou, až když jsem ji dočítala.
Kniha nebyla nejhorší, ale doufám, že mě žádné okolnosti nepřinutí ji číst znova!

Bon Jovi - It´s my life

14. července 2008 v 2:20 | Kejtyna |  ×Hudba×
Boží písnička...myslím že ju aj zpíval Petr Poláček v první řadě Superstar...Jinak je to nejznámější písnička od BJ
This ain't a song for the broken-hearted
No silent prayer for the faith-departed
I ain't gonna be just a face in the crowd
You're gonna hear my voice
When I shout it out loud

[Chorus:]
It's my life
It's now or never
I ain't gonna live forever
I just want to live while I'm alive
(It's my life)
My heart is like an open highway
Like Frankie said
I did it my way
I just wanna live while I'm alive
It's my life

This is for the ones who stood their ground
For Tommy and Gina who never backed down
Tomorrow's getting harder make no mistake
Luck ain't even lucky
Got to make your own breaks

[Chorus:]
It's my life
And it's now or never
I ain't gonna live forever
I just want to live while I'm alive
(It's my life)
My heart is like an open highway
Like Frankie said
I did it my way
I just want to live while I'm alive
'Cause it's my life

Better stand tall when they're calling you out
Don't bend, don't break, baby, don't back down

[Chorus:]
It's my life
And it's now or never
'Cause I ain't gonna live forever
I just want to live while I'm alive
(It's my life)
My heart is like an open highway
Like Frankie said
I did it my way
I just want to live while I'm alive

[Chorus:]
It's my life
And it's now or never
'Cause I ain't gonna live forever
I just want to live while I'm alive
(It's my life)
My heart is like an open highway
Like Frankie said
I did it my way
I just want to live while I'm alive
'Cause it's my life!

Kam až daleko nehcáme zajít reality show?

12. července 2008 v 23:48 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Amerika hledá topmodelku, Prima hledá tatínka, Česko si našlo Superstar. Je to jako gladiátorské hry. Pár osob se vpustí do ringu a národ se baví jejich hrou. Hrou o přežití.
Naše masmediálně posedlá společnost je přímo posedlá pořady, kde se lidé snaží vyhrát velkou sumu. Ovšem za jakou cenu? Divák chce vidět krev. Chce vidět emoce sálající z obrazovky. Už mu nestačí přiblblé soap opery, on potřebuje víc. A tak je to tady. Česko hledá Superstar, Big Brother, Vyvolení, Survivor, Trosečník, Vem si mě!, Joe milionář, Amerika hledá topmodelku, Chůva v akci, Výměna manželek, X Factor, Udělám cokoliv, Pošta pro tebe, Jste to, co jíte, Balírna, Bailando, Bar... můřu pokračovat dál. Ovšem já si musím položit otázku - proč lidé vůbec sledují reality show? Co na nich vidí?
Když odpovím na průvodní otázku hned, článek přestane mít smysl. A bude to něco podobného, jako když můj kamarád napsal v sedmé třídě do kulturního deníku zápis o knize: Kniha je o zlobivém chlapci Tadeášovi. Informace za všechny peníze.
Já si myslím, že naši předkové nepotřebovali reality show. Měli dost svých starostí jestli se jim podaří letos ulovit mamuta nebo jestli nebude do jeskyně zatékat, tudíž jim nazbýval čas na to, aby šmírovali takové ryby ve vodě...
Až ve starověkém Římě se oddali takovýmto světským radovánkám. Gladiátorům tehdy šlo o život, zajímalo by mě, jak moc musí být dnešní člověk zoufalý, aby se přihlásil do reality show? Proč hezká svobodná matka nedá inzerát do novin nebo proč nebalí chlapy na diskotékách, proč ta chuděra vystavísvé dítě takovému riziku a příhlásí se do RS? Proč, proč, proč? A proč se skupinka též hezkých holek seznamuje s nějakým staroušem přes televizi? Jistě, tohle chápu jde jim o prachy, ale i tak, je to celkem trapas, před celým národem...
Vypsala jsem jich víc, třeba takové Poště nebo Superstar se toho moc vytknout nedá, protože to má i své pozitiva, ale podle mě Vyvolení nebo Big Brother a potom samozřejmě Vem si mě nebo Topmodelka mi přijdou poněkud přízemní. Navíc kazí mládež. Jistě, já mám co kázat, ale je to obchod s masem. Televize má peníze a sledovanost, diváci svou "krev" a soutěžící vysoký účet u psychiatra.
Jak daleko to necháme zajít? Necháme si vlézt do osobního života, nabourat celý svůj svět a pro co? Pro peníze. Je to smutné. Nedávno o tom režisér Bill Guttentag natočil velmi kontroverzní film. Je o jedné ženě, která pracuje v televizním studiu a má vymyslet reality show. A tak vymyslí. Hraje se ruská ruleta. A na koho to padne, ten si musí vystřelit mozek z hlavy. Zbylých devět účastníků odejde s 5 miliony dolary. Film Live! poukazuje na blbost lidí, jak lehce se nechají na peníze nalákat...Tento pseudodokument určitě stojí za shlédnutí. Pobaví, snad víc než ti feťáci v Big Brotherovi nebo ty anorektičky co teď jezdí na Primě.

Letní náladovka

11. července 2008 v 22:57 | Kejtyna |  ×Obrázky×
Tak jsem zase vyrazila provětrat čočky...opovažte se kopírovat! Tahle fotky mě málem stály život...

Bylo to upe šukadelický aneb o neologizmech v našem jazyce

9. července 2008 v 11:23 | Kejtyna |  ×Sebezdokonalování×
Někdy, když poslouchám (a to i sama sebe) tak se nestačím divit. Mezi mými vrtevníky (tj. náctiletými) se objevilo natolik neologizmů až z toho jde hlava kolem. A čímže to vlastně przníme jazyk český?
Mezi nejvíce užívaná slova (nepovídejte, že jste je nikdy neslyšeli) patří hafo, upe, mazec, šukadelické, šukézní, sexózní, šukabilní, fuckabilní etc. a to jsem jen u přídavných jmen. To by se pan Dobrovský či Jungman divili, co jsme to s tím našim jazykem natropili. (Mimochodem´- na jednom fóru se kdosi ptal, co znamená šukézní zazněla tam pohotová odpověď: "Asi něco, co se dá šukat..." v tom případě je to tu samý úchyl=D)
Proč však my, mladiství a školou povinní, vymýšlíme a následne užíváme stále nové a nové výrazy? Jde snad snad o nějaký argot, jehož účelem je zatajit dannou skutečnost? Nebo se chceme jen osobitě vyjádřit?
Je to asi něco podobného, jako když v hovoru po ICQ "ajsku" užíváte(me) výrazy typu: jj, nn, ee, BTW (by the way pochopte to už prosím! ),mmnt nebo jak Longy teď objevil jiný výraz twl (což je mimochodem podle mě velká kravina ale pšt) a všem nám dobře známý LOL (nicméně málokdo ví, že jde o akronym slov Laughing Out Loud což můžeme přeložit jako hlasitý smích). To je ale osvěta, co? LOL skutečně něco znamená. Tak mi příště pošlete vychlámaného smajlíka ale proboha vás prosím nikdy, opakuji NIKDY mi nepište lolec!!!!(źa to bych vážně vraždila...)
Trochu jsem odbočila. Zkratky po ICQ nejsou to samé, co normální rozhovor. A nejen zkratky. NEvím, jak vy, ale já bych nikdy nikoho nepozdravila slovy ahojky. Vy ano? My mladí, také velice často a rádi otvíráme dvířka slovům odjinud. Někde jsem dokonce slyšela, jak někdo někoho láfinkuje. Fuj! Ještě štěstí, že jsem v novém obrozeneckém hnutí proti nešišlání. Já jsem nikdy nikomu neřekla a nikdy nikomu neřeknu že ho láfinkuju i když bych ho láfinkovala sebevíc.
Ale teď vážně. Dobrovský se jistě obrací v hrobě (nebo se popelí, nevím jestli prošel kremací...). Jednoduše by si ťukal na čelo před tím, než by spáchal harakiri. Když tak procházím fóra (a profily nějakých inteligentů) tak narážím na výrazy - EMO bój (příp. gél), bestovej, džumbí...
A myslím, že bych podobně mohla pokračovat i nadále. Jednoduše mi neleze na mysl, jak někdo může tak degenerovat náš jazyk. Jak dopadnem? Za pár let i na český překlad Shakespeara bude další generace potřebovat slovník? Nebo čestina vyhyne, uvadne a uschne jako nezalévaná květina na kterou praží slunce? A my se poangličtíme? Mimochodem, hňupové, EMO znamená Extrémně Mastná Ofina!

Nekokodákej, nebo ti dám přes držku!

8. července 2008 v 11:46 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Aneb o hrubosti dnešních předškoláků...
Já jsem hrozný člověk. Prostě mi to nedá, abych se něčem nerýpala. Vy starší, vyšimli jste si, že k vám ti prckové nevzhlížejí se zbožnou úctou s jakou jsme my kdysi vzhlíželi k "dospělákům"? A že a s v akčních filmech či v krvavých hrách vyznají mnohdy děti chodící do první třídy mnohem lépe než vy? Či dokonce znají více vulgárních výrazů než vy?(Ne, ne. To přeháním. Ale ty, co znají, užívají se stejnou obratností jako vy.)
První takový náznak předčasné verbální vyspělosti jsem pozorovala u svého malého bratra tak před týdnem. To volal na svého bratrance: ,,Peťo Vole, pojď sem, Vole! " To jsem teda překvapeně vzhlédla od rozečtené Jany Eyrové. Nevím, zda si myslí, že je "Vole" Peťovo prostřední jméno, nebo co, každopádně to znělo z úst šestiletého dost drsně.
Ale co mě dostalo bylo, když můj mentálně i fyzicky nevyspělý ovšem verbálně velmi vyvinutý bratr křičel na slepici (kamarádku),,Nekokodákej, nebo ti dám přes držku!" Nevím, zda mě tak překvapila ta personifikace slepice a její povýšení na tvora rozumějícímu jeho hrubé výhružce či to, jak by chtěl ubohé malé slepici s ještě menším mozečkem "dát přes držku".
Nejde však jen o tohoto špunta. Takových je spousta. Když jsem ještě na základce pomáhala v družině, tak tam mě málá, osmiletá holka (!) úplně v klidu a s přehledem poslala do prdele. No jo, už to zní, jako senila, který se pohoršuje nad tou dnešní mládeží. Za našich mladejch let bejval svět jako květ...bejvávalo bejvávalo bejvávalo dobře...tak je to v tom kánonu (kanónu).
No jo, ale je to dobou a naší masmediální posedlostí. Rodiče si udělali z počítačů a televiz jednoduše chůvy. Jasne, je to levné a jednoduché a taky špatné. Vůbec váženým rodičům nezáleží na tom, co svým dětem valí do hlavy. Plno sexu, drog, alkoholu a násilí. A vo tom to je. Navíc spousta velkých (pouze fyzicky, psychika je na úrovni šestiletého dítěte) propaguje své násilí před malými dětmi, což má podle mě katastrofální dopady jak na jejich slovní zásobu, tak na jejich okolí. Brutalita stoupá. Tak ať žije, když už nic, ne?

Králičí mnohoznačnost

6. července 2008 v 12:53 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Co si vybavíte, když uslyšíte králík ? (popř. zajíc) Mnohým z nás se vybaví oběd, některým roztomilé chundelaté zvířátko, někomu zas roztomilý chundelatý kožich, jinému králíček Playboy...prostě roztomilost sama...ovšem králíci mají i své tajemné stránky...viděl někdo z vás ten film o paranoidním schizofrenikovi Donnie Darkovi? Jeho "kámoš" byl právě králík. A co jsem viděla, tak dost zmutovanej králík. (viz dolů)
Takže asi tak...proč si králíci nevědomky získali svět? Jistě, říká se, že pes je nejlešpší přítel člověka, ale ještě jsem neviděla, aby někdo dával psa jako symbol, hojnosti, plodnosti nebo erotiky.
Je však zvláštní, jak rozporuplným savcem králík je. Na jednu stranu, rozkošný chundeláč na druhou však celkem mazaná příšerka. Co mu dodává na popularitě? Že by ta roztomilá dvě ouška a ocásek...to by potom vysvětlovalo, proč se sexuálním amatérům říká "zajíčci..."
Paradoxně tu mluvíme o malých tvorečcích s groteskně vystrčenýma předníma zubama a směšným poskakováním. Nicméně králíci nebyli nikdy narozdíl od ostatních zvířátek v pohádkách považováni za "debily". Možná za naivky...ale za blbé rozhodně ne. Vezměte si třeba takového Medvídka Pů. Králík Králík (nejde o chybu, on se tak jmenuje) jesice trochu neurotik, ale jinak inteligence sama. Králičí máma v Krtečkovi, zase symbolizuje onu již výše zmiňovanou plodnost a hojnost. A Bugs Bunny nebo jak se jmenuje ten králík z toho animáku...o tom raději ani nemluvě...
Když se Reneé Zellweger alias Bridget Jonesová navlékla do kostýmku Králíčka Playboye jistě neměla působit "jen" roztomile...Nazávěr bych snad mohla jen říct, že až si budete rozbalovat o Velikonocích Velikonočního zajíčka, zkuste si představit, jaké by to bylo, kdyby vám do alobalu balili třeba takovou čokoládovou kočku nebo psa...

Ty nealko sračky aneb jak mě vyšla draho cesta k abstinenci

3. července 2008 v 12:47 | Kejtyna |  ×Něco o mě×
Ze zdravotních důvodů nemůžu pít. Někdy je to výhoda, ovšem, když je kolem vás 60 lidí "totálně na mol", dalších šest souloží za keřem a pět jich zvrací za rohem, jeden pospává v pozici Střelec na stole a vy tam nad nimi stojíte s kelímkem Tesco vody, tak by jste raději patřili mezi ně, než aby jste si připadali jako trotl.
No co, řekla jsem si kdysi dávno, svět se nezboří, tak ze mě bude abstinent. Přece jenom existují ještě nějaké náhražky s minimálním obsahem alkoholu, že... Silvestr 2008 krásný Nový rok s nealkoholickým pivem. A taky s prázdným žaludkem. Zvracela jsem po tom čtyřikrát. Tahle chabá náhražka píva mi přijde docela vhod až se rozhodnu stát se bulimiktičkou. Bude zaručeně fungovat. Ještě teď je mi z toho na blití jen co si na to Pito vzpomenu...už nikdy více.
Nedávno jsem na jednom fóru narazila na nealkoholické víno. Překvapilo mě, že se dealkoholizuje i víno. Co je potom víno bez alkoholu? Chutná to potom jako víno? Na tyto otázky jsem měla možnost si v brzké době odpovědět. Na konci školního roku, záverečná chlastačka: Dealkoholizované víno, Carl Jung, 13490kč.
Všude plno "tvrdého" a "píva" a to mý víno tomu dodávalo, no... Každopádně, jsem brzy TOMU přestala říkat Víno. Přetransformovalo se TO v"Tu nealko sračku". Protože, to Ta nealko sračka byla. Nic hnusnějšího (a navíc dražšího) jsem ještě nepila. Chutnalo to jako plesnivý ovocný džus. A vždycky se našel nějaký dobrodinec, který mi do toho ještě něco nalil, takže to zapáchalo jinak, tudíž jsem se nemohla tužit tím, že jsem celou sedmičku vyžehla sama, poněvadž jsem to musela vylít...
Takže s dealkem sekám. Pokud ovšem nebudu chtít zkusit nějaký ten aperitiv případně sekt bez alkoholu...ale asi ne, poněvadž ceny Těch nealko sraček jsou opravdu vysoké...na studenta, který je pak musí vylít...
Pro zájemce: