Kouzlo záchodu

29. ledna 2008 v 17:00 | Kejtyna |  Sebezáchova
Ano, vskutku je to docela úchylnej titulek. Ale je to spíš taková metafora...
V dnešní době je skoro v celém světě záchod (neo také 00, wc nebo jak chcete...) samozřejmostí. Ovšem jenom skoro. Existují totiž země, kde se se*e na zem, do vody..nezáleží na postavení ani věku člověka. Dělá to tak přece každý.
Mít záchod je základní lidské právo. To je závěr Světové vrcholné schůzky o toaletách. Ne, nesmějte se, to opravdu není vtip. Je to vážná věc. Někdy otázka života a smrti.
Summit o záchodech se konal nedávno v indickém Dillí. Byl už pátým v pořadí.
Přestanete se nad tím usmívat ve chvíli, kdy se třeba zrovna v Dillí podíváte, kam chodí na záchod obyvatelé slumů. Bylo to šokující: byli to hezky oblečení lidé, upravení a umytí, jen když jste šli z jedné čtvrti chatrčí do druhé, najednou jste zjistili, že jdete záchodem. Nebyl úplně strašlivý, protože byl na břehu jezírka, jehož voda všechno milosrdně pohlcovala. Byla to voda, kde se lidé myli, děti koupaly a odkud ženy braly vodu na vaření.
Když jste to viděli, snadno jste pochopili, proč průjmy zabijí ročně 1,6 milionu dětí. To je víc než malárie, která je považovaná za zabijáka číslo jedna.
Zapomeňte na nějaké obavy z terorismu, tihle lidé mají jiné starosti. Za den zabije špinavá voda a skutečnost, že nemají záchody, víc Afričanů, než kolik Američanů zůstalo 11. září 2001 pod troskami zborcených dvojčat. Když si občas prohlédnete věci jiným úhlem, zjistíte, že nabízejí překvapivé pohledy.
Experti se shodují, že dvěma nejpřevratnějšími věcmi v dějinách zdravotnictví nebyl objev penicilinu nebo vakcína proti neštovicím. Jsou jimi tekoucí voda a splachovací toaleta.
Jaké to je bez nich, lze poznat třeba v nairobské Kibeře, největším slumu světa. Lidé tam konají potřebu do igelitových tašek, které pak přehodí přes plot. Říká se tomu igelitové bomby a musíte si dávat pozor, aby vás nějaká netrefila. Leží všude - a i tam je déšť uklízí do potoka, v němž si hrají a ze kterého pijí děti. Kolik jich kvůli tomu umírá, nevíte. Tyhle statistiky se nevedou.
Nebo takový Kábul, město s nejvyšším obsahem exkrementů ve vzduchu na světě. Je tam sucho a větrno a lidé si, když to na ně přijde, prostě přidřepnou. Za dva dny je z toho prach, který nese vítr. Máte rozpraskané rty, olíznete si je a...
hledáte doktora.
No, nechme toho. Není to příjemné. Jenže takhle, bez splachovací toalety, žije skoro polovina lidí na světě. Je to 2,6 miliardy osob. Každý den a celý život. Už chápete, proč Světový den záchodů není k smíchu? *
Zdroj:Lidé a Země
Přestože na netu není Světový den záchodů, myslím že ani není čeholitovat. Předpokládám, že američané by tento "svátek " pojali po svém. Taakže bychom se třeba mohli dočkat, že X.X. by se v Americe mohli po ulicích prohánět průvody masek - záchodových mís,prkýnek, jistě i suchých WCTOI TOI, kadibudek a jiných vymožeností. Do toho by hrála kapela s ne příliš slušným, ovšem identickým názvem.¨
Historie hajzliků
Toalety se objevily v historii brzo. Ve 25. století př.n.l. lidé z oblasti Harappa (Pákistán) měli v každém domě vodní toalety spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Toalety byly i v starověkém Egyptě a Číně. V Římské civilizaci byly někdy toalety částí veřejných lázní, kde ženy a muži byli společně ve smíšené společnosti.
Za vynálezce splachovací toalety se považuje Sir John Harington (v roce 1596), i když během Viktoriánské éry nastala zlepšení regulace (pravděpodobněji to provedl Alexander Cummings než Thomas Crapper, jak je obvykle uváděno) a použití splachovacích toalet se rozšířilo. Před a během tohoto přechodného období (v některých oblastech až do 20. století) mnoho lidí používalo externí toalety, zvlášť v rolnických oblastech.
Takže co z toho vyplývá? Že až pudete na záchod važte si toho =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 esqw esqw | 25. února 2008 v 14:06 | Reagovat

pičovina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama