Červen 2007

Survivor - kdo přežije

30. června 2007 v 22:42 | Kejtyna |  Sebezáchova
Je mi jasné, že Trosečník ani kdo přežije už dávno není "IN" ale když to běželo, tak jsem tu theme song milovala, takže si nemůžu odpustit to sem nedát.....

Zbohatnout snadno a rychle...

30. června 2007 v 16:10 | Kejtyna |  ftipné texty
Jedna mala starenka prisla jednoho dne do Bank of Canada a prinesla sebou pytel plny penez.
Prezident se ji tedy zeptal, kolik chce teda ulozit penez a ona rekla "165.000 dolaru" a hodila pytel na stul.
Prezident se samozrejme zajimal, jak prisla k takovemu jmeni, a tak se ji zeptal: "Pani, prekvapuje mne, ze si nosite u sebe vsechny tyto penize.
Jak jste k nim prisla?".
Stara pani odpovedela: "Sazela jsem".
Prezident se ji zase zeptal: "Sazela jste? O jaky druh sazeni slo?"
Stara pani odpovedela: "Napriklad, vsadim se o 25.000 dolaru, ze jso
u vase koule hranate."
"HA!" zasmal se prezident "To je hloupa sazka. Nemuze nikdy vyhrat sazku tohoto typu!"
Stara pani ho tedy vyzvala: "Tedy prijimate moji sazku?"
"Jiste," rekl prezident "vsadim 25.000 dolaru, ze me koule nejsou hranate!"
Stara pani tedy rekla: "Vida ze jde o tolik penez, muzu zitra privest v 10.00 sveho advokata jako svedka?"
"Samozrejme!" rekl duverivy prezident. Te noci byl kvuli te sazce prezident opravdu nervozni a stravil
spoustu casu pred zrcadlem kontrolou svych kuli, otaceje se neustale vpravo a vlevo. Kontroloval je pozorne dokud si nebyl jist, ze neni absolutne mozne, aby jeho koule byly hranate a ze vyhraje sazku.
Na druhy den rano, presne v deset, se ukazala stara pani i s advokatem v kancelari prezidenta.
Predstavila advokata a zopakovala sazku: "25.000 dolaru ze prezidentovy koule jsou hranate!" Prezident znovu prijal sazku a stara pani navrhla, aby si sundal kalhoty, aby vsichni mohli videt.
Prezident souhlasil. Stara pani koule pozorne prohledla a pak se zeptala, jestli se jich muze dotknout.
"Tak dobre, konecne 25.000 dolaru je spousta penez, cili verim, ze si musite byt absolutne jista."
V tu chvili si vsiml, ze advokatse tluce svou hlavou o zed.
Prezident se zeptal pani: "Co se kcertu deje s vasim advokatem?"
Ona rekla: "Nic, krome toho, ze jsem se s nim vsadila o 1 000.000 dolaru,
ze dnes rano v 10 budu mit ve svych rukou koule prezidenta Bank of Canada".

Happy end

30. června 2007 v 14:01 | Kejtyna |  ♥Láska♥

Povím vám hezkou pohádku, o princezně a o hrádku,
paradaj, daj daj, paradaj, daj daj, o princezně a o hrádku.

Potůček bublá v trávě a je ho slyšet právě, ...
Obláčky plují oblohou, neb jinak jíti nemohou, ...
Ptáčkové pějí vůkol, neb je to jejich úkol, ...
Na vysoké hradní věži, princezna v okně leží, ...
Hledí do modré dálavy a chodí jako bez hlavy, ...
Pláče, naříká v přemíře, že marně čeká rytíře, ...
Princ nepřijde-li milý, život skončím v tu chvíli, ...
Tu zavolala služku, by přinesla jí pušku, ...
Když přinesla jí pušku, tak zamířila mušku, ...
Sama žít mě nebaví, a střelila se do hlavy, ...
Zaduněl výstřel rázem a svalila se na zem, ...
Mrak po nebi se valí a princ přijíždí z dáli, ...
A celá země třese se, když rytíř k hradu nese se, ...
Uvázal koně k javoru a šinul si to nahoru, ...
Jak došel k bráně vzácný host, hned spuštěn je padací most, ...
Jak vešel rytíř do dveří, rozběh se rovnou ku věži, ...
A spatřil dívku, jak leží v kaluži krve pod mříží, ...
Princezna právě umírá a oči smutně přivírá, ...
Proč nepočkala jsi Sisi, proč život svůj vzala jsi si, ...
Vytáhl dýku prudce a vrazil si ji v srdce, ...
Aj leží tam dvě mrtvoly a dávaj se do nich moli, ...
Tak skončím tuhle pohádku o princezně a o hrádku,...
.
.

Pianista

28. června 2007 v 18:20 | Kejtyna |  ׎ivot×Smrt×
Tenhle film mě zaujal. Docela drsné, podle života. Vřele doporučuju.
Film Pianista je příběhem Wladyslawa Szpilmana, skvělého pianisty a uznávaného interpreta Chopinových skladeb. Příběh začíná v okamžiku, kdy ve varšavském rádiu zní Chopinovo Nokturno v C# moll v jeho podání. Píše se rok 1939 a Szpilmanovi je 28 let. Polsko je napadeno německými vojsky, která brzy přicházejí i do jeho hlavního města Varšavy. Téměř okamžitě jsou uplatněny tvrdé restrikce vůči zdejší židovské komunitě. Szpilman a jeho rodina - rodiče, bratr a dvě sestry - žili až dosud spokojeným životem, brzy jsou však také donuceni podřídit se ponižujícím pravidlům. Kromě toho, že jim docházejí peníze a jídlo, musí pod hrozbou přísného trestu nosit na rukou Davidovu hvězdu. Nátlak se postupně zvyšuje a rodina je na tom stále hůře. Brzy jsou donuceni prodat obrazy, stříbro, nábytek a nakonec i Szpilmanovo drahocenné piáno. Největší ranou je však rozhodnutí, podle kterého mají být všichni Židé umístěni do uzavřeného areálu, obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto. (oficiální text distributora)
Wladyslaw Szpilman doopravdy žil. Napsal knihu Pianista která popisovala 2. světovou válku z jeho úhlu pohledu.
Je těžké vybrat pasáž, která by knihu charakterizovala, ale mě zaujala část, kde je popsáno, jak lidský život ztratil jakoukoliv cenu, smrt číhala na každém kroku a nezáleželo na vině: cituji str. 141:
"Po chodníku běžel asi desetiletý chlapec. Byl bledý a tak vyděšený, že zapomněl před jedním z blížících se četníků smeknout čepici. Němec chlapce zastavil, beze slova vytáhl revolver, přiložil mu ho ke spánku a střelil. Dítě kleslo na zem, křečovitě zatřepalo rukama, napnulo se a zemřelo. Četník klidně zasunul revolver do pouzdra a šel po svých. Podíval jsem se na něj, jeho obličej neměl brutální výraz ani nevypadal podrážděně. Byl to normální klidný člověk, který právě splnil jednu ze svých méně důležitých každodenních povinností a hned poté na to zapomněl, měl důležitější starosti."
Wladyslaw Szpilman zemřel ve Varšavě 6.července 2000 ve věku 89 let, jeho kniha zůstala na věky. Doporučuji všem, přečíst si jeho svědectví, i když to rozhodně není žádná "zábava", ale alespoň symbolicky bychom tak mohli uctít památku, všech těch obětí, které se konce 2.světové války nedožili.

Jste závislí na netu aneb německé mlácení hlavou do klávesnice

26. června 2007 v 17:10 | Kejtyna |  Prostě něco!
To se stává. Vaše roztomilá krabička vás zradí a neuložené soubory jsou ty tam. To naštve. To hodně naštve. U mého starého počítače jsem neměla daleko k tomu, abych taky začala debastovat klávesnici, když při nějakém erroru zmizela z monitoru a paměti tří hodinová práce. Teď už se snažím brzdit. To víte, notebook to je vcelku křehká věc...
Nevím teda, jestli to ten kluk hrál, nebo jestli ho fakt někdo natočil "živě".Ale musím usoudit, že to německé břéskání po chvíli rvalo uši. Když se vám čas v monitoru zastaví, máte chuť mu to pěstí vrátit? Uklidněte se, zhluboka dýchejte a jděte se léčit.

Kryštof - Cosmoshop

25. června 2007 v 23:17 | Kejtyna |  ×Hudba×
Hop a je tu cosmosshop
pro cestovky job
lety na měsíc a dál
mít chuť se vystřelit
do černé tmy a snít
co doma kdes jen spal.
Na paty šlapem si já a ty
nikdo se nesměje
a v dálce země je kulatá
Krok, za den nebo rok
i život za pokrok
zní z Jesenických hor
A Bůh má v pohostinství dluh
uzavírá kruh
a útěk za prostor
Na paty šlapem si já a ty
nikdo se nesměje
a v dálce země je kulatá

Fabulous pics

25. června 2007 v 18:47 | Kejtyna |  ×Obrázky×

Všechny státy USA do minuty

24. června 2007 v 16:17 | Kejtyna |  Něco do školy....
Viděla jsem to v Přátelích (taky dobrej seriál) a prostě mě to zaujalo. Cílem je napsat všech 50 států Spojenách států Amerických do 1. minuty. Vzpomenete si na všechny? Když jsem to zkoušela napoprvé napsala jsem ztěží pět. (no jo,trapas...) těď jich napíšu zhruba polovinu. Když kliknete na Celý článek najdete tam seznam států USA.


Pánské záchody

23. června 2007 v 21:24 | Kejtyna |  Prostě něco!
Tohle jsem objevila na jednom blogu. Vlastně to dost vypovídá o nás, lidech. Všichni jsme ješitní (a zvlášť, vy muži , že? Takové záchodky by vám určitě udělaly radost) a potřebujeme, být obdivováni. Ale do jaké míry?

Dobrák od kosti - Chinaski

21. června 2007 v 22:25 | Kejtyna |  ×Hudba×
Taková úchylná písnička, ale co už...
Má milá jak ti je, tak jak ti je?
Jsem ten, kdo jednou tvý tělo zakryje.


Jsem ten, kdo tě jednou oddělá.
Potkala's zkrátka koho's neměla.

Jsi budoucí krev v mojí posteli
Jsem ten, kdo tě jednou jistojistě zastřelí

Jsem ten kdo ty tvoje krásný oči jednou zatlačí
jsi moje všechno a mě to nestačí

Ref:
Je to vážně silná káva, pláč a nebo vztek
nic už s tím nenaděláš
nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek
krásná a nedospělá

Víš,všechno má aspoň malý kaz
jsem ten, kdo ti jednou zlomí vaz

Má milá vždyť mě znáš jsem dobrák od Kosti
a ty jsi ta co mi to jednou všechno odpustí

Sejde z očí sejde z mysli
jenom blázen věří na nesmysly
láska je čaroděj a ticho prý léčí,
ale zákon hovoří jasnou řečí

Ref:
Je to vážně silná káva, pláč a nebo vztek
nic už s tím nenaděláš
nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek
krásná a nedospělá

Má milá jak ti je, tak jak ti je?
Jsem ten, kdo jednou tvý tělo zakryje.

O tom, jak je klimatizace zdraví škodlivá

21. června 2007 v 21:52 | Kejtyna |  ×Zdraví×
Vliterární soutěži jsem vyhrála tisícovku, tak proč ji neutratit. Člověk si někdy musí udělat radost, že...
Avšak jestli mi ještě někdo řekne něco na způsob, že ženy si libují v nákupech, snad po něm něčím hodím. Včera jsem strávila 4 hodiny lítáním po městě a sháněním vhodných plavek (BTW jsem ty pravé našla až dnes).
Tím se chci dostat k tomu, jak klimatizace v obchodech ohrožují zákazníky na zdraví. A ne snad? Situace: Je horký létní (včera ještě jarní) den a vy chodíte a obchodu do obchodu. Venku je 34°C, v obchodě je kome 20°C ne-li méně. Byť by jste prošli jen 5 nebo 20 obchodů, uženete si z toho pěknou rýmu. Nebo jako já, kašel. Stálé a náhlé střídání teplot způsobuje vašemu tělu šok a tak to potom dopadá...
Takže místo toho, aby byly všechny prostory udržovány v konstantní teplotě,nám tam pichnete jakýsi větřák a člověk si z toho div neužene zápal plic. Tak užto chodí...příště se budu vyhýbat takovým obchodům. Klimatizované prostory jsou spolu s ledovým pitím v létě tím největším morem,na nás...

Antonio Vivaldi

20. června 2007 v 18:27 | Kejtyna |  ×Noty pro kytaru×
Antonio Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách, kde také 28. července 1741 zemřel, kupodivu ve stejný den jako Bach, jen o devět let dříve.
Vivaldi se narodil do doby, kdy se vývoj hudby ubíral k povznesení opery a také směrem k větší rozmanitosti instrumentálních forem. V té době se značně zdokonalily hudební nástroje, zejména z hlediska kvality zvuku. Mnohé slavné pojmy známé z výroby hudebvnich nástrojů mají své kořeny právě v této době - například Amati nebo Stradivari.
Antonio Vivaldi sice komponoval opery i oratoria, ale nejvíce se věnoval koncertním hudebním formám, což je kupříkladu concerto grosso, sólový koncert s orchestrálním doprovodem, sinfonie nebo triové či sólové sonáty, čímž je dnes považován za hlavního představitele barokního instrumentálního koncertu.
Po kliknutí na "Celý článek" se zobrazí jeho dvě skladby.

Přirovnání II.

20. června 2007 v 15:10 | Kejtyna |  ×Citáty×
má frňák jako hák vod vagonu - křivej
má hlavu jako tenisák po sedmým gamu
- olysalou
má nohy jak dráty do betonu - křivý
má prdel jak valach ze Štýrskýho Hradce - velkou
má zadek jak vrata vod pískovny - velkej
má zuby jako kanadská pila - ostré
má zuby jako noty na buben - řídké
bručí jako staré dudy - hodně
čeká na to jako na boží slitování - intenzivně
drží to jak židovská (helvétská) víra - pevně
funí jako kovářský měch - hodně
hrklo v něm jako ve starých hodinách - náhle a silně
hulí (kouří) jako tovární komín - hodně
chodí jako bludná ovce - bezradně
je blbej jako ruský hračky - hodně
je bledej jako zelená sedma - hodně
je červenej jako spartakiádní trenýrky - hodně
je čistý jako padlý sníh - hodně
je jako z divokých vajec - neukázněný
je hezká jako míšenské jablíčko - hodně
je hloupý jako staré schody - hodně
je hubený jako chmelová tyč - hodně
je chudej jako kostelní myš - hodně
je nadrženej jak stepní koza - hodně
je nasranej jak trestaneckej kýbl - hodně
je navoněná jako barová děvka - nesnesitelně
je otrávenej jako malajskej šíp - hodně
je pružná jak litinový kamna - málo
je rychlý jako namydlený blesk - hodně
je studený jako psí čumák - hodně
je škaredá jako pracovní sobota - hodně
je tlustá jak zlatý stránky - hodně
je trapnej jak dědečkova podprsenka (babiččiny slipy) - hodně
je tu rušno jako na pražským mostě - hodně
je tu ticho jak v rodinný hrobce - hodně
je voprsklej jako nádražní vrabec - hodně
je voprsklej jako tatranská veverka - hodně
kouká jako boží umučení - smutně
kouká jako na drahé časy - smutně
kouká jako vyoraná myš - vyjeveně
kručí mu v břiše jak ve starých varhanách - hodně
letí jako namydlenej blesk - rychle
leze to z něho jako z chlupaté deky - pomalu
má hlad jak družstevní kráva - hodně
má hlad jako polská výprava - hodně
má prdel votlačenou jak ze svazácký schůze - hodně
má žízeň jak zavalenej horník - velkou
mračí se jak Popeleční středa - hodně
rozpadá se jako čínská motorka - lehce
řve jak zasypanej horník - hodně
setřel ho jak zpocený vokno - bryskně
smrdí jako rasův pytel - nesnesitelně
smrdí jako ruský zájezd - nesnesitelně
tváří se jako zmoklá slepice - zplihle
tváří se jako znásilněná Lukrecie - ukřivděně
vrátil se jako spráskaný pes - zkroušeně
vyhýbá se nám jako prašivé ovci - hodně
zůstal stát jako solný sloup - nehnutě
žene se jako velká voda - rychle
cpe se až mu za ušima lupe
lže až se mu od huby práší

řve až se hory zelenají
je to lepší než drátem do voka
je to lepší než huba plná sazí
je to lepší než seno v prdeli
je tak ošklivá, že by si o ni člověk ani kolo neopřel
je tak ošklivá, že bych se jí ani klackem nedotkl

je tak stará, že pamatuje Šemíka jako hříbě
je tak stará, že chodila do měšťanky s Bismarckem
má žízeň, že by vypil mrtvýmu voko
je bledý jako křída, plátno, smrt, stěna, tvaroh
je blbej jak cep, necky, smeták, škopek, tágo, vantroky
je bystrý jako ostříž, rys, sokol
je černý jako cikán, havran, saze, smůla, uhel
je čilý jako rtuť, rybička
je čiperný jako veverka
je čistotný jako vlaštovička
je dlouhý jako Lovosice, šibenice
je drzá jak vopice
je hezká jako obrázek, růžička
je hloupej jako boty, bulík, cep, jelito, kopyto, motovidlo, patník, saně, trám, vrba
je hluchej jako pařez, poleno, snop, tetřev
je hořký jako pelyněk, žluč
je houževnatý jako buldog
je hubený jako chroust, koza, křížala, lunt, souška, sušinka, šindel, šíp, špejle, tříska, viržinka, žížala
je chytrý jako čert, lišák, opice
je kluzký jako úhoř
je lehký jako pírko
je líný jako valach, veš
je malý jako špunt
je mlsnej jako kocour, kočka, koza
je mokrý jako myš
je mrštný jako lasička, štika
je najedený (nacpaný) jako buben
je napjatý jako struna
je napranej (opilej) jak Dán, dělo, doga, prase, slíva, snop, štětka
je neodbytný jako štěnice, veš, zimnice
je neposedný jako šídlo
je ospalý jako kotě
je ostrý jako břitva, šalvostr
je ošklivá jako noc, opice, ropucha
je ověšenej jak stromeček
je pevný jako skála, suk
je pilný jako mravenec, včelička
je plochá jak baterka
je protivnej jak činže
je rudej jako rak
je rychlej jak průjem
je slabý jako moucha
je sladký jako cumel, med
je slepej jako patrona
je starý jako Metuzalém
je štíhlá jako břízka, laň, proutek, vosička
je těžký jako olovo
je tlustý jako bečka, prase, sud
je to jednoduchý jako facka
je to kyselý jako ocet, šťovík
je to suchý jako drn, troud, tupel
je tuhý jako houžev, podešev
je tupý jako motyka, poleno
je tvrdohlavý jako beran, mezek
je tvrdý jako kámen, kost, roh
je tuhý jako houžev, podešev
je utahaný jak kočka, kotě
je velký jako stodola, tele
je věrný jako pes
je volný jako pták
je vysoký jako bidlo, šibenice, topol, věž
je vzteklý jako pes, saň
je zalezlý (doma) jako jezevec
je zarostlý jako Ezau, Krakonoš
je zdravý jako buk, dub, hřib, ořech, rybička, rys, řípa, tuřín
je zkroucenej jako paragraf
je zmáčenej (ožralej) jak tašky
je zmrzlý jako kost, preclík, rampouch
bolí to jako čert
brečí jako želva
bručí jako medvěd
byl bit jako žito
čumí jako puk, vejr
dře jako černej, kůň, mezek, morák
funí jako lokomotiva, medvěd, prase
hoří jako sláma
huba jí jede jako kolovrat, mlejn, po kolomazi
jde to jako po másle
jedná s něčím (opatrně) jako se svátostí
je na lidi jako ras, kat
je (ti) toho třeba jako chleba, soli
je to děvče jako lusk, malina
je to chlap jako hora
je to kluk jako buk
je tu bordel jako v tanku
je tu horko jako v pazderně, peci, pekárně, výhni
je tu smradu jako v Cařihradu, opičárně, rasovně
je tu smutno jako po vyhoření
je tu ticho jako v hrobě, kostele
je tu tma jako v hrobě, prdeli, pytli, ranci
je tu zima jak v lednici, márnici, psírně, tanku
jí jako vrabec
kleje jako pohan
kouká jako vrána, zjara, když nadloube
krade jako straka
lže jako když tiskne
má hlad jak vlk
má hlavu (bolavou) jako střep
má jazyk jako břitvu
má peněz jako šlupek, želez
má v puse jako v polepšovně
má tvářičky jako ružicky
má žaludek jako kachna
má žízeň jako trám
mlčí jako dub, hrob, ryba, zařezanej, zašitý
mračí se jako kakabus
nafukuje se jako holub
otočil se jako na obrtlíku
pije jako duha, holendr
platí jako mourovatý
poslouchá jako evangelium, hodinky
řve jako pavián, pominutý, tur, Turek
sedí (nehnutě) jako oukropeček, pecka
sedí (tiše) jako pěna
skáče jako mopslík
smrdí jako kozel, tchoř
spí jako dřevo, dudek, nemluvně, špalek, zabitej
stojí jako opařený, pařez, přibitý
šíří se jako lavina, mor
táhne se (pomalu) jako smrad, smůla
točí se jako motovidlo
třese se jako osika, sulc
udělá nám vojnu jako řemen
tváří se jako měsíček, Milius
zachází s ním jako s onucí
zrudnul jako krocan, mák, rak
žene se jako s keserem

Na náladu........

18. června 2007 v 22:23 | Kejtyna |  Prostě něco!
Když mám blbou náladu, tak ně z toho vytrhne jedině takovýto blbost.

Strach - nakolik jej povolit a kdy jej brzdit?

18. června 2007 v 19:04 | Kejtyna |  ׎ivot×Smrt×
Máte strach? Máte strach ze strachu? Bojíte se smrti?
Strach může mít spoustu forem. Přímo chorobným strachem bývá paranoia nebo fobie.
Strach jepocitznepokojení z blížícího se zla nebo problémů; negativní cit, nepříjemnáemoce, nepříjemný zážitek s neurovegetativními dopady, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dýcháním, bušením srdce, zvýšením krevního tlaku a pohotovostí k obraně nebo útěku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach motivuje k vyhnutí se zlu nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.
Přestože je strach obvykle předmětově orientovaný, může vzniknout i bez předmětu ze svého fyzicko-psychického základu.
Strach zažil snad každý z nás. A neříkejte, že né. Uvědomme si, že strach je negativní emocí. Alena druhou stranu, nebýt strachu, z čeho by umělci pak čerpali? Takové "EMO" obrazy by bez té kapky strachu byly o ničem, veselé knihy a filmy nikoho nezajímají. Strach byl je a bude. Strachu se dá předejít nebo zamezit. avšak nizkdy nezmizí....

Říkámi něco kroj a folklorní tradice?

17. června 2007 v 12:16 | Kejtyna |  ×Moje výtvory×
Slohová práce na zadané téma. S tímto dílkem jsem se umístila na 2. místě v soutěži Jaro regionu 2007 na téma "Říká mi něco kroj a folklorní tradice?"
Slohová práce: Říká mi něco kroj a folklorní tradice?
(úvaha, místy vypravování)
Milá sestro Kájo,
nejprve bych ti chtěla poděkovat za velmi zajímavý dopis. Rodičům se daří dobře, i když bratr má trochu špatné zdraví. Ptala ses mne, jak to funguje o svátcích ve vesnici, do které jsme se přistěhovali. Vždy Tě zajímaly jen věci, co nám odkázali naši předkové, viď? Udělám Ti radost a něco Ti o tom napíšu už i proto, že tato vesnice je dost tradičně založená a za tu dobu, co tu už jsme, jsem si na to stihla vytvořit svůj názor.
Nechci Ti tu psát vyčerpávající informace o kultuře ve vesnici, protože to všechno si můžeš v dnešní době najít na internetu.
Pro člověka z města je venkovská kultura "novým světem". Ve městě žije člověk "mezi čtyřmi stěnami" a o okolí nic moc neví. Možná zná pár sousedů. Kdežto tady je to jiné. Když už se něco slaví, tak většinou společně.
Nejlépe se tu oko pokochá při slavnostech, kdy se většina obyvatelstva oblékne do kroje. Kroj je podle mne jedno velké kulturní bohatství. Nejenže každá vesnice má jiný, ale i zde, na vesnici jsou různé odlišnosti. Líbí se mi to.
U kroje nejsou taková pravidla, jako v módě. Kdyby se řeklo: ,,To se bude nosit tak a to onak," tak by se tím podle mého názoru zabila krása kroje. Chtěl by někdo zavést řád k nošení kroje? Tak to by zrovna mohl všem vesničanům nechat ušít uniformy, jako vojákům. Nebo dresy - jako na spartakiádu.
Náš kroj však potvrzuje originalitu našich předků. Nebo ne? Najdou se na Slovácku dvě vesnice, které mají stejný kroj? Já myslím, že ne.
Na druhou stranu, aby sis to nemalovala moc barevně, i nošení kroje má svůj nepsaný řád. Ku příkladu bys tu nenašla jedinou ženu nebo dívku, kromě malých děvčátek, jež mají vlastní druh šatiček, která by si dovolila vzít ke kroji jiné punčochy než černé, nebo si dokonce nevzala žádné. Uznej sama, byl by to skandál a určitě by docela výrazně vyčnívala z davu.
Tedy kroj na mě působí vždy velkolepě. Zanechali nám ho naši předkové a já myslím, že bychom mu měli zachovat dobrou pověst. A když vidím zástup krojovaných, je mi jasné, že se o to vlastně všichni tady snaží.
Jistěže se někdo o našich krojích zmiňuje hanlivě. Zrovna nedávno jsem slyšela něco o "ošklivé strakatině" či o tom, že naši předkové byli "fanatici libující si v ohnivých barvách".
Když vidím jejich, náš, mnohobarevný kroj, říkám si: ,,Tak sem se naše evropská civilizace nedostala. Tito lidé ještě mají svůj kroj, na který jsou pyšní. Ani móda, ani móda se jej naštěstí ještě nedotkla..." . Umíš si představit, že by moderní způsob myšlení a styl oděvů pronikl i ke kroji? Ženy by pilně začaly zkracovat načechrané sukně a místo tradičního "obojku" by odhalily dekolt. A ovšem - černé punčochy už dávno nejsou "IN" , pochmurnou černou by tedy vystřídala trendy červená. Muži by pravděpodobně chodili bosi, protože vysoké čižmy jsou velmi nepohodlné. Jenom stařenky a lidé uctívající tradice, by před tím skandálem zavřeli oči.
Copak je cílem našeho života, aby svět byl všude stejný, všichni měli jediný střih šatů a stejně postavený dům, mluvili jednou řečí a ctili jeden jediný zvyk?
Poslední dobou mám takový dojem, že mnoho lidí, mladých lidí, kteří mají v rukou budoucnost celého folklorismu, krojem pohrdá.
Tradice. Neodmyslitelně patří ke kulturnímu životu. Za těch šest měsíců, co tu žijeme jsem si vytvořila k některým tradicím zvláštní vztah. Spoustu tradic tu udržují při životě jak starousedlíci, kteří nevynechají jedinou příležitost vyjít ven ve svém kroji, tak fandové tradic, kteří své děti již od nejútlejšího dětství vedou k lásce ke kroji a starým zvykům. Příkladem jsou aktivity dětí v mateřské škole, které navazují na folklorní kroužky ve škole, jež tato láska k hudbě a tanci neopouští. Líbí se mi to, protože pak mají děti k hudbě a tanci blíž. Mnohem blíž.
V sousedním domě žije rodina, která je dosti folklorně založená. Mají malé děvčátko - je to takové živé stříbro. Docela si s ní rozumím, často mi vypráví o tom, co dělají v tanečním kroužku, který navštěvuje.
Jsou to docela zajímavé informace. Nikdy bych nevěřila, že existuje tolik druhů tanců. Stejně jako má každá oblast svůj typický kroj, tak má i svůj tanec.Tady se prý tančí sedmikročka, bajiriš a sedlácké tance. Byla jsem se podívat na jednom jejich vystoupení. Bylo to velkolepé! Všichni byli tak sehraní!
Současné folklorní soubory předvádí nějaké činnosti, které jsou v dnešní době spíš jen historií. Za podívanou stojí takové "čepení" nevěsty či masopust.
Co je to vlastně folklor? Sice se většina tradičních činností nenávratně související s krojem shrnuje pod titulek "folklor, " ale dříve to byly pouze zvyky každodenního života, které se tímto snaží lidé uchovat pro další generace.
Ta holčička má kromě své rodiny v domě i babičku. Každý den vidím tu shrbenou stařenku s šátkem na hlavě, jak si to v kroji kvapí do místního kostela. To bylo pro mne dalším překvapením. Takže kroj někteří lidé nenosí jen na slavnosti. Vlastně ano. Vždyť folklor neodmyslitelně patří ke křesťanství a i to může být pro lidi, jako je tato stařenka slavnost.
Nemálo překvapená jsem byla, když s vyhlídkou blížících se Velikonoc jsem se dozvěděla, že i v tomto směru existuje spousta odlišností. Věřila bys, že i označení pro pomlázku je pro každou vesnici individuální? Tady se tomu říká "kančúch" , o pár kilometrů dále je to prý "tatar" a u nás, v Čechách, klasicky "pomlázka".
O tomto všem by se dala napsat celá kniha. Nikdy bych nevěřila, že moravský folklor je tak bohatý. Při slově tradice se každému hned vybaví Jízda králů, která je známá i v zahraničí. Ale to už je kapitola sama o sobě.
Zkrátka a dobře tento kraj je velmi rozmanitý, ať už svou přírodou či zvyky. Doufám, že se brzy shledáme při nějaké z těchto příležitostí.
Tvoje Katka

Žijte zdravě

15. června 2007 v 8:20 | Kejtyna |  ×Zdraví×

Vanilla ninja - When the indians cry

14. června 2007 v 15:37 | Kejtyna |  ×Hudba×
Babe tell me where
Will you sleep tonight
For there´s such a pain in my heart
And I´ve got a flame
That´s dying inside
And I feel that we´ll soon have to part

CHORUS:
When the indians cry
And the eagles die
Cos the winds of change
Blow again
Then I´ll know that you
Turned the world into blue
And my tears will fall like the rain

Love can be so cruel
When the light of hope is gone
I know cos I felt it before
In the desert of fear
I can hear this old song
Of a love that won´t live anymore

CHORUS:
When the indians cry
And the eagles die
Cos the winds of change
Blow again
Then I´ll know that you
Turned the world into blue
And my tears will fall like the rain

Tři scherza - Claudio Monteverdi

13. června 2007 v 18:19 | Kejtyna |  ×Noty pro kytaru×
Claudio Zuan Antonio Monteverdi (také Monteverde; pokřtěn 15. května 1567 v Cremoně, zemřel 29. listopadu 1643 v Benátkách) byl italský hudební skladatel, jeden z nejvýznamnějších komponistů své doby.
Stylově jeho dílo patří na přelom renesance a baroka. Monteverdi svými hudebními inovacemi významně přispěl ke zrodu barokního stylu. Byl autorem řady profánních i sakrálních děl, významný je zejména jako dovršitel formy madrigalu (zkomponoval devět sbírek madrigalů) a jeden ze zakladatelů opery (např. Orfeus, Ariadna, Korunovace Popey).
Po kliknutí na "Celý článek " najdete noty.