Říjen 2007

Mozkový testy

25. října 2007 v 10:42 | Kejtyna |  Prostě něco!
K mému zklamání jsem normální...a co vy?

Goo goo dolls -Iris

21. října 2007 v 11:01 | Kejtyna |  ×Hudba×
Citlivá písnička, zatím na ní celkem ujíždím, tuším, že je i v seriálu Útěk z vězení (nevím, já nejsem moc pro tyhle kultovní hitovky) každopádně však stojí za poslech.
And I'd give up forever to touch you
'Cause I know that you feel me somehow
You're the closest to heaven that I'll ever be
And I don't want to go home right now

And all I can taste is this moment
And all I can breathe is your life
'Cause sooner or later it's over
I just don't want to miss you tonight

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

And you can't fight the tears that ain't coming
Or the moment of truth in your lies
When everything feels like the movies
Yeah you bleed just to know you're alive

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

I just want you to know who I am
I just want you to know who I am
I just want you to know who I am

A co bude dál?

20. října 2007 v 22:46 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Film Mezi řádky mi vyrazil dech. Film z rasistického prostředí dětských gangů a o jedné učitelce, která si věří, že změní osud těch dětí. A opravdu se jí to podaří.
Podle mě je to jeden z mála kvalitních filmů, propojující problémy současnosti. Přibližuje teenagergům holocaust a jednoduše má myšlenku. Spousta filmů má myšlenku. A nemyslím zrovna takovou, kdy se zamýšlíte nad tím jestli se ti dva spolu vyspí, vezmou nebo se dojde na tu vraždu a náhlý únik financí.
Taky když jsem viděla půlhodinku z nějakého filmu o budoucnosti, nevím jak se jmenoval, ale hrdina byl voják, nechali jej zmrazit, aby vyzkoušeli, jak to funguje, jenomže zatím se stal v armádě převrat a na pokus se prostě zapomnělo. O nějakých pět set let se sesunem "bordelu" otevřela rakev ve které byl hrdina zmrazen. Psal se rok 2505 (tak už vím, jmenuje se to Absurdistán) a země je na rozpadu. Celý svět je primitivní a trapný.
Prý je to komedie. Podle mě spíš postmoderní horror. Představte si, že nějaký váš pra pra pra potomek se něčeho takového dožije (pokud ovšem nedoplatí na globální oteplování). Celá civilizace bude tak moderní až zdegeneruje.
Asi mám tak trochu zvrácený pohled na smysl komického filmu. (asi se přestanu dívat na filmy s absurdními názvy) Jenomže co vy víte, že bude po nás? Možná nás to nemusí zajímat, ale možná se opravdu jednou věda bude zabývat jen tím, jak prodloužit erekci, nebo jak zabránit vypadávání vlasů.

Kam ten svět spěje?

19. října 2007 v 23:10 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
shakiraTak jsem se na netu dostala na nějaký server. Nic tak děsnýho, myslela jsem sji,jenomže když jsem objevila tyhle upoutávky, okamžitě jsem změnila názor. Internet je taky taková rés publikos. Jesice docela blbý přirovnávat neta k republice, ale "věc veřejná" postmoderně pojata je.
jacksonTady si každý dělá co chce. Péčko je tu zadarmiko, a lidem k vzrušení stačí napsat nějakou eroticky laděnou povídku a je to. Nebo ještě lépe, zaplatit si účet na Beautiful agony a mít před sebou orgasmus co chvíli. Za secese byly noviny veelká móda. Teďsi člověk noviny koupí jenom proto, že je k tomu "dývídýčko" a nebo proto, že nemá doma co číst na záchodě (to můj případ není.my tam máme Hammingwaye a bude pěknej trapas jestli sem to méno napsala blbě).

careyA tak mě dokáže neuvěřitelně naštvat taková ptákovina. Blbí co to čtou,blbější co to píšou. Víte, přesně takové věci zabírají naši paměť. Nasáváme tolik zbytečných informací.Vsaďte se, že byste mi zhlavy mohli popsat minimálně patnáct reklam.

britney
No co, život je takovej.Alepakse nedivte, že z vás budou za pár let lidénaprosto vymaštění (teda ze mě taky, pokud budu ještě vlastnit blog) kteří budou mít v hlavě "přebanalizováno".
Jak tomu zabránit? Co já vím...já tu jen kritizuju =D
paris

Gejša- externí recenze

17. října 2007 v 11:09 | Kejtyna |  Japonština
Na film Gejša jsem čekala dva roky, takže si neumíte představit,jakjsem byla nadšená,když se mi podařilo jej najít. Před tím jsem četla i knížku, takže mě mrzelo, že odtamtud byla spousta vcelku podstatných věcí vyškrtnuta.
Film sám o soběmě zaujal svou malebností a barvitostí okolního světa. Perfektní herecké obsazení, zajímavý děj. Největším přínosem pro mě však byla hudba. Nepodobalo se to totiž žádnému z typických amerických filmů - jedna hlasitá písnička přeřvává druhou. Tady zněly jemné tóny houslí střídající se s poklidnou japonskou hudbou.
Co se týče toho "vystřižení", vlastnějsem vcelku ráda,že filmu byl useknutý konec. Není to totiž klasický happyend, na jaký jsou v Novém světě zvyklí a já osobně, když jsem to četla poprvé,tak jsem řvala jako malé děcko (tu sentimentalitu mám po babičce...). Každopádně doporučuji film zhlédnout a udělat si vlastní názor.

Novy god - Новый год

16. října 2007 v 13:13 | Kejtyna |  Prostě něco!
Já jsem si nemohla pomoct. =D Čtveřice úžasných ruských zpěváků vám přeje Nowy god. Jde jim to. Očividně se hoši k hudbě mají. Když kapanek zapracuji navideoklipu, tak jistě převalcují i Tokiáky =D Hlavně ten s tou náušnici, povšimněte si prosím, jak ten válí. (stejně jsou podlemě všichni přihřátí. aby kluci takhle váleli...)
Jo a kdyby něco, tak je to Студия Сергея Кузнецова. Чернила и Стекловата.
Tak tomu říkám pokrok =D

Tokio Hotel. Už zase.

15. října 2007 v 11:47 | Kejtyna |  ×Úvahy×
To je TAK neoriginální. Jistě, psát ve stejném roce dvakrát o jedné věci (ato si představte blogy, které se této tématice věnují celý svůj blogový život).Jenomže, já jsem si prostě nemohla pomoct.
Když školní nástěnku (dvě!) zaplnily úžasné fotky a plakáty, neuvěřitelné hlášky Toma, Billa, Gustava a Gorgea k tomu obrovská kartónová postava obludy v pruhovaném tričku , která se nějak moc nápadně podobala Tomovi, tak mě málem klepla pepka.
Neuvěřitelný trend. Poslouchat TH. Mě je to vcelku jedno, že jo, když mě s tím někdo neohrožuje, Jenomže pardonnez moi, ale tohle je pokus o ublížení na zdraví. Tokiáci na internetu, Tokiáci ve škole, Tokiáci v Německu. Já mám takový dojem, že nás za chvilku Tokiáci spolu s muslimy vyvraždí a ovládnou celou planetu (teda kromě fanynek Billa. Bill totiž své fanynky miluje). A tenhle jistě duchaplný článek zakončím optimistickým úryvkem čehosi, co jsem našla jen tak pohozené na netu. =D
Návod na založení TH-BLOGU.
Nemáte ještě blog o TH nebo aspoň o "emu"? Jste totálně OUT! Měly (ano, měly, nepředpokládám, že tento článek budou číst nějaký kluci) byste si ho co nejdřív založit! Ihned! My, poctiví bloggeři se jen třeseme na to, aby byl blog.cz pomalejší a vypadával více a více!

Takže - první krok - vymyslet originální název blogu! Už tady vzniká prvotní problém - většina těch nejorigoš názvů je zadaná .. Můžete zkusit následující:
  • billicektomicek
  • tokiohotelmojelasky
  • th-jsou-nej
  • emo-v-tokiu .. nezapomeňte, že fantazii se meze nekladou!

Založeno? Skvěle! Můžeme přistoupit k "výzdobě". Abyste řádně vybočovaly z blogovacího davu, musíte dodržet následující zásady:
  • barva pozadí: černá, černá, vždy ČERNÁ. Pro ty odvážnější z vás (doufám, že jste všechny odvážné punk-rock-emo-pruhované rebelky!): vyberte si nějakej hejbací .gif s logem TH (TH = Tokio Hotel - pro začínající fanynky) nebo s lebkou, aby se vám to na blogu překrásně všechno hejbalo!
  • obrázek v záhlaví: doporučuji nějaký, co má minimálně 10 MB. Pokud si budete dávat Billa, budete mít o starost navíc; mění účesy docela rychle .. ale co bychom pro svůj blog neudělaly, že?
  • motto: "TH 4ever!", "Tokio Hotel jsou nej!", popřípadě "Jsem členkou billismu a vy byste měli být také".
  • rubriky: základní pravidlo: ČÍM VÍCE, TÍM LÉPE! Tím si zaručíte i větší přehlednost. Poznámka: nesmí chybět rubrika "Anti-TH", pro kterou dávám všanc i tento článek.
  • galerie: Řiďte se tímto pokynem - každý den nahrát minimálně 500 fotek vašich miláčků či podřezanejch žil! Kdo jeden den vynechá, za domácí úkol musí následující ráno nahrát 3500 fotek. Ani jedna JEDINÁ nesmí být vaše. Čím více stejných fotek, tím lépe pro všechny spokojené bloggery! (Tento server je přece zadarmo!)
  • písmo: kdo nebude mít Comic-Sans, nemiluje Tokio Hotel! Starší 14 let mohou mít kurzívu.
  • mluva: musiite piisat upe coooolaaacky, jinag si o waas budou wostatnii myslet, zhe dete s dawww.em!
Když jsem se tím tak prokousala (a odhodlala jsem se ke změně pozadí a stylu písma při další renovaci designu) tak autor toho ironického textu měl do jisté míry pravdu, jelikož v nejlepší padesátce (tj. 50 nejaktivnějších blogů) jelikož minimálně 9 z 10 uvedených blogů je o úžasných skvělých nepřekonatelných perfektních dokonalých a neskutečně neskutečných tokiácích.

Royksopp - What else is there

14. října 2007 v 20:13 | Kejtyna |  ×Hudba×
Super elektronika, kterou určitě znáte z reklamy na O2.
It was me on that road
But you couldn't see me
Too many lights out, but nowhere near here

It was me on that road
Still you couldn't see me
And then flashlights and explosions

Roads end getting nearer
We cover distance but not together

I am the storm I am the wonder
And the flashlights nightmares
And sudden explosions

I don't know what more to ask for
I was given just one wish

It's about you and the sun
A morning run
The story of my maker
What I have and what I ache for

I've got a golden ear
I cut and I spear
What Else Is There?
And what else is there

Roads and getting nearer
We cover distance still not together

If I am the storm if I am the wonder
Will I have a flashlights nightmares
And sudden explosions

There's no room where I can go and
You've got secrets too

I don't know what more to ask for
I was given just one wish

Hra s kartami

13. října 2007 v 12:50 | Kejtyna |  ×Obrázky×
Petite umělecké foto =D jsme si hrály s foťákem. Když bude čas,ještě něco přidám a snad se tam objeví i ty karty...
Jako netvrdím, že je to vrchol umění, kór když tam mám na ruce čtvereček(který mimochodem nešel odstranit) ale podle mě to celkem ujde...

Zase je v tom politika

12. října 2007 v 15:11 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Je pátek. 12 října 2007 a podzim serázně hlásí ke své nevraživosti.Drobný déšť smáčí načervenalé listí. Teplota na venkovních teploměrech se pohybuje tuším okolo šestnácti stupňů, neli míň. Proto mne hluboce udivuje když vidim otevřený zmrzlinový stánek, tím spíš, když je na tabuli křídou napsané, že dnes je zmrzlina za 3 kč. Nebýt toho, že mě šíleně bolí v krku, snad bych si i koupila. (ataky že tam stály houfy dětí čekajících). Zajímalo by mě, co přispělo k náhlému poklesu ceny o necelých 43% ?
Podle mě, je to velice rafinovaná obchodní strategie. Ta ženská, co to tam prodává, sice vydělá pár korun, ale tím že si tam nažene tolik lidí, má vysoký tržby. Třeba za takový den jí tam přijde stovka děcek. To má tři kila.Vzhledem k sychravýmu počasí nejspíše děti chytí chřipku, minimálně rýmu a kašel. Tím se zvedne počet návštěv u obvodních lékařů. Mají z toho prachy. Lékaři jim předepíší léky, dejme tomu v ceně 50kč. To jest pět litrů. Jenomže takovým 20% léky nezaberou a uženou si z toho zápal plic. Se zápalem plic se musí do nemocnice. Nemocnice z toho má body. A tak si představte, že pět z těch dvaceti umře. Nákladný pohřeb, pomník, rakev, vykopat hrobeček, fotka, věnce, smuteční hostina....z toho jdou zase prachy. A proč to všechno? Kvůli pitomému kopečku zmrzliny za tři koruny.

Kolosální úspěch Paula Pottse

11. října 2007 v 17:01 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Kdo by před čtyřmi měsíci čekal, že když na pódium britské verze Super Star (Britain'sgot talent) vstoupí třiceti sedmiletý neznámý prodavač mobilních telefonů Paul Potts, stane se něco neuvěřitelného. Čekali, že bude dalším členem "hvězdné pěchoty". Podsaditý"mladík" s křivými zuby a s image kanadského mafiána po zaspívání prvních taktů své operní árie sebral dech doslova všem. Porota byla přímo unesená a diváci mu ve stoje tleskali.
Dnes, o čtyři měsíce později má Paul Potts vlastní webové stránky, píše se o něm ve wikipedii a není Brita, co by jej neznal. Co myslíte, kdyby si před oněma čtyřma měsicema Paul řekl, že není dost dobrý pro televizní obrazovku a nápad zazpívat před zraky milionů diváku by bojkotoval, byl by teď tam, kde je? Nebo kdyby nedejbože chtěl zazpívat něco jiného než operu s tím, že ji ještě nikdo nezpíval a bude to "trapas"? Já Paulovi taky tleskám. A ve stoje.
Paul Potts poprvé zpíval v opeře ve věku dvaceti osmi let v karaoke-soutěži, kde byl převlečen za Pavarottiho. Poté si našetřil nějaké peníze a zúčastnil se několika studijních kurzů v Itálii. Tam byl dokonce vybrán, aby zazpíval v mistrovské třídě před samotným Pavarottim a Katiou Ricciarelli, což na něj učinilo velký dojem.
Paul Potts zpíval ještě na několika představeních ve čtyřech poloprofesionálních operách a několika koncertech. Amatérsky zpíval několik let, pak však byl nemocen a později měl i dopravní nehodu. Ovšem, co bylo nejhorší - bojoval s nedostatkem peněz...
Teprve až letošní soutěž Britain´s Got Talent (něco jako Británie hledá talenty) - jej přiměla, aby se pokusil do světa opery vstoupit ještě jednou... A co se nestalo: neznámý Paul Potts 17. června tr. drtivě zvítězil, poté, co mu svůj hlas poslalo přes dva milióny televizních diváků. Z jeho soukromí: před čtyřmi lety se oženil se svou ženou Julií-Ann (26), se kterou se seznámil na internetu při chatování. Celkem jsou spolu šest let.

Hody skrz Janin foťák

9. října 2007 v 12:25 | Kejtyna |  ×Obrázky×
Tak jsem si hrála s foťákem a něco z toho vylezlo...Jo a jednu nebo dvě fotky fotila Jana, tak já jen, aby nebrblala =D


Ten náš zlatý počítač

8. října 2007 v 9:58 | Kejtyna |  ×Úvahy×
Počítače sou úžasný věci. Byly vynalezeny pro to, aby lidem šetřily čas. Čím to, že místo toho, aby čas šetřily nám jej uzurpují?
Dokonce i vývoj nosičů jde rapidně dopředu. Z původních disket 3,5 máme teď USB flash disky a již zastaralejší CD a DVD nosiče. Je však neuvěřitelné, že se pořád najdou lidé, kteří vám s vážnou tváří budou tvrdit, že CD hraje lépe, když ho předtím strčíte do mrazáku, nebo když jeho hrany pomalujete zeleným fixem.
A tak se z válečných monster, které ochlazoval chladič z letadla, které zabíraly celou místnost, staly malé osobní a kapesní počítače pro vlastní účely. Nedávno (včera) jsem četla v Reflexu zajímavý postřeh, s jehož názorem se musím ztotožnit: Skoro to vypadá, jako by dnes největším nepřítelem Internetu nebyli ruští hackeři, bulharští cenzoři, nýbrž tvůrci banalit. Možná to dojde tak daleko, že se na naše notebooky budou předinstalovávat nejen firewally, antiviry a spamové filtry, ale také "likvidátory banalit". Když chytrý program banalitu objeví, urychleně ji zneškodní....(zdroj.:Reflex 39-07 str. 48)
Přesně tak. Autor to nazval banalitami. Sice já bych si našla ostřejší slovo, ale je fakt, že banalit je na netu dost. Já nemít ráda internet, tak ho nenávidím.

Nirvana - Smells like teen spirit.

7. října 2007 v 18:46 | Kejtyna |  ×Hudba×
Slavná krásná Nirvána. Teda Nirvana, nirvána je v buddhismu...ale že nirvána z ní lípnež nirvana? No to je jedno. Prostě Smells like teen spirit.
Load up on guns and bring your friends
It's fun to lose and to pretend
She's over bored and self assured
Oh no, I know a dirty word
Hello, hello, hello, how low? (x3)
Hello, hello, hello!
With the lights out, it's less dangerous
Here we are now, entertain us
I feel stupid and contagious
Here we are now, entertain us
A mulatto
An albino
A mosquito
My libido
Yay!
Hey (x2)
I'm worse at what I do best
And for this gift I feel blessed
Our little tribe has always been
And always will until the end
Hello, hello, hello, how low? (x3)
Hello, hello, hello!
With the lights out, it's less dangerous
Here we are now, entertain us
I feel stupid and contagious
Here we are now, entertain us
A mulatto
An albino
A mosquito
My Libido
Yay!
Hey (x2)
And I forget just why I taste
Oh yeah, I guess it makes me smile
I found it hard, it was hard to find
Oh well, whatever, nevermind
Hello, hello, hello, how low? (x3)
Hello, hello, hello!
With the lights out, it's less dangerous
Here we are now, entertain us
I feel stupid and contagious
Here we are now, entertain us
A mulatto
An albino
A mosquito
My libido
A denial !! (x9)

Ať žijí hody

6. října 2007 v 18:29 | Kejtyna |  ×Něco o mě×
Znáte hody, že jo? Kdo na nich osobně nebyl (o čemž silně pochybuju) tako nich alespoň slyšel v pohádkách. A byly nebyly - tedy spíš byly a ještě jsou - hody v malém městečku na jihu moravy v Uherském brodě.
Ale dost kravin. A teď nevímjak se k tomu dostat. Ale jako správný literár, který si věří, že se umístív celostátní soutěži Polibek můzy a pojede do Prahy na její vyhlášení, to nějak zaobalím.
Včera, bylo nebylo (dost už) jsem jela s pár lidma na ty slavný hody. A že jo, hody jsou jenomjednou za rok (jakkde a jak u koho) tak proč si nedopřát něco nezdravýho.Tak jsem si koupila úžasný hamburger za úžasnou cenu (ani náhodou). Strašně jsem sena ten kus žvance těšilo, ale předčil má očekávání. Z toho umaštěného papíru na mě koukala okoralá natvrdlá bulka jejíž útroby tvořil salát Kdysizelený, něco jako kus masa utopený v tuku, který z něj hojně odkapával, ošklivý téžokoralý salám který zažil svoje a k tomu jako bonus snad celá flaška kečupu s divnou tekutinou která svou barvou připomínala velmi vzdáleně hořčici. To všechno tam bylo ve velmi hojné míře až ten hambáč byl od toho celý zaprasený že se to mohlo klidně jmenovat fujburgr v blivajzu (no prostě něco jako jablka v županu ). No já nemít takový hlad, tak to zahodim do nejbližšího koše.
O kousek dál byl stánek s nápoji,tak proč si nekoupit. Celá natěšená na dobrý burčák sleduju mladíka, jak se neobratně snaží z lahve od vína zacpané ubrouskem nalít ten fujtajbl. Chce za to dvanáct korun, s úsměvem mu podávám dvacku. Labužnicky si dám první hlt. Jenomže místo nasládlé chuti burčáku mám na jazyku cosi, co bylo burčákem nejmíň před sto lety. Zvědavě se podívám do kelímku. Našedlá tekutina nejspíš ředěná benzinem. Mám tisíc chutí to vyplivnout a zahodit, jenomže škoda peněz. S kyselým obličejem vypiju ještě půlku kelímku, a teprve pak ten sajrajt vyliju. Tohle se může stát jenom mě.Poslat na ně hygieniky! A obchodní inspekci! (nebo stánkovou inspekci) Nejenomže prodají nezletilému skoroalkohol ještě k tomu v takové kvalitě! A hamburgráři jak by smet.
Po pár jízdách na adrenalinových atrakcích (ještě že jsem jela zadarmiko, nebo bych taky brblala) mi bylo legulérně blbě. A doma jsem pak při vzpomínce na hamburger a burčák blila snad celou věčnost. Já ty hody miluju. A jsem zvědavá co mi přinese příští rok.
P.S.Ale jídlo a pití už si nesu jenom z domu.
PP.S. Dělejte to taky tak, aťje řiť. To pak budou mít stánkaři tržby =D Všichni pěkně chlebíček s řízečkem a čajíček ve flašce.

Kdo nosí naši potravu?

1. října 2007 v 0:09 | Kejtyna |  ×Ochrana přírody a zvířat×
Nedávno (jistě si jej pamatujete)jsemvydala článek o biopotravinách. Dnes jsem našla inačí letáček který s tím tak trochu souvisí. V první řaděbych se měla omluvit slepicím (nevěřila bych, že to někdy řeknu) protože to, co jsem psala o uzavřených chovech bylo ode mě hrubé a nefér.
Proč?Malý letáček o rozměru 30×10 cenťáků,na něm čtyři fotky,ale celkem mazec.
Představte si to - takové oškubanéstvůry,které celý život trpí, nemají dostatek živin a v životě neviděli slunce sedí a jako na běžícím páse snášejí vejce.
Ze zprávy CIWF "Jak máte rádi vejce?", 1998:

ZAKÁZANÉ INSTINKTY

Důkazy jsou zdrcující. Jedna studie za druhou potvrzovala, že slepice stejně jako každé jiné živé bytosti, mají své základní potřeby. Hledání potravy, pohyb a protahování, popelení a stavění hnízda jsou přirozené aktivity zdravých slepic, ve kterých jim bateriová klec brání.

Vědci měřili plochu, kterou slepice potřebují pro své jednotlivé pohyby. Až čtvrtina normálních pohybů hlavy je vyloučena z důvodu výšky klecí. K stání je zapotřebí 475 cm2, k roztažení křídel 1876 cm2. Při výměře 450 cm2 je v bateriové kleci velmi závažně omezen JAKÝKOLI normální pohyb. Ani 600 cm2, které jsou nyní doporučovány FAWC (a které má být dosaženo během pěti let) není dostatečných k tomu, aby slepice mohla roztáhnout křídla, nemluvě o chůzi, běhu nebo jiných reakcích na podněty.

Snášení vajec do hnízda je další instinktivní potřebou, mající pro slepici zásadní význam. Zamezením této potřeby a blokováním dalších přirozených instinktů vzniká u slepic stres. Projevuje se reakcemi s abnormálním chováním jako popelení "naprázdno". Je totiž normální, že slepice si obaluje své peří prachem, aby se zbavila přebytečného mazu. Není-li žádný prach k dispozici, provádějí i tak slepice v klecích tento pohyb… na základě svého instinktu.

Žádná živá bytost nemůže "vypnout" svoje instinkty. V kleci jsou trvalou příčinou naprostého utrpení.

ZLÁMANÉ KOSTI

Chůze, běh, roztažení křídel a let jsou rovněž zakázány uvězněním v kleci. Avšak bez základního používání nastává slábnutí kostí nazývané jako Cage Layer Fatigue (klecová únava kostí).U slepic, které měly normální přístup k podlaze, byla shledána pevnost kostí o 41% vyšší než u slepic v klecích, protože bez používání kosti ptáků v klecích jednoduše degenerují.

Stejně jako lidé trpí osteoporózou - trpí slepice stejným typem křehkosti kostí. A ta může být smrtelná Nedávná studie zkoumající slepice chované v klecích zjistila, že více než třetina veškerých úhynů v průběhu cyklu snášení vajec byla způsobena osteoporózou. U mrtvých slepic byly nalezeny zlomeniny kostí ve všech částech jejich těl. Každá slepice měla nejméně jednu frakturu žeber, hrudní kosti (sternum), pažní kosti (humerus), loketní kosti (radius), stehenní kosti (femur) nebo kosti holenní (tibia). Ty, které přežijí, mají kosti často natolik křehké, že nesnesou ani vyjmutí člověkem z klece. Ještě před odesláním na porážku hyne až 30% slepic z důvodů zlomenin kostí. Nedostatek pohybu je všeobecně uznávanou hlavní příčinou slabosti kostí spolu s nedostatkem minerálních látek v krmivu a také díky obrovské potřebě kalcia na produkci vajec (až 300 vajec na jednu slepici ročně). Nedostatek používání orgánů spolu se stresem přispívá k rozvoji jaterního hemoragického syndromu, kdy dochází u slepic ke smrtelnému protržení jater.

POŠKOZENÉ NOHY

Slepice omezená klecí není schopna si hledat potravu a používat zobák či hrabat svými pařáty. V přirozených podmínkách tráví slepice téměř polovinu denního času hledáním potravy a krmením. Hrabání v zemi udržuje pařáty zdravé. Jestliže je této jednoduché aktivitě zabráněno, pak mohou slepici narůst pařáty příliš dlouhé, zakrnělé nebo obrácené. Mohou dokonce obrůst mříž klece. Protože klece jsou projektovány tak, aby se snížilo nebezpečí poškození vajec, mají tyto mříže určitý sklon, což působí bolestivým tlakem na paty a působí poškození nohy ptáka.


KRMIVOVÉ UTRPENÍ

Dokonce i základní potřeba slepice, tj. přijímat potravu, je v bateriové kleci silně manipulována. Krmivo často obsahuje chemická barviva a je před klece dopravováno pásovým dopravníkem, na který nemohou najednou dosáhnout všechny slepice. Protože jejich přirozeným instinktem je zobat společně, svádí mezi sebou boje o příjem krmiva, a to dále přispívá k jejich utrpení. Život v klecích je zkrátka plný stresu, utrpení a je velice vzdálen přirozenému způsobu života.

EXISTUJÍ ALTERNATIVY

Volné umístění hejn jako je systém chovu v halách s bidýlky, systém na hluboké podestýlce nebo systém volných výběhů znamená životaschopnou a příznivější alternativu klecového chovu.Ve halovém systému mají slepice k dispozici bidýlka nad zemí. V systému na hluboké podestýlce mají k dispozici část plochy pokryté stelivem a vyvýšené části podlahy roštové nebo pletivové. V chovu s volným výběhem mohou být slepice chovány v halách nebo malých mobilních kurnících, ale mají volný přístup ven během dne.

V minulosti drůbežářský průmysl hájil bateriové klece tím, že tento systém ustájení omezuje agresivitu, která může poškozovat slepice ve všech typech ustájení. Zpráva FAWC (1997) podporuje názor, že bateriové klece do jisté míry slepice chrání, zejména když odpovědí drůbežářského průmyslu na agresivitu slepic bylo krácení zobáků ptáků. Krácení znamená upálení části zobáku rozžhavenou čepelí, aby se zabránilo agresivnímu klování do ostatních slepic. Není to však nic jiného, než rychlé řešení vymyšlené průmyslem, aby se proti příčinám agresivity nemuselo nic podnikat.

Pravdou je, že současné metody produkce vajec agresivitu ptáků vlastně podporují. Při zlepšení podmínek chovu není třeba krátit zobáky a neexistují žádné omluvy pro chov slepic v klecích.
Přecejenom biovajca budou lepčí.