Leden 2008

Sex z trochu jiného pohledu

30. ledna 2008 v 11:42 | Kejtyna |  ×Zdraví×
Sex může zabít. (přeneseně =D) Víte čím lidské tělo prochází během sexu? Tlak v očích, zužují se tepny, stoupá teplota, srdce; krevní tlak letí nahoru, dýchání se zrychlí a je povrchní. Mozek vysílá výboje elektrických impulsů odněkud nikam a z každé žlázy pryští sekrety. A svaly tuhnou, jako by člověk zdvihal trojnásobek svojí váhy. A kdyby z toho bůh neudělal potěšení, tak by lidská rasa dávno vymřela. =)

Kouzlo záchodu

29. ledna 2008 v 17:00 | Kejtyna |  Sebezáchova
Ano, vskutku je to docela úchylnej titulek. Ale je to spíš taková metafora...
V dnešní době je skoro v celém světě záchod (neo také 00, wc nebo jak chcete...) samozřejmostí. Ovšem jenom skoro. Existují totiž země, kde se se*e na zem, do vody..nezáleží na postavení ani věku člověka. Dělá to tak přece každý.
Mít záchod je základní lidské právo. To je závěr Světové vrcholné schůzky o toaletách. Ne, nesmějte se, to opravdu není vtip. Je to vážná věc. Někdy otázka života a smrti.
Summit o záchodech se konal nedávno v indickém Dillí. Byl už pátým v pořadí.
Přestanete se nad tím usmívat ve chvíli, kdy se třeba zrovna v Dillí podíváte, kam chodí na záchod obyvatelé slumů. Bylo to šokující: byli to hezky oblečení lidé, upravení a umytí, jen když jste šli z jedné čtvrti chatrčí do druhé, najednou jste zjistili, že jdete záchodem. Nebyl úplně strašlivý, protože byl na břehu jezírka, jehož voda všechno milosrdně pohlcovala. Byla to voda, kde se lidé myli, děti koupaly a odkud ženy braly vodu na vaření.
Když jste to viděli, snadno jste pochopili, proč průjmy zabijí ročně 1,6 milionu dětí. To je víc než malárie, která je považovaná za zabijáka číslo jedna.
Zapomeňte na nějaké obavy z terorismu, tihle lidé mají jiné starosti. Za den zabije špinavá voda a skutečnost, že nemají záchody, víc Afričanů, než kolik Američanů zůstalo 11. září 2001 pod troskami zborcených dvojčat. Když si občas prohlédnete věci jiným úhlem, zjistíte, že nabízejí překvapivé pohledy.
Experti se shodují, že dvěma nejpřevratnějšími věcmi v dějinách zdravotnictví nebyl objev penicilinu nebo vakcína proti neštovicím. Jsou jimi tekoucí voda a splachovací toaleta.
Jaké to je bez nich, lze poznat třeba v nairobské Kibeře, největším slumu světa. Lidé tam konají potřebu do igelitových tašek, které pak přehodí přes plot. Říká se tomu igelitové bomby a musíte si dávat pozor, aby vás nějaká netrefila. Leží všude - a i tam je déšť uklízí do potoka, v němž si hrají a ze kterého pijí děti. Kolik jich kvůli tomu umírá, nevíte. Tyhle statistiky se nevedou.
Nebo takový Kábul, město s nejvyšším obsahem exkrementů ve vzduchu na světě. Je tam sucho a větrno a lidé si, když to na ně přijde, prostě přidřepnou. Za dva dny je z toho prach, který nese vítr. Máte rozpraskané rty, olíznete si je a...
hledáte doktora.
No, nechme toho. Není to příjemné. Jenže takhle, bez splachovací toalety, žije skoro polovina lidí na světě. Je to 2,6 miliardy osob. Každý den a celý život. Už chápete, proč Světový den záchodů není k smíchu? *
Zdroj:Lidé a Země
Přestože na netu není Světový den záchodů, myslím že ani není čeholitovat. Předpokládám, že američané by tento "svátek " pojali po svém. Taakže bychom se třeba mohli dočkat, že X.X. by se v Americe mohli po ulicích prohánět průvody masek - záchodových mís,prkýnek, jistě i suchých WCTOI TOI, kadibudek a jiných vymožeností. Do toho by hrála kapela s ne příliš slušným, ovšem identickým názvem.¨
Historie hajzliků
Toalety se objevily v historii brzo. Ve 25. století př.n.l. lidé z oblasti Harappa (Pákistán) měli v každém domě vodní toalety spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Toalety byly i v starověkém Egyptě a Číně. V Římské civilizaci byly někdy toalety částí veřejných lázní, kde ženy a muži byli společně ve smíšené společnosti.
Za vynálezce splachovací toalety se považuje Sir John Harington (v roce 1596), i když během Viktoriánské éry nastala zlepšení regulace (pravděpodobněji to provedl Alexander Cummings než Thomas Crapper, jak je obvykle uváděno) a použití splachovacích toalet se rozšířilo. Před a během tohoto přechodného období (v některých oblastech až do 20. století) mnoho lidí používalo externí toalety, zvlášť v rolnických oblastech.
Takže co z toho vyplývá? Že až pudete na záchod važte si toho =D

Západní očista

23. ledna 2008 v 15:35 | Kejtyna |  ×Zdraví×
Ještě jste neslyšeli o indiánské potní chýši neboli sweatloge? Tak v tom případě ste teda sto let za vopicema....
Sweatlodge. To je doslova potní nora.
Sweatlodge, indiánská potní chýše, inipi, indiánská parní lázeň, indiánská sauna - to všechno jsou názvy pro očistný indiánský obřad, znamenající mnohem víc než obyčejná sauna.

Sweatlodge je indiánská stavba, sloužící k očistným obřadům. Samotný očistný obřad se poněkud podobá saunování, nebo spíše parní lázni. Na rozdíl od nich však neslouží především k očistě těla. Obřad ve sweatlodge slouží hlavně k očistění mysli či duše, což bylo v pojetí Indiánů zbavení se zlých duchů a přivolání dobrých bytostí. Všechny tyto tři procesy působí kladně na lidskou psychicku, ale posvátný obřad sweatlodge se používá kromě uvolnění také k léčení, duchovnímu ozdravování a vnitřnímu rozvoji.
Podle Indiánů slouží jako hlavní zdroj léčebné síly ve sweatlodge čtyři síly "Stvoření" přicházející ze čtyř světových stran a symbolizující emocionální, duchovní, fyzickou a duševní dynamiku zážitku ve sweatlodge. Čtyři energie, čtyři síly, čtyři živly, jsou podle Indiánů věčné a nekonečné a slouží k tomu, aby formovaly a ovlivňovaly vše ostatní.
Výběr místa pro sweatlodge náležel šamanovi, který hledal uzly, ve kterých se se křižují hlavní čtyři síly vesmíru. Tyto uzly se dají podle tradice poznat podle modré energie, která z takového místa vychází. Potní chýše má být umístěna poblíž jezera nebo vodního toku, aby po potní kůře mohla následovat koupel. Šaman se posadil na střed uzlu směrem k severu a modlil se k duchovním bytostem Přírody. Promluvil ke každé ze čtyř sil vesmíru a požádal ji, aby pro obřad zapůjčila svoji energii. Také obětoval listy tabáku, buďto kouřením posvátného amuletu, nebo rozdrolením listů a posypáním země.
Poté se vytýčilo místo na jámu pro žhavé kameny a vlastní půdorys chýše. Před vykopáním jámy se šaman omluvil za porušení povrchu Země (po ukončení obřadu se celé místo uvede do původního stavu!). Vykopaná hlína se uloži na východ od jámy a tvoří základ oltáře Otce Nebe - Velkého Ducha, jáma symbolizuje Matku Zemi. Do prostoru mezi oltářem a jámou se nevstupuje, aby se nenarušovalo spojení Nebe a Země.
Kostra potní chýše byla tradičně z dvanácti tenkých vrbových kmínků (obvykle dvanácti), silných asi jeden až dva palce. Jejich useknutí předcházela omluva vrbě s vysvětlením, na co bude sloužit. Větvičky odříznuté z kmínků se na místě opět zasadily s přáním, aby zakořenily a dobře rostly. Na obvodu potní chýše se pomocí pevného kolíku vyhloubí osm otvorů, do kteých se kmínky zasadí silnějšími konci a dobře utěsní. Horní konce se ohnou k sobě a svážou (vrbovou kůrou, nebo provazy z přírodního materiálu) tak, aby chýše měla výšku přibližně po prsa dospělého muže. Do boků kostry se pro zpevnění zapletou dvě až tři obruče ze zbývajících kmínků a poslední kmínek se ohne do podkovy a vytvoří se z něj vchod do chýše na východní straně. Kostra chýše se pokryje kůžemi (plachtou, celtami)
Deset stop od vchodu směrem k východu se udělala jedna značka, odtud sedm stop směrem k jihu druhá značka a ve středu mezi těmito značkami se vytýčil kruh pro posvátné ohniště. Opět se Zemi obětoval tabák a vykopala se jáma asi jednu stopu hluboká. Vykopaná hlína se použila na ochranný kruh.
Výběr kamenů byl opět spojen s rituálem, při kterém se kamenům vysvětlí účel obřadu a je k nim vznesena prosba, jestli se chtějí posvátného obřadu zúčastnit. (Pozor, vyhněte se pískovci, vybírejte pouze pevné a tvrdé kameny, které v ohni a při polévání nepukají. Nikdy se také nepoužívají kameny, které už byly použity pro jiný obřad!) Vybrané kameny velikosti pěsti až dětské hlavy se shromáždí kolem ohniště.
Výběr dřeva pro oheň by opět měl odpovídat účelu, pro který se celý obřad koná. Rituální vybudování ohniště, očistu prostoru šalvějí i zapálení ohně řídil šaman. Kameny v ohni byly přibližně dvě hodiny a poté se přenesly do jámy v potní chýši. Potní chýše se předem vykouřila šalvějí, nebo cedrovým dřevem a připravila se v ní nádoba s vodou a bylinkovým odvarem.
Účastníci se obvykle měli den před obřadem očišťovat a zdržet alkoholu, drog, sexu. Totéž platilo v den obřadu i den po něm. Doporučoval se také půst, obzvlášť při obřadech vykonávaných v období slunovratu a rovnodennosti.
Před vlastním obřadem všichni účastníci odloží šaty i všechny osobní předměty, včetně šperků. Jako první vešel do stanu šaman s posvátnou dýmkou. Rozprostřel po zemi šalvěj a potom obešel stan po směru slunce a posadil se na východě čelem ke vchodu. Za ním vstupují i ostatní účastníci. Kameny rozpálené na ohništi vně stanu byly přeneseny dovnitř vidlicovou holí. První kámen byl věnován Velkému duchu, ostatní čtyři byly orientovány do čtyř světových stran. Poté byla chýše uzavřena a tradičně následovala modlitba účastníků za sebe, příbuzné, za odpuštění provinění. Potom začal šaman rozžhavené kameny polévat vodou a bylinkovým odvarem. Bylinkový odvar mají také účastníci na pití pro očistu a k doplnění tekutin.
Trvání obřadu bylo od čtvrt hodiny až po celonoční. Někdy se třeba přerušil a po koupeli všech účastníků opět pokračoval. Podle vlastního uvážení mohl každý opustit chýši, nikdy se nejednalo o soutěžení, kdo víc vydrží.
Po opuštění sweatlodge následovala koupel a po ní se účastníci shromáždili kolem ohně k meditaci, aby nechali léčivé síly dokončit jejich práci. Všechny nemoci a problémy zůstaly v kruhu sweatlodge, kde byly neutralizovány a pohlceny.
(Zdroj : jitrnizeme.cz)

Potterovská mánie

20. ledna 2008 v 19:26 | Kejtyna |  ×Úvahy×
První kniha Harryho Pottera vyšla v roce 1997. Od té doby se mánie nezastavila. Fanoušci šílí, točí se filmy, tisknou se peřiny a polštáře s Harrym Potterem a Rowlingová se topí v penězích. Co stojí za tímhle čarodějnickým boomem? Proč po Harrym šílí miliony lidí - malých i velkých?
Prodejnost knih
Harry Potter a Kámen mudrců
  • Pevná vazba: 6,1 milionů
  • Paperback: 10,9 milionů
Harry Potter a Tajemná komnata
  • Pevná vazba: 7,1 milionů
  • Paperback: 7,5 milionů
Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
  • Pevná vazba: 7,6 milionů
  • Paperback: 5,2 milionů
Harry Potter a Ohnivý pohár
  • Pevná vazba: 8,9 milionů
  • Paperback: 3,4 milionů
Harry Potter a Fénixův řád
  • Pevná vazba: 12,2 milionů
  • Paperback: 1,5 milionů
Harry Potter a princ dvojí krve
  • Pevná vazba: 6,9 milionů (během prvních 24 hodin), 11 milionů (k 21.9.2005)
  • Paperback: (zatím nevydán)
Harry Potter a Relikvie smrti
Na Lide.cz je nepřehlednutelná reklama, která se svaží vzbudit davové šílenství, které po letech upadá. Ze začátku to byl rozkošný příběh (abych se přiznala HP sem nečetla ani jednoho vyjma 5. dílu. nijak mě to neoslovilo. Jo a co se týče filmu tak jsem s pár klukama dělala na parodii na druhý díl...) jenomže jak Harry dospíval upadala mentalita autorky, co se týče psaní dětských knížek. Přibývalo násilí a dokonce jsem zaslechla i něco o svlíkání (WOWteda jestli to natočej,tak se asi o tykouzelnický krávinky začnu zajímat =D). Jenomže podle mě o nahýho Radciffa kromě nadržené Rowlingové a pár statisíců puberťaček nikdo nestojí....
Série o Harry Potterovi vyvolala celou řadu sporů. Podle Americké asociace knihoven patří od roku 1998 tyto knihy mezi nejžádanější. Stížnosti směřují často k tomu, že knihy podporují okultismus, satanismus, jsou násilnické a obsahují motivy kritizující rodinný život. Některé křesťanské spolky ve Spojených státech je proto zavrhují coby přímou propagaci čarodějnictví. Knihy kritizoval i současný papež Benedikt XVI. v době, kdy byl ještě kardinálem. Na druhou stranu řada církevních hodnostářů knihy naopak podpořila. Stížnosti věřících byly parodovány např. v seriálu Simpsonovi, kde věrný křesťan Ned Flanders předčítá Harryho Pottera svým dětem, přičemž příběh uzavírá slovy "a tak se Harry Potter propadl se všemi svými kouzelnickými kamarády do pekla za provozování čarodějnictví." Synové pak zatleskají a Ned vhodí knihu do krbu.
Harry Potter (stejně jako jeho herecký představitel Radciffe) má spoustu příznivců. Na netu jsou tisíce jeho fanklubů. Schválně zkuste na googlovi zadat heslo "Harry Potter". Vyplivne vám to 142 000 000 odkazů. Tenhle fenomén má nesmírnou popularitu, možná přeháním, ale v posledních letech je snad větším bestsellerem už jenom Bible. Proč? Vždyť HP není první ani poslední kniha co o čarodějích vyšla. Chudý chlapeček ke štěstí přišel. Trochu jako Popelka (akorát to není ženská a nevezme si prince,doufám). Vlastně filmy o tom, jak dobro porazilo zlo rozvášňovaly lidi odnepaměti, tak proč je nenechat při tom, že život je fair.
Tak jo,tohle sice neni z pottera,ale ja sinemohla nechatujit to sem dat...a mezi nami...ze ho ale ma, co?Taže pokud máte cestu do velké británie nenechtesi ujít představení Equus.

Achmed mrtvý terorista

16. ledna 2008 v 17:11 | Kejtyna |  Prostě něco!
Čirou náhodou jsem narazila na druhou část Achmeda. Pro ty, co neznají ani tu prvnípřikládám obě i s titulkama.

Kaligrafie II.

12. ledna 2008 v 18:08 | Kejtyna |  Japonština
Tak jsem nasosala informace z anglických serverů o psaní a významu čínských znaků.
Zde je zjednodušený postup kreslení znaku:
LightThe stroke order of a character is important in mastering calligraphy. The stroke order creates the correct effect for the character.

Light strokes
Maluje se těmito štětci, většinou jsou ze zvířecí srsti, většinou jsou zasazeny do bambusových tyčí, pokudnejsou celé u bambusu. Jako zdroj na štětiny poslouží lišky, králíci, ovce aj. Nejpreciznější jsou však chlupy z králíka.
Brushes
Popravdě řečeno, najít alespoň něco málo z čínských znaků na netu i s jejich významem je doslova zázrak. Ale i zázraky se dělí, takže tu mám něco málo:
(identical in simplified form)Joy, to enjoy, to like
(identical in simplified form)"Double joy", "marital bliss"
(identical in simplified form)"Triple joy", "family bliss"
To love, to like a lot
(identical in simplified form)Welth, fortune, luck
Longevity, long life
(identical in simplified form)Eternal, eternity
(identical in simplified form)Safe, protected

(identical in simplified form)Peace, harmony
I've never seen this character written with simplified radicals, but it is theoretically possible to simplify the character a bit..."May all fortunes gather up in front of our door"



(Though the full forms are clearly more commonly used)
"Boundless longevity"


This is an unusually unusual character. Some variations may exist...This is a magical character against hangovers! Write the character with inkbrush on a piece of rice paper, burn the paper and mix the ashes with a glas of boiled water. Drink this "tea" while mumbling a magical formula of your own choice.




Faith - Hope - Love.

Psaná krása orientu

12. ledna 2008 v 17:08 | Kejtyna |  Japonština
Asi jednou z nejtypičtějších věcí pro dálný východ je kaligrafické písmo. Úžasná je jeho rozmanitost. Na webu japonsko.info jsem našla dosti zajímavý věci:
Historie šodó - Až do první poloviny tohoto století se čínské, japonské a korejské znaky psaly skoro výlučně štětcem. Díky tomu si kaligrafie (šodó) zachovala svůj význam a ještě dnes se znaky tradičně štětcem píší. Hlavním důvodem jsou jemné detaily, perem či tužkou nenapodobitelné.
Různých kaligrafických stylů existuje velké množství, ovšem základních je pět. První dva, tenšo a reišo, napodobují způsoby psaní znaků v minulosti. Moderní a nejčastěji používané styly jsou kaišo, gjóšo a sóšo. Jen velice málo japonců je schopno přečíst znaky nakreslené v abstraktním stylu sóšo.

Techniky šodó - Po opatření nezbytného materiálu a nástrojů - štětce fude, třecího kamene suzuri, tyčinky třecí tuše sumi a papíru waši, nastává stejné úsilí jako v případě všech disciplín bojových umění - neúnavné opakování stejných pohybů. List papíru se stává vaším dódžó, důležitá je správná pozice těla, dýchání v harmonii s pohybem a naprostá koncentrace. Nejjemnější kaligrafické pohyby musí vycházet z boků, nikdy nejsou prováděny pouhým pohybem zápěstí...
Tensho
Tenšo symbolizuje styl prvních znaků rytých do kostí a do bronzových předmětů. Je stylem nejstarším a obrazově nejbližším původní myšlence. Používá se hlavně na pečetě nebo razítka.
Reisho
Reišo reprodukuje styl psaní předchůdcem dnešního štětce - kouskem seříznutého bambusu. Čáry jsou slavnostní, protažené.
Kaisho
Kaišo vykresluje všechny charakteristické prvky znaku čárku po čárce, aniž by tyto prvky spojoval. V šodó jde o stadium kógeiko.
Gjósho
Gjóšo tzv. tekutý styl. Charakteristické prvky znaku spojuje a zjednodušuje. Tahy jsou spojené, plynulé a je jich méně. Jde o stadium džijúgeiko.
Sosho
Sóšo tzv. trávový styl. Vykresluje pouze základní prvky, extrakt znaku, a tím dovádí zjednodušení až do extrému. Z tahů štětce vysvítá jen esence znaku. Jde o stadium abstraktní, blízké mistrovství.

Carly Simon - You´re si vain

10. ledna 2008 v 18:53 | Kejtyna |  ×Hudba×
70. léta...Carly Simon a její tklivá písnička...tuším byla i ve filmu Jak ztratit kluka v 10 dnech jak tam Andie zpívá "Když jsi kráčel na tu párty, byls jako dívčích srdcí král...jsi tak marnivý...." bohužel nemám její celý překlad a já na to teď nemám čas...
You walked into the party
Like you were walking onto a yacht
Your hat strategically dipped below one eye
Your scarf it was apricot
You had one eye in the mirror
As you watched yourself gavotte
And all the girls dreamed that they'd be your partner
They'd be your partner, and

You're so vain
You probably think this song is about you
You're so vain
I'll bet you think this song is about you
Don't you? Don't you?


You had me several years ago
When I was still quite naive
Well, you said that we made such a pretty pair
And that you would never leave
But you gave away the things you loved
And one of them was me
I had some dreams they were clouds in my coffee
Clouds in my coffee, and


You're so vain
You probably think this song is about you
You're so vain
I'll bet you think this song is about you
Don't you? Don't you?


I had some dreams they were clouds in my coffee
Clouds in my coffee, and


You're so vain
You probably think this song is about you
You're so vain
I'll bet you think this song is about you
Don't you? Don't you?


Well, I hear you went up to Saratoga
And your horse naturally won
Then you flew your Lear jet up to Nova Scotia
To see the total eclipse of the sun
Well, you're where you should be all the time
And when you're not, you're with
Some underworld spy or the wife of a close friend
Wife of a close friend, and


You're so vain
You probably think this song is about you
You're so vain
I'll bet you think this song is about you
Don't you? Don't you?

Je libo máslo?Opravdu?

6. ledna 2008 v 15:55 | Kejtyna |  ×Zdraví×
Tak jak začít...s "máslem" se potkáváme denně. Jenomže ono není máslo jako máslo, že jo... máslem bychom měli nazývat jenom tu hrudku, na které je namalovaná kravička (a to zrovna nemyslím Veselou krávu). A ten zbytek? Tak to jsou vážení tzv. margaríny. Myslíte si, že jsou opravdu tak zdravé, jak o nich žvaní lidi v reklamách? Tak to jste prosím úúúplně vedle...
Pokroky organické chemie v polovině 19.století osnovaly fantazii městské populace. V roce 1856 byl vynalezen "Liebigův masný extrakt", nyní znám jako bujonové kostky.Mnozí měli za to, že nastává když ne celosvětová, tak alespoň panevpropská éra hojnosti potravin - hojnosti, která nepochází z polí a farem, nýbrž z chemických laboratoří a závodů. Ohromná množství jedlých tuků - rostlinných, rybích či jiných - se zdála být nejperspektivnější pro "vytváření" nových, dosud nevídaných potravin. Jedním z takových produktů se stal pevný tuk. Byl vyroben v roce 1869 tak, že se tekutý rostlinný olej, zahřátý na vysokou teplotu napustil vodíkem. Tuk byl tak pevný, že se hodil k výrobě svíček i mýdla.
Proces sycení molekulových řetězců atomy vodíku byl nazván hydrogenací (ztužováním) a látku, která tím vznikla nazvali stearin (z řeckého stear - pevný tuk, sádlo). Pak si vyhrnuli rukávy a pokračovali v experimentech s tuky. Přesto teprve v roce 1902 Američan Norman dokázal vytvořit podmínky, při nichž hydrogenace nebyla úplně ukončena, následkem čehož byla tuková masa podobná pastě. Na první pohled se nic nezměnilo, kromě hustoty a vůně, které byly jiné, přesto však neméně odporné než u pevných tuků. Nebylo vše tak jednoduché, jak se zdálo: při hydrogenaci se totiž tříští a přetáčejí molekuly mastných kyselin a v důsledku toho vznikají znetvořené molekuly - trans-izomery mastných kyselin, zkrátka transfigurované tuky (trans fats, trans fatty acids).
Výsledný syntetický tuk "napumpovali" barvivy, konzervanty, antioxydanty, emulgátory a veřejně prohlásili, že byl vyroben nový druh potraviny, jakási analogie mléčného másla - margarín (franc. margarine).
Začátkem 20.století se výroba margarínu příliš nerozšiřovala: náklady na výrobu surogátu (latinsky surrogatus - náhradní) se ukázaly být vysoké a zdálo se, že přesvědčit spotřebitele vůbec o poživatelnosti, natož pak o neškodnosti bude nemožné. Nebyl totiž ještě vynalezen hlavní argument pro jeho "dietnost" - cholesterol, na vrub jehož působení se pak připíšou všechny hříchy a nemoci. Přesněji, nikoli sám cholesterol, jenž byl znám již v 18. století, ale strašidlo cholesterolové teorie vzniku aterosklerózy.
Osud margarínu velmi rychle změnila první světová válka, kdy se kvůli extrémnímu nedostatku potravin začalo s masovou výrobou náhražkového másla v Německu, kde byl dobře rozvinutý chemický průmysl. Margarín se vetřel mezi druhy přirozených potravinových výrobků. Lidé si na něj zvykli, stal se již tradičním. Po válce výrobci s výrobou neskončili díky nejnovějším technologiím se náklady na výrobu margarínu snížily na drobné. Byl objeven nový způsob dobývání zisků, prakticky ze vzduchu.
V roce 1930 se k margarinové civilizaci připojili Sovětský svaz a v Moskvě byl pomocí tehdejšího spřáteleného Německa postaven Moskevský margarínový závod. V březnu roku 1998 byl Moskevský margarínový závod, a.s., úspěšně prodán anglo-americké společnosti Unilever. V SSSR se o trans-tucích prostě mlčelo. Totální nedostatek potravin zapříčinil, že se margarín, vyráběný téměř jen z vedlejších přísad, stal nepostradatelným. Názor státních "specialistů na oblast výživy" se v zemi Sovětů - podobně jako dnes! - omezoval na to, že nebezpečí trans-tuků je údajně výmyslem prodejných buržoasních novinářů. (Zdroj: www.druidova.mysteria.cz)
BTW ani nechtějte vědět,co se přidává do majonéz...

Ne!Santu ne!

2. ledna 2008 v 10:14 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Nojo, je to fakt, že po Vánocích už téměř ani vidu ani slechu a já tady začínám se Santíkem. Bohužel jsem na tuhle stránku narazila až dnes, takže nebudu honit bycha a hodím to sem teď. Zdroj:Anti-santa.cz

Autor fotografie: Lukáš Vrtílek

Chceme, aby našim dětem nosil dárky Ježíšek.
Stejně jako nám, když jsme byli malí...

Naším cílem je odstěhovat Santu Clause zpátky tam, kam patří - do Spojených států, Anglie a dalších států s anglosaskou tradicí. Nenechali jsme si vnutit dědu Mráze, tak proč by se teď na nás měl z každé druhé výlohy i z reklam v televizi šklebit nějaký Santa? Máme vlastní, a krásné tradice.
Tahle stránka nemá jiný účel, než právě upozorňovat. Nejsme hnutí, ani registrovaný spolek, nebudeme svolávat demonstrace. Jsme skupina lidí, kteří se shodli na tom, že už se s tím musí něco udělat. Pokud už máte Santy taky plné zuby, můžete tu vyjádřit své názory v Diskuzi.
My pak čas od času budeme vaše ohlasy rozesílat reklamním agenturám a firmám, v jejichž reklamě se objeví Santa, červená čepice, sobi a podobný nevkus. Jen tak, aby viděli... a aby věděli!
Všichni jsme jejich zákazníci (přinejmenším potenciální). Když nás bude hodně, uvědomí si, že přicházejí o zisky. A to je naše zbraň!

Vzestup a pád Santy Clause

Santův nástup v Česku má paralelu v tom Hitlerově. Po desetiletích komunismu tu byly všechny tradiční hodnoty rozvrácené právě tak, jako v Německu po první válce a hospodářské krizi. Příchod silné osobnosti, která dá znovu věcem řád vyvolal v masách úlevu. Konečně je tu někdo, na koho bude spolehnutí. Santa z pomyslného řečnického pultíku zahřímal: "Já vám odteď budu zařizovat krásné Vánoce!" Jeho výhodou vždy bylo a bude fakt, že Ježíška jako symbol českých Vánoc nelze plácnout na billboard, rozhýbat v televizi nebo namalovat na výlohu. Jak taky? Jako chlapečka v jesličkách? Logo s trnovou korunou? Muže s křídly? Proto u nás Santa rychle získával pozice. Rozdával Coca Colu z kamiónu, přinášel dárky od Home Creditu, v ženské mutaci zastavoval čas pro Eurotel atd. atd.
Společně s několika sponzory a společenskými organizacemi jsme se v CCC: rozhodli veřejně poukázat na to, jak nesmyslné je mít za Ježíška Santu /když pomineme, že Santa Claus tedy Saint Nicolas je vlastně Mikuláš./ Po diskuzi jsme v textařském klubu nejprve zavrhli cestu nahrazení Santy "správným" Ježíškem, jak se asi pokouší organizátoři akce "Česko kreslí Ježíška". Ježíšek je v každém z nás jiný a jakákoli zhmotněná podoba nebude národem přijata jako dostatečná náhrada dobromyslného červeného Santy.
V našich teritoriích má symbol Ježíška ať už chceme či nechceme silný spirituální význam a svojí historii. Jeho narození i smrt dokáže popsat každý průměrně inteligentní občan. V posledních letech byl navíc zpopularizován díly jako Poslední pokušení Krista, Jesus Christ Superstar nebo Umučení Ježíše Krista.

Ježíšek je prostě pojem a 24. prosince tu Santa Claus nemá co pohledávat. Leda, že by se nějakým trikem dostal jako kukačka do cizího hnízda. Absurdní! A o tom je naše budoucí kampaň.
Petr Vlasák, člen CCC.
Anti-Santa banner
Naprosto s tím souhlasím, tudíž není co dodat...BTW v kolikati filmech schválně rozdává dárek Ježíšek a v kolikati filmech je to Santa?